REPORTÁŽ: Ze křtu knihy Husité

Občas se stane, že se dlouhou dobu neděje nic a pak najednou šup – máte v jeden den dvě skvělé akce a přejete si mít klon nebo Hermionin Obraceč času, abyste je obě stihli. Jenže bohužel nejsme v žádné fantasy či sci-fi, takže se musíte rozhodnout. No a to byl přesně případ soboty 15. 9. To se totiž konal jak další ročník malého knihovnického conu Coniáše, tak křest knihy Husité manželské a autorské dvojky Kláry a Honzy Smolíkových (pokud tušíte, že jsou příbuzní našeho redaktora Tobiáše, máte samozřejmě pravdu). Jelikož jsem do Tábora chodil do školy, kde mě paní Klára cepovala coby moje učitelka a nostalgie je potvora, zvítězilo po delším rozhodování husitské město. A protože kolega Láďa chodil na tu samou školu, rozhodl se mi dělat sideckicka, plus nás kryla slečna, která si v zájmu uchování rovnováhy sil nepřeje být jmenována.

Takhle jsme se v naší tříčlenné partičce vydali v sobotu ráno do Tábora. Cesta utekla tuze rychle, dokonce ani výluka nebyla, za což si naše dráhy zaslouží pochvalu. Nyní přeskočme takové věci, že počasí bylo v pořádku a tak a vrhněme se přímo do Tábora.

Ve městě akorát probíhaly Husitské slavnosti, lidé se především po staré části města producírovali v kostýmech a atmosféra tak byla úžasná a vygradovala, když jsme vstoupili na Žižkovo náměstí, kde to teprve žilo. Všude samé trhy, krásné slečny prodávající dobroty k nakousnutí, velké pódium, na němž hrála kapela. Prostě paráda.

Ovšem po vstupu do Gotického sálu v muzeu to bylo ještě lepší. Uvnitř to praskalo slušně ve švech a zatímco jsem se zdravil se starými známými, kráčel nám vstříc On. Sám velký JWP přijel z Prahy dohlédnout na to, aby křest proběhl přesně podle regulí a lidé neporušovali vyhlášenou prohibici. Poté co jsme se s mistrem pozdravili, chopila se mikrofonu paní Potměšilová z Albatrosu, v sále nastalo ticho a křest byl zahájen.

Došlo na představení hvězd onoho večera, vlastně poledne, Honzy a Kláry Smolíkových, ti krátce pohovořili, aby dali slovo… vlastně ne slovo, ale prostor skupině Schimmerle Klezmer Tria, jejímž členem je jak jinak Tobiáš Smolík. Ten pohovořil o tom, co budou hrát, aby tak následně učinili.

Po menší kulturní vložce nastoupila další, tentokrát v podobě císařského regimentu, který ukázal, jak moc je kniha Husité praktická a co všechno se v ní dá nalézt (např. jak vystavět vozovou hradbu).

Následně se ujala slova osoba nejpovolanější – kmotr Jan Potměšil, který přečetl z knihy ukázku, čímž si vysloužil bouřlivý potlesk a ve mně vyvolal přání, aby se udělala i audiokniha. Přátelé, byl to opravdu zážitek, po němž se mi na knihu zbíhaly doslova sliny.

Po předčítání se slova opět zhostili manželé Smolíkovi, aby společně s dalšími odbornými pracovníky muzea pohovořili o vzniku knihy. Dozvěděli jsme se tak, že kniha měla být původně jen několika panelový komiks, ale k našemu štěstí, přerostl v něco většího. V něco, o čem si já osobně myslím, že by našim mladším spoluobčanům mohlo zpříjemnit učení o husitech.

A šlo se křtít. Čehož se využilo a na pódium byl pozván Jiří W. Procházka, který se na místě činu ve skutečnosti nevyskytoval náhodou, ale úmyslně. Během křtu totiž společně se svojí spoluautorkou Klárou Smolíkovou představili společný projekt. I ten se bude točit kolem Tábora a muzea. Ovšem tentokrát to bude čtení pro starší čtenáře – prozradili totiž, že společně píší detektivku, jejíž název zní Mrtvá šelma, kterou prý ředitel muzea jako jeden z mála lidí přežije. Inu, máme se určitě na co těšit a určitě budeme u toho, až kniha půjde na svět.

Fotografie převzaty z FB Husitského muzea v Táboře. Autorem fotografií je Zdeněk Prchlík.