RECENZE: Laurell K. Hamilton, Dotek bouře (Merry Gentry 5)

Zlaté časy, kdy se Merry Gentry proháněla, coby soukromé očko, po Los Angeles a chytala lumpy! Měla vcelku prostý život, ve srovnání s tím, co prožívá teď. Problémy se na ni valí ze všech stran, zabít ji chce nejen její bratranec Cel, který má stejný nárok na trůn jako ona, ale zřejmě i mnozí další. Svojí tetě Andais, současné královně Temného království, už taky pěkně leze krkem a to hned z několika důvodů. Merry, coby potomek bohů plodnosti probudila velice starou magii, o které si všichni mysleli, že je nenávratně pryč. Prostřednictvím Merriiných vizí a sexuálních eskapád se zhmotňují starodávné předměty, jejím strážcům (ale i královniným) se vracejí schopnosti, které ztratili již před stovkami let a vílí kopce ožívají v místech, kde byly již dávno mrtvé. A vládkyně neví, jestli se z toho má radovat nebo běsnit, mohlo by to totiž ohrozit její mocenskou pozici dávno před tím, než Merry nebo Cel počnou potomka, potřebného k potvrzení nároku na trůn.

Pátý díl je, na rozdíl od těch předchozích, poměrně útlý nejen rozsahem, ale i obsahem. A stejně jako v předchozím, čtvrtém se děj časově posune jen o dalších pár hodin dopředu. I přesto se dozvíte další zajímavé skutečnosti ze světa nadpřirozených a mnohdy i nelidských bytostí. Jsou další živly, mezi něž patří i bouře, které je potřeba přivézt zpět a vrátit jim ztracenou sílu. Bohyni a jejímu Choti se dost dobře nedá odporovat, lze jen poslechnout jejich nabádání a dostát svému úkolu co nejlépe, aniž by přitom člověk, co má jen kapku faeské krve (tak jako Merry) nepřišel o vlastní život.

Upřímně řečeno, začínám mít s touhle sérií vážný problém. Všimla jsem si toho už u čtvrtého dílu a při čtení Doteku bouře se mi to stalo znova. První polovina knihy je opět jeden velký… jak to napsat, abych neurazila jemnocit některých čtenářů či čtenářek… tak jo, orgasmus. Ono se to prostě jinak asi ani nedá. Samozřejmě, že je to kniha pro dospělé a nezastírejme, že dobře napsané sexuální scény mají své kouzlo, ale když mi někdo donutí sníst na posezení celý šlehačkový dort a zapíjet ho milkshakem z MacDonaldu, tak už mi pak ten cukr leze ven i ušima. Jenže právě v okamžiku, kdy začnu poslední kousky dortu házet pod stůl psovi, přeskakovat stránky a L. K. Hamiltonovou proklínat, se to zlomí. Přesně ve chvíli, kdy si říkám, že další díl už prostě nedám, protože mi ten gruppensex za to nestojí, se začne konečně něco dít. A to něco je natolik dobře napsané, že prostě chci vědět, jak to bude dál. Merredithin svět je nesmírně zajímavý a do hloubky propracovaný a baví mě politický a mocenský boj mezi zářivou a temnou stranou, jen kdyby se toho člověk v každém dílu dozvěděl o něm trochu víc. A klidně na úkor nových a nevídaných sexuálních praktik a magických zázraků s nimi spojených.

Tím výlevem v předchozím odstavci nechci naznačit nic jiného než, že jsem se nakonec tou rudovlasou dědičkou trůnu Temného království a její bandou milenců nechala zase ukecat, abych si přečetla i šestý díl.

Snad v něm bude trochu méně šlehačkových dortů…

Laurel K. Hamilton: Dotek bouře (Merry Gentry 5)
Překlad: Dominika Moulíková
Nakladatelství: Epocha
Obálka: Jakub Jíra, Lukáš Tuma
Rok vydání: 2015
Vazba: pevná
Počet stran: 183
Cena: 189,- Kč

Recenze na první tři díly:
Svádění luny (3)

Pohlazení soumraku (2)

Polibek stínů (1)