KOMIKS: Richard Corben, Duchové mrtvých

Když se klasická temná díla Edgara Allana Poea spojí s perem hororového mistra Richarda Corbena, nemůže z toho vzniknout nic jiného, než pořádný krvavý masakr říznutý strachem a nadpřirozenem.

Corben v knize jedinečně a osobitě zpracovává pět Poeových básní a devět povídek. Do každého příběhu vkládá něco svého a nabízí nové způsoby, jak si Poeova díla vyložit. Právě kvůli tomu překvapí i opravdové znalce hororového klasika. Dostatek prostoru pro vlastní interpretaci Corbenovi nabízejí hlavně básně, které se většinou nedrží dějové linie, jsou volnější a vyjadřují spíše určité emoce a stavy mysli.

S Richardem Corbenem se český čtenář poprvé mohl setkat v časopisu Crew2, později například v sérii Hellblazer či Punisher. Jeho spolupráce na Hellboyovi pak přinesla několik výjimečných příběhů v čele s Paskřivcem. Díla svého oblíbeného autora zpracovává již od počátků komiksové kariéry. Ve sborníku Duchové mrtvých se k němu znovu vrací.

Sborník začíná kratšími, zpravidla osmistránkovými adaptacemi. Postupně se čtenář propracuje k těm rozsáhlejším. Všechny příběhy spojuje vrásčitá čarodějnice Mag. Škodolibě a ironicky komentuje nesčetné hrůzy, které se postavám dějí.

Ač ze sebe Corben ve sborníku vydal to nejlepší a zdárně to převedl do komiksových panelů, nedá se říci, že by všechny příběhy dosahovaly stejných kvalit. Některé adaptace působí nudně a předvídatelně, což dokazuje například Stín či Město v moři. Výhodou se zde stává jejich krátký rozsah, který příliš nenaruší celkový dojem z četby.

Za vyzdvihnutí pak rozhodně stojí jeden z Poeových nejznámějších příběhů, tedy Zánik domu Usherů. Corben zde zachoval děj původní povídky a na padesátce stran pouze odkryl některá tajemství, která byla v Poeově verzi jen naznačena. Maska rudé smrti se vyznačuje groteskními postavami a panely zabarvenými do krvavé červeně. Odkrývá velkolepé bláznovství krále, který zoufale uniká nákaze. Při slavnosti se všechno přehoupne v čirou hrůzu a krvavý běs.

Z kratších adaptací je pak třeba vypíchnout úvodního Osamělého či zubatou Berenici. Autor nízký počet stran využil na maximum a dokázal vystavět sice krátké, ale silné příběhy.

Corbenova kresba je hodně osobitá. Vliv na to zřejmě mají jeho undergroundové začátky. I když ji mírně obměňuje tak, aby se co nejvíce hodila k danému příběhu, jeho rukopis je viditelný napříč celým sborníkem. Zvláštně působí hlavně kresby některých lidských postav. Jejich obličeje jsou nezvykle protáhlé, rozmístění očí, nosu a úst nesouměrné. Právě to čtenáře může mírně znervózňovat a vyvolávat v něm dojem toho, že je tady něco špatně. Přesně to v kontextu temnoty a hrůz ve sborníku opravdu funguje.

Na konci se čtenář něco dozví i o českém překladu. Problém byl zejména s poezií. Některé básně totiž nejsou přeloženy do češtiny, jiné sice překlad mají, ale zastaralý či nepřesný. Nakladatel se čtenářům sice omlouvá, ale vlastně není za co, protože se s výběrem překladů popasoval statečně a s úctou.

Duchové mrtvých tedy zkrátka představují poctu otci hororu, ukazují Corbenův talent a lásku k jeho dílům, dokazují pečlivost a starost nakladatelů a přinášejí trochu té husí kůže a strachu jít potmě prázdným bytem. Co kdyby za oknem číhal třeba havran nebo rudá smrt?

Název: Duchové mrtvých  

Námět: Edgar Allan Poe

Scénář a kresba: Richard Corben

Překlad: Jan Kantůrek  

Nakladatelství: Comics Centrum

Vazba: vázaná

Rozměry: 158 x 239 mm

Počet stran: 224

Rok vydání: 2016

Cena: 599 Kč