RECENZE: Stefan Spjut, Stallo

Stallo je interesantní směsicí různých žánrů.

Stallo je knihou po všech stránkách zajímavou, záhadnou, napínavou až do morku kostí a občas také mírně chaotickou. Avšak i ona chaotičnost dělá Stallo tím, čím je – a to komplexním románem v mnoha chvílích přesahujícím rámec lidské představivosti a pochopení. Není tedy divu, že je autorova tvorba přirovnávána k raným dílům Stephena Kinga.

V létě roku 1978 zmizí chlapec jménem Magnus Brodin. Jeho matka tvrdí, že viděla, jak ho unáší troll. Chlapce již nikdo nespatřil. O devět let později Gunnar Myrén, fotograf divokých zvířat, zachytí během přeletu nad národním parkem v Laponsku pomocí svého fotoaparátu medvěda, na jehož zádech sedí zvláštní bytost. Gunnar si je jistý, že se mu podařilo vyfotit trolla.

Jeho vnučka, Susso Myrénová, pak v roce 2004 spravuje webovou stránku, která se těchto podivných bytostí týká. Pomocí webovek sbírá jakékoli důkazy, že skřítci, skřeti i trollové existují. Jednoho dne se jí naskýtá příležitost takový důkaz získat, když jí zavolá žena jménem Edit a poví jí, že ji a jejího vnoučka sledovalo podivně vypadající stvoření. Aniž by Susso tušila, do čeho se pouští, okamžitě za ženou vyráží, aby bytost vyfotila.

Román bez žánrového vymezení.

Stefan Spjut zasadil svůj příběh do švédského prostředí a využívá toho do poslední kapky. Vytváří knihu neurčitého žánru, plnou temnoty a hledání pravdy. Pokud se na Stallo člověk podívá trochu lépe, zjistí, že se sice jedná o román na pomezí žánrů, jenž v sobě kombinuje různé prvky, ale právě ona žánrová kombinace činí ze Stalla svéráznou knihu spadající do své vlastní kategorie.

Při čtení je krásně vidět, jak se kniha mění – zprvu pohádka, pak sociální román, následně napínavý thriller, který se přehoupne v horor. Nejdůležitější však je, že si Stallo po celou dobu své morfózy uchovává hlavní myšlenku, kterou si navíc může každý vyložit po svém. Stefan Spjut toho dosahuje využitím severského folklóru, tedy trollů, skřetů, skřítků a dalších podivných bytostí žijících v našem světě. Ti sice po celou dobu v knize vystupují, ale stejně jako hlavní protagonisté, ani čtenář nemá jasnou představu, zda jsou skuteční, či nikoliv, a proto ho nechávají tak napjatého.

Zejména ze začátku děj plyne pomalu a čtenář se proto bude muset obrnit trpělivostí, než se dostaví kýžený výsledek. Jak stránky ubíhají, příběh nabírá obrátky a stává se čím dál zajímavějším a temnějším. Od náznaku pohádky se člověk dostává k drásavému thrilleru a během pár chvil pak v rukou drží hororovou knihu.

Stefan Spjut dokazuje, že psát umí. Očividně si toho je on sám vědom, a tak se do sepisování pustil s pěknou vervou. Přesto však Stallo není nejvhodnější pro čtenáře očekávající závratnou akci, ale spíše pro ty, kteří mají rádi hutnou atmosféru a vražedné napětí.

Nedotažený konec je kamenem úrazu.

I přese všechno, co bylo výše napsáno, by románu prospěl kratší rozsah. Jeho začátek je strašně rozvleklý a není pochyb o tom, že by mohla kniha být o pár desítek stran kratší a díky tomu svižnější. Největším zklamáním je však samotný závěr, který je v poměru ke zbytku příběhu až moc rychlý a nečekaně utnutý. Je škoda, že si Stefan Spjut nedokázal tuto drobnost pohlídat, kazí tak celkový čtenářský zážitek.

Až na to je však Stallo výjimečným počinem a lze ho doporučit všem literárním experimentátorům a čtenářům, kteří zkrátka mají rádi po všech trollech dobře vyprávěné příběhy.

Stefan Spjut, Stallo

nakladateství: Host

rok vydání: 2013

překlad: Azita Haidarová

obálka: Pergamen Trnava

počet stran: 544

cena: 389 Kč

Recenzi napsal: Vojtěch Hamerský