RECENZE: Ryan Boudinot, Projekt posmrtného života

Vizí lidstva je stát se správci života ve vesmíru. Taktikou použít bionet jako prostředek pohlavního rozmnožování a kvančítače jako prostředek rozmnožování nepohlavního. Posmrtný život je konstrukt toho druhého. Nebe a peklo jsou servery, kde sídlí lidská duše. Tohle je skutečný posmrtný život.

Projekt posmrtného života se odehrává několik set let po věku průserů (VP). Co nedokázalo lidstvo, to dokonala klimatická anomálie, ledovec smrti. Lidí zůstalo mnohem méně, necelá pětina populace a kvančítače dělají co mohou a napravují chyby.

Projekt posmrtného života se splétá z příběhů Wu-jin Kana, což je medailový umývač nádobí trpící nadbytkem empatie a Abby, která si není jistá, jak moc je skutečná. Dále Nathana H. Jordana, herce, jehož úsměvy svlékají kalhotky a H v jeho jméně znamená Hustý, také Ala Skinnera, válečného veterána, který si s sebou vláčí psychickou zátěž z VP, zde archetypální postava svalů bez mozku. Hrdinové se v určitých bodech potkávají, společně vykreslují realitu nového světa, i když slovo realita zde až tak neplatí, reality se prolínají, hranice mezi nimi je porézní, takže leccos prosakuje. Naštěstí se střídají kapitoly a jako závan svěží normálnosti působí výslech Lukea Pipera, odehrávající se v současnosti, takže čtenář zůstává do konce knihy příčetný.

Nečeká nás zářná budoucnost, nějak tušíme, že věk průserů se i nám blíží, vždyť lidskou přirozeností je ničit. A to pověstné červené tlačítko…reset civilizace…prst svrbí touhou zmáčknout a zkusit, jestli funguje, máme to každý v sobě. Kdo bude tím, kdo převrátí první dominovou kostku? Nebo už to někdo dávno udělal? Tak co nás v budoucnosti čeká: třeba farmakologie, kdy si lze živobytí obstarávat pěstováním tkání na vlastním těle – například na koleni vypěstovat pěknou ledvinovou tkáň. DJ nehrají oblíbené skladby, ale hrají si s lidmi. Dýdžejing je o tom, přimět jiného člověka podřídit se vaší vůli, protože hacknout mozek je hračka. Na vtělených závisí celá ekonomika, na lidech naprogramovaných, aby chodili do svých práciček, aby jedli dokola ty samé hnusy, večer se dívali na televizi, jako ovce, bez myšlenky, jako uvězněni v podprogramu. Během vtělení atrofuje ego – poté je potřeba se zase vše naučit od začátku, doslova od plenek. Popis práce v běžné IT firmě zní jako psycho úlet. Nežijeme už teď v posmrtném životě? Nejsme naprogramovaní?

Díky nanotechnologii slavného bionetu, je snadné žít navěky, tělo si samo zajistí opravy. Takže ve stosedmdesáti máte skvělou kondici a to i duševní, díky paměťové konzoli si můžete přehrávat vzpomínky nebo je mazat tím, že vymažete vzpomínku na vymazání vzpomínky a tak dál dokola.

Náš příběh graduje na místě zvaném New York Alki, přesné kopii Manhattanu, vytvořené na ostrově Puget Sound. Velký loutkař si pohrává s postavami, posouvá je podle svého plánu v simulaci kdysi živého města. Je rozehráno divadelní představení a pořád nevíme, zda je to groteska, fraška nebo uvěznění v algoritmické řadě možností. Nihilisté by zvolali „Bůh je mrtev!“ Není. Bohem se stává ten, kdo má superadministrátorský přístup.

Projekt posmrtného života je kniha nadupaná informacemi a akcí, ovšem místy nevíte, zda je to reportáž z psychiatrické léčebny, halucinace, nebo postapokaliptická noční můra. Nic nedává smysl, sami aktéři si nejsou jisti svým bytím, logika má dovolenou a Alenka v říši divů je pořád zmatená. Všichni to máme více či méně zakódované – lpíme na á plus bé rovná se cé, ale to tady nefunguje. Racionalitu vyčerpáte raz dva a pochopíte, že centrem všeho je mystická lednice plná jídla, stojící uprostřed ničeho, vedle ní pneumatika, hromádka plyšáků, komínek knih a poslední muž. Je to fakt divné. A poslední člověk na Zemi potřebuje něco ke čtení…Nebo je to jinak?

Projekt posmrtného života je dobrá a inteligentní kniha, kterou by ovšem neměli číst neurologičtí pacienti, naopak pacienti Philipa K. Dicka by mohli být nadšeni. Román amerického spisovatele Ryana Boudinota není jeho prvotinou, ale prvním dílem se kterým slaví velký úspěch.  Projekt posmrtného života řeší podstatu samotného bytí a nutí čtenáře přemýšlet a pochybovat. A také si dávat pozor na lední medvědy a dýdžeje.

Ryan Boudinot, Projekt posmrtného života
/Blueprints of the Afterlife/

Nakladatel: Argo
Překlad: Dana Veselá
Rok vydání: 2015
Počet stran: 288
Provedení: brožovaná
Cena:  298 Kč