INTERVIEW: Rozhovor s Leonardem Medkem

Jeden z nejúspěšnějších českých autorů fantasy Leonard Medek se narodil 8. 4. 1962 v Praze. Vyučil se zlatníkem (1980). Do literatury vstoupil povídkovou sbírkou Půlnoční jezdec (1996, SAGA), napsal také čtyři romány o Conanovi. Na přelomu tisíciletí vydal dvojici sci-fi příběhů Runeround (1999, KJV) a Archimagos (2000, KJV). Pravděpodobně jeho nejvýznamnějším dílem je historická fantasy Stín modrého býka (2001, Straky na vrbě) napsaná společně s Františkou Vrbenskou. V roce 2004 napsal povídkový román Dobrodruh (Straky na vrbě), o rok později klasickou fantasy Stříbrný šíp (Wales). V roce 2008 vydal druhý díl Dobrodruha s podtitulem Lybijská suita (Straky na vrbě). Nyní vychází třetí díl této série.

1. Právě vychází Váš nový povídkový román Třetí triarcha, třetí díl série Dobroruh. Na co se mohou čtenáři těšit?

Především na skvělou obálku Jany Šouflové, pozoruhodné ilustrace Jana Pekárka a vypiplanou grafickou úpravu Michaela Bronce. Těm méně náročným by se snad mohl líbit i obsah textu... Alespoň v to jakožto autor doufám.

2. Dobrodruh se odehrává v období kolem První světové války - neobvyklá kulisa pro fantasy. Máte k této době nebo obecně k historii nějaký hlubší vztah?

Neexistuje nic takového jako „neobvyklá kulisa pro fantasy“. Právě proto je to fantasy: aby vnášela neobvyklé do obvyklého - anebo naopak. Jinak mám rád historii všeobecně, se zvláštní slabostí pro devatenácté století... Ale vlastně je to tak, že dám ochotně kdykoli přednost jakýmkoli „starým zlatým časům“ před dneškem. Přičemž podotýkám, že „dnešek“ v tomto kontextu znamená celou dobu mého života. (Mám vyzkoušeno, že za celou tu dobu - a je to už málem půl sta let - žádné zlaté časy nebyly.)

3. Nejste nijak žánrově vyhraněný autor. Již máte na svém kontě několik Conanů, dvoudílnou sci-fi sérii Archipelagos nebo klasickou fantasy Stříbrný šíp. Neláká Vás se k těmto žánrům vrátit?

Jaképak vracení? Nikdy jsem je přece neopustil... Spíš bych si někdy v budoucnu chtěl rozšířit portfolio i o jiné věci. Třeba o western. Nebo o veršovanou ságu.

4. Populární román Stín modrého býka jste napsal spolu s Františkou Vrbenskou, píšete také jeho pokračování. Jak vlastně taková spolupráce probíhá?

Pracně. A bezejmenným bohům žel moc neprobíhá - stále troskotáme na tom, že na ni nemáme čas. Ani dohromady, ani každý zvlášť.

5. Když se ohlédnete za svými spisovatelskými začátky, jak jste se od té doby změnil po tvůrčí stránce?

Mezi Půlnočním jezdcem a Studnou ghúlů hodně, pak už moc ne... Nebo jsem si toho nevšiml. Na tohle se ptejte čtenářů, ti to posoudí spíš.

6. Na české SFFH scéně se angažujete již poměrně dlouho. Jakým směrem se podle Vás vyvíjí? Co všechno se za ty roky změnilo?

Dlouho? Patnáct let není tak moc... Změnilo se leccos, ne všechno k lepšímu. Ale v čem se stal obrovský pokrok, to je posice tuzemských autorů na tuzemském trhu. Jsou teď větší publikační možnosti - a ani nakladatelé, ani potenciální čtenáři se neošklíbají nad českými jmény. To nebývalo.

7. Jaký máte vztah ke svým hrdinům? Osobní nebo čistě pracovní?

Jaký má člověk vztah dejme tomu ke své levé patě? Nebo slezině? Literární postava je součástí autora samého; určitě přinejmenším po tu dobu, kdy o ní píše. Takže osobní, pracovní... To nelze oddělit.

8. Na závěr klasická otázka: Co chystáte dalšího? Čtenáře například jistě zajímá, jak to vypadá s již zmiňovaným pokračováním Stínu Modrého Býka.

O Býkovi viz výše; jinak v nejbližší době musím dodělat několik na různé strany slíbených povídek a potom se chci pustit do svého dílu pro Karmínové kameny. A časem by mělo dojít i na čtvrtého Dobrodruha... Nedá se říct, že bych neměl do čeho píchnout.

Děkuji za rozhovor