RECENZE: Andrzej Sapkowski, Zmije (druhá recenze)

„Ty máš ale parádní brejle, Kartere. Nastojaščij pizděc. Jako z Paříže! Přivezls vodku? Sem s ní. Máme důvod k oslavě, praporščika Levarta vyznamenali Za bézet, medaili je třeba zapít. Zacharyči, sežeň něco k zakousnutí a pošli někoho na Gorynyč pro Levarta a Lomonosova.“

„Praporščik Levart není na blokpostu. Před chvíli šel za tou svou zmijí.“

Zmije, str. 114

Na úvod začneme poněkud netradičně a to dotazníkem, který vám pomůže jednoduše určit, jste-li potenciálním čtenářem Zmije - nového románu hvězdy polské fantastiky Andrzeje Sapkowského:

1) Máte rádi sci-fi?

ANO – 1b, NE – 0b

2) Máte rádi fantasy?

ANO – 1b, NE – 0b

3) Jste fanoušek ságy o zaklínači?

ANO – 1b, NE – 0b

4) Chcete jednoduché, nenáročné čtení do vlaku?

ANO – 1b, NE – 0b

5) Zajímáte se hlouběji o historii?

ANO – 0b, NE – 1b

6) Vlastníte zbrojní průkaz či alespoň nějaké military doplňky?

ANO – 0b, NE – 1b

7) Rádi filozofujete nad osudem lidstva a smysluplností jeho počínání?

ANO – 0b, NE – 1b

Vyhodnocení dotazníku:

Skóre 0 – 2: Zmije je ideální román právě pro vás. Po jeho přečtení budete blahořečit do Polska nejen kvůli svatořečení Jana Pavla II. , ale i na adresu Andrzeje Sapkowského.

Skóre 3 – 5: Knihu přečtete, bude vás bavit, ale znovu se k ní vracet již nebudete. Na konci si možná pomyslíte něco o žánrovém odklonu autora a půjdete si spravit chuť k Pilipiukovi.

Skóre 6 – 7: Povím to na rovinu, s tímto skórem se do knihy ani nepouštějte, budete zklamáni. Zmije nemá totiž s fantasy, zaklínačem či nenáročným čtením nic společného.

Poslední Sapkowského román je těžko zařaditelný počin. Lze dlouho debatovat nad tím, čím vším Zmije není. Stejně tak dlouho si lze lámat hlavu nad tím, proč se autor vele-populární ságy o zaklínači - cynické, nápadité, na charaktery a dialogy bohaté fantasy – pouští do takto neprobádaných vod. Možná má zaklínače a fantastiky plné zuby, možná nechce být autorem jedné postavy, možná se jen královsky baví a hledá motivaci v jiných žánrech a odlišných tématech, kdo ví. Třeba se to při nějakém interview s ním dozvíme.

Pravdou totiž je, že Zmije je pseudohistorická válečná novela s příchutí filozofického traktátu na téma: „smysluplnost válčení a jeho vliv na historii lidstva“. S fantasy ani Zaklínačem to nemá nic společného. Opravdu. Nehledejte to tam. Budete zklamaní.

Seržant Guščin odstrčil kulomet. Nemohl střílet, kulka mu prostřelila pravou dlaň a utrhla dva prsty. Chytil granát, vytrhl zuby závlačku a naslepo jej hodil.

„Proščaj, prapor!“ vykřikl přeskakujícím hlasem.

Z utjosu střílející Barmalej neotočil hlavu. Nejspíše ho ani neslyšel, krvácel z obou uší. Výstřely a výbuchy stejně všechno přehlušily.

Guščin sáhl po dalším granátu. Posledním.

Zmije, str. 189

Jako kulisy si pro své vyprávění autor vybral jednu z největších válečných zón na světě – Afghánistán. Nejsou to však žádné ochotnické kulisy vesnického divadla, ale s obrovskou péčí budované reálie military příběhu. Živě si dokážu přestavit tu dřinu - desítky a desítky hodin stráveného pátráním, a studováním tématu, historie, vojenské terminologie a hantýrky. Počet použitých zkratek, vojenských termínů, přezdívek a žargonu je jedním slovem dechberoucí. O to větší hold nutno autorovi složit, když si v této souvislosti uvědomíte rozsah knihy – informace, které jsou ve Zmiji citovány, by bohatě pokryly román o 800 stranách - Sapkowski si však vystačí s pouhými dvěma stovkami.

Svou daň si tak kniha nutně vybírá jinde. Počáteční o(c)hromení přívalem informací postupně opadá a čtenář si začíná po prvních 50 stranách více všímat zápletky a postav. Ty jsou bohužel nepropracované, nezajímavé a ploché, jejich dialogy pak skrovné až úsečné – věci, na které nejsme u Sapkowského příliš zvyklí.  To je zároveň i moment, kdy se autor knihu pokouší udržet v tempu pomocí nových prvků – halucinogenních vizí hlavní postavy, které nás přenášejí hlouběji a hlouběji do historie, avšak se stále se opakujícím motivem – válka na území Afghánistánu k snídani, obědu i k večeři.

Jako poslední zbraň pro záchranu velitelského blokpostu na nás autor vytáhne filozofické hrátky. Občas se mu tyto konstrukce i daří, avšak ve srovnání s osudovostí klasických Orwellovských či Vonnegutovských děl, i tyto úvahy bohužel pokulhávají. Čtenáři na konci knihy tak nezbude nic než neodbytný pocit, že vysoké počáteční očekávání nebylo naplněno.

Na závěr bych chtěl pouze dodat, že Zmije rozhodně není špatná kniha, naopak, řadím ji mezi ty zdařilejší. Já jen ve svém vlastním dotazníku dostal známku 6… :)

Hodnocení: 70 %.

Andrzej Sapkowski: Zmije
Nakladatel: Leonardo
Překlad: Stanislav Komárek
Obálka: Jana Komárková
Rok vydání: 2011
Počet stran: 224
Rozměr: 105 x 175
Provedení: paperback
Cena: 220 Kč