RECENZE: Soman Chainani, Škola dobra a zla

Máte rádi pohádky? Sofie miluje pohádky a přeje si být princeznou. Teď se jí to může povést, protože nadešel rok, kdy do městečka přichází Školník a ukradne dvě děti. Jedno půjde do Školy dobra a druhé do Školy zla. Sofie si je jistá, že vybere ji a ona bude žít šťastně až do smrti. Jenže co když se Školník splete a umístí Sofii do Školy zla, zatímco její kamarádku Agátu do Školy dobra? Někde se musela stát chyba. Krásná Sofie přece nemůže být čarodějnice!

Paráda. To je první slovo, co jsem řekla po dočtení knihy (o jiných pozitivních výkřicích během čtení se zmiňovat nebudu). Jestli máte rádi pohádky – a teď nemluvím o těch dnešních, ale o starých dobrých Grimmovkách – tak vám je Škola dobra a zla připomene. Svět je tady černobílý. Ve Škole dobra se učí, jak být dobrá princezna a nechat se zachraňovat, nebo dobrý princ a umět nakopat zadek drakovi. Zatímco ve Škole zla vás učí, jak být ten nejhnusnější hnus a jak dostat Sněhurku do rakve.

Hlavní zápletku už jsem nakousla. Sofie, krásná a povrchní slečna, skončí mezi padouchy, kteří neznají slovo sprcha, zatímco Agáta, která vyrůstala na hřbitově a k narozeninám rozdává mrtvé žáby, se musí učit společně s nafintěnými slečinkami, které nemyslí na nic jiného, než na plesy a prince. Ani jedna z děvčat není spokojená – Sofie se za každou cenu snaží dostat do Školy dobra, zatímco Agáta, která toho má plné zuby, se je obě snaží dostat zpátky domů. S tím přichází spousta čekaných i nečekaných problémů a postupné odhalování toho, že Školník se vlastně nikdy nemýlí.

Dost k ději. Co charaktery? Postavy jsou tu uvěřitelné a spoustu z nich máte celou dobu chuť kopnout do zadku (teď mluvím především o princeznách, v tomhle si stojím na straně Agáty). Černobílost, kterou se nám snaží pohádky vecpat, postupně bourají činy, kterých se dopouští jak klaďáci tak záporáci. A školy jsou mimochodem podobně bezpečné jako takové Bradavice – na každém kroku vás může něco zabít.

Velkým plusem příběhu je humor. Je stejně dobrý pro mladé i staré (knížka je určena od deseti let, ale zrovna u téhle se nebojím, že se u ní bude nudit třicetiletý čtenář) a na některých místech z něj číší čistá ironie a cynismus. Nestalo se, že by šel nějaký vtip mimo mě a nejednou jsem musela knížku zavřít, protože jsem přes slzy smíchu neviděla na písmenka.

Už při čtení jsem se chystala, že vytknu knížce závěr, ke kterému podle mě všechno směřovalo. Ale nakonec mě velmi překvapil, protože charaktery si udržely svou formu a nepřišel žádný obrovský převrat o sto osmdesát stupňů jako je obvyklý u klišé konců. Takže i s ním jsem byla spokojená. Jestli už mám být kvůli něčemu aspoň trochu negativní, tak jsou to občasné tiskové chyby, které mě vyrušily při čtení (byly sice jen tři, ale narušilo to tok čtení, protože nešlo o překlepy, ale zaměnění osob v textu).

Není co dodat. Škola dobra a zla se od dnešního dne řadí k jedněm z mých nejoblíbenějších knížek a jen tak něco jí ten post nesebere. Je dobře vyvážená, odkazuje na pohádky a je vtipná. Od deseti let je ideální, protože mladší děti by některé černější vtípky nemusely zkousnout, ale správně prdlý puberťák už ano.

Hodnocení: 100%

Škola dobra a zla

Autor: Soman Chainani

Překlad. Magdaléna Stárková

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 416

Rozměry: 130 x 200 mm

Vazba: Vázaná

Cena: 299 Kč