RECENZE: Dmitry Glukhovsky, Metro 2034

Světem se přehnala jaderná válka a všechno, co jsme znali, civilizaci hodnou toho označení, proměnila v prach. Z měst se staly prázdné schránky, rozpadající se pomníky lidstva z betonu a oceli, vysoké budovy ukazující k temnému nebi jako varovné prsty, na které už nikdo nedbá. Ale co to? Není postava mezi budovami člověk? Jen vzdáleně, krátké soudkovité nohy, mohutné tělo a ruce, ne, počkat, tlapy s ostrými drápy. To stvoření už má k člověku daleko, a je jen jedno z mnoha, které obývá tento náš, promiňte, jejich zmučený svět.

Přesto na Zemi existuje několik neklamných znamení, že ten troufalý druh, který proměnil polovinu planety v hromady suti a skleněné planiny, tam někde je a živoří. Radiové signály se šíří světem, tu ze Sibiře, tu z Londýna a také z moskevského metra, největšího protiatomového krytu na světě. A přesně to je tím místem, kde se odehrává příběh Metra 2034.

Kniha je pokračováním (resp. samostatným příběhem sdílejícím prostředí) bestselleru s geniální atmosférou, který se nedoporučovalo číst v metru nebo po setmění, tedy alespoň slapším povahám. Otázkou je, zda Dmitry Glukhovsky dokázal tuto vpravdě neopakovatelnou atmosféru zopakovat.

Zatímco hlavním hrdinou Metra 2033 byl mladík Arťom, zde se budeme muset sžít se staříkem s přezdívkou Homér. Homér je poměrně zajímavou postavou, neboť na rozdíl od Arťoma není jenom vláčený okolnostmi, ale má svou vlastní historii, motivaci a cíle, bohužel i přes to, nebo právě proto se s ním jde mnohem hůře ztotožnit.

Děj nás zavede na opačnou stranu metra než kniha Metro 2033, tedy na stanici Sevastopolskaja, která je sice vedena jako opuštěná, ale přesto v ní sídlí komunita snažící se protlouci se životem a žít v tichém sousedství s mocnou Hanzou. Vztah je to čistě obchodní, ale funguje, a to je hlavní. Z Hanzy přicházejí zásoby a ze Sevastopolské elektřina, které je tu díky spodní vodě a turbínám dostatek. Naneštěstí klid nikdy netrvá dlouho a Tulská, nejbližší stanice Hanzy, se přestane hlásit, a co hůře, to samé se děje i s karavanou zásob a také s průzkumným týmem, který se na Tulskou vydal. Je nutno tam poslat někoho dalšího a ten další je právě Homér, kterého si k sobě bůhvíproč vybere tajemný cizinec Hunter. Ano, je to ten samý Hunter, tedy alespoň fyzicky, který zmizel na začátku Metra 2033.

Tato krátká výprava, jejímž cílem zjistit, co se děje na Tulské, pak spouští řetězec událostí, do kterého se kromě mlčenlivého Huntera s pochybnou motivací a Homéra, který se snaží absenci potomků nahradit literárním odkazem lidstvu, postupně vplete několik dalších postav. Saša, dcera svrženého vládce jedné ze stanic, a tajemný Leonid s flétnou. Chvilku se dějem mihne i Arťom, i když v opravdu epizodní roličce.

To větvení má za následek posun knihy do jiné polohy. Nemáte tolik možností vychutnat si atmosféru moskevského metra, protože ji vytlačuje příběh. Pozor! To není špatně. Atmosféry má Metro 2034 pořád na rozdávání, například stanici Paveleckaja, která je jednou z těch vzdušnějších a neoplývá uzávěrem na povrchu, a proto se při pobytu v ní mísí obdiv ke krásné vzdušné stanici s bílými sloupy a plastikami s opatrností, protože ty věci na povrchu nikdy nespí a zvláště pak ne v noci. Dále se podíváme na Rudou trasu, síť stalinistických stanic s rudými prapory. Míst, která budete moci obdivovat a pustit představivost na plné obrátky, je spousta. Těm, kteří by chtěli představivost ještě popostrčit, doporučuji Wikipedii, na níž jsou všechny stanice moskevského metra vyfoceny a popsány.

Každopádně zpět ke knize. Metro 2034 je jiné než jeho předchůdce, je více o příběhu, o motivaci postav, která je poměrně uvěřitelná i pochopitelná. Najednou nestojíme za zády mladíčkovi, který vyrůstal v podzemí, ale člověku, jenž zažil konec civilizace, při níž se vypařila i jeho rodina a musí s tím žít. Navíc sledujeme více příběhových linií, které jsou někdy lépe někdy hůře propletené. To na jednu stranu do Metra přináší nový prvek, na druhou omezuje prostor pro to, co jsme někteří měli tak rádi na Metru 2033, ty zkazky ze stanic z druhé strany, fámy, které byly v atmosféře moskevského metra pověstnou třešničkou na dortu. Atmosféra Metra 2034 stojí tedy jen na jednom pilíři, na stanicích, ale koneckonců to byl a je vždycky pilíř hlavní a nejdůležitější. Proto verdikt zní: Gluhkovskymu se nepodařilo navýšit laťku, kterou si nastavil v prvním díle, ale rozhodně se mu povedlo ji skočit podruhé.

Metro 2034 /Metro 2034/
Glukhovsky, Dmitry
Nakladatel: Euromedia Group - Knižní klub
Překlad: Rudolf Řežábek
Obálka: 3H Creative Studio
Redakce: Ivana Parkmanová, Martina Adlová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 304
Rozměr: 150 x 235
Provedení­: hardback
Cena: 299 Kč

Druhá kniha série Metro.