ROZHOVOR s Marií Rejfovou, autorkou románu Kdo jinému jámu kopá

o širšího čtenářského povědomí jste vstoupila fantasy romány Čarověník a Sestra smrt. Váš třetí román Kdo jinému jámu kopá je detektivka. Jaký impuls vás vedl ke změně žánru? Nebo se jednalo o dlouho plánovaný cíl?

Až donedávna mě nenapadlo, že bych snad někdy psala detektivky. Ráda je čtu, ráda na ně chodím do kina, ale psát je? Ještě před rokem bych si klepala na čelo. Jenže – potkala jsem Tomáše Němce z Mystery Pressu. Přesvědčil mě, abych to zkusila. Jestli se to povedlo, musí posoudit čtenáři.

Jak dlouho jste Kdo jinému jámu kopá psala? A bylo těžké najít pro román nakladatele?

Jelikož jsem knihu psala na zakázku pro Mystery Press, nakladatele jsem hledat nemusela. Trvalo to téměř rok, než se mi podařilo dostat příběh do dnešní podoby. Asi jako většina autorů u nás chodím do práce, takže na samotné psaní zbývaly jen večery a chvilky o víkendech.

Děj detektivky jste zasadila do městečka Brod. Což je fiktivní prostředí. Má ale nějaký reálný základ? Inspirovala jste se při jeho tvorbě třeba městem, v němž sama bydlíte? A co vás vlastně vedlo k tomu, si vytvořit literární městečko?

I když jsem se narodila v Praze, na malém městě jsem strávila většinu života. Takže to byla poměrně jasná volba. Předobrazem Brodu ale není žádné konkrétní město. Lákalo mě vytvořit něco svého. Nicméně pravdou je, že vlastnosti postav vycházejí z charakterů lidí v mém okolí. Stačí jen pozorovat a naslouchat.

Zdroj: Mystery Press

Hrdinka detektivky – Josefína Divíšková je učitelka. Stejně jako vy. Máte toho společného víc, nebo tím veškerá podobnost mezi vámi končí?

Josefína jedná impulsivně, často zbrkle, bez ohledu na následky. Já jsem pravý opak, musím si všechno desetkrát rozmyslet, jsem pečlivá a opatrná. Jediné, co mě s mojí hrdinkou spojuje, je prořízlá pusa a podobný smysl pro humor. A obě máme rády čokoládu, nesnášíme ranní vstávání a fronty a... Tak mě napadá, že toho bude víc, co máme společného.

Vaše kniha plave proti současnému proudu temných severských detektivek a obrací se k modelu whodunitek, který známe například u Agathy Christie. Vyhovuje Vám toto žánrové pojetí víc než příběh o super policajtech, kteří se perou s vlastními démony, stejně jako pojetí hrdiny coby detektiva amatéra?

Myslím si, že s rozervaným policistou, který trpí hned několika traumaty z dětství, si neužijete tolik legrace. Sám má tolik práce se sadistickým – a obvykle sériovým – vrahem, že úplně zapomene dělat svou práci s nadhledem a humorem. To je to, co tak miluju na anglických detektivkách od Christie. Tam se vraždí „s úsměvem“ a většinou pod dohledem milých sousedů, kteří pečují o své předzahrádky a morální status obce. Případ řeší lehce podivínský soukromý detektiv, nebo extrémně inteligentní důchodkyně, což je zárukou toho, že příběh nesklouzne k psychedelii, ze které by se musel čtenář několik dní sbírat.

Mimochodem, jaké detektivky vlastně ráda čtete?
Jak jsem řekla. Mám ráda všechno od A. Christie.

Můžete prozradit, jaké jsou Vaše další plány s knihami o Josefíně? Máte představu, kolik dílů celá série bude mít? A nechystáte jeden případ, který by se jimi vinul?

S Josefínou a komisařem Tvrdíkem bych se hned tak loučit nechtěla. Kolik bude mít série dílů, určí především čtenáři. Jestli se jim budou příběhy Josefíny Divíškové líbit, jsem připravena psát do úmoru. Každý z dílů je koncipován jako samostatná kniha, jejíž děj se točí kolem jednoho případu, a tak by to mělo pravděpodobně zůstat i do budoucna. Tím ovšem nechci vyloučit možnost, že to všechno nakonec dopadne jinak.

Ještě letos vyjde Vaše další detektivka – Komu straší ve věži. Na co se v ní můžou čtenáři těšit?

Děj Komu straší ve věži se točí kolem obecních voleb a několika kostlivců ve skříni. Nechci prozrazovat víc, ale mohu čtenáře ujistit, že v Brodu bude veselo. Samozřejmě se k tomu připlete i Josefína Divíšková a ona i komisař Tvrdík budou mít co dělat, aby celou tuhle zapeklitou situaci zvládli.