RECENZE: André Wiesler, Pán čarodějnic (Kroniky Hagena von Stein)

Článek od: Martin Toman - 09.11.2010

Hexenmacher – Vlkem jsi a vlkem zůstaneš! Nebo ne…?

První díl trilogie, v Čechách zatím ne příliš známého německého autora Andrého Wieslera, slibuje zajímavé čtení na pomezí historického románu a temné fantasy.

Přiznám se hned na úvod - na tuto knihu jsem se poměrně těšil. Slibovala mnohé, především originalitu, vyplývající ze zajímavého prostředí neklidného období pozdního středověku, na pozadí bojů o moc nad českou korunou mezi Václavem a Zikmundem. To vše podáno optikou německého autora, který by měl logicky vnímat husitskou herezi jinak, než jsme v našich luzích a hájích zvyklí. Když do toho přimícháme inkvizici, tajné společenství vlkodlaků (ve službách křesťanství!) a nauku o nekalých praktikách čarodějnických, určitě je na co se těšit!

Než se pustíme do knihy samotné, pokusím se vám zprostředkovat své první dojmy, tak jak šly pěkně popořadě. Schválně, jak moc se budou lišit od těch vašich:

  • Omylem jsem se dostal do adresáře VIP osob, oslovených k sepsání této recenze. Ukázněně se i přesto hlásím jako prvňáček se svým prvním povedeným písmenkem.
  • Neváhám a vida! Iniciativa a patolízalství se vyplatilo aneb co je doma, to se počítá…
  • Těším se, že zkusím něco nového. Německých autorů moc nečtu, uvidíme!
  • Ouha, první výlet do knihkupectví nevyšel, zavřeno – inventura.
  • Ani druhý výlet se nezdařil, špatně jsem si přečetl otvírací hodiny a nestihl to, začíná ve mně zuřit můj vnitřní vlk-ó-dlak, ale zlobit se můžu jen a jen na sebe…
  • Do třetice všeho dobrého, úspěch! Pán čarodějnic na mé jméno čeká, pěkně pod pultem schovaný. Jsem tak opojený tímto zdarem, že jsem v brněnském knihkupectví Arrakis (reklama!) ze shovívavosti nikomu ani hlavu neukousl (i negativní reklama je reklama!). Vlk ve mně spokojeně přede jako hm, kočka, é, pes, hm… v tomto si budu muset udělat ještě jasno…
  • První dotek - obal nevypadá věru zle, dokonce vázaný, to je fajn, moc fajn. Někdo si dal i tu práci a obálku parciálně dolakoval, rovněž efektní. Škoda jen, že ten rozšklebený vlk toliko připomíná znak Zaklínače, ale co už, nebudeme malicherní… 
  • Začínám se trochu mračit - anotace na zadní straně mi příliš připomíná Boží Bojovníky od A. Sapkowského. Tuším, tuším čertovinu…
  • Prvních pár stránek - uf, není to Sapkowski a román vypadá slibně, byť je děj trochu zmatený, ale dejme tomu čas, to se poddá. Snad.
  • Dalších 50 stran - aha, úvodní pasáž byla jen taková chuťovka a teď to začíná naostro, ale počkat, něco je špatně, vložili mi do vazby omylem pokračování ságy „Twilight“… nebo?

Jak jsem naznačil v úvodu, kniha má slušný potenciál. Je pravda, že vlkodlaci jsou pomalu tak ohraní jako upíři a románů z období husitských válek již taky pár vyšlo, ale zkombinovat zmíněné s inkvizicí a čarodějnicemi a následně vytvořit přesah mezi dobou středověku a naší současností, to již vytváří dozajista originální mix, ze kterého se dá ledacos vytěžit.

Myšlenka, že vlkodlaci v tajném společenství slouží koruně, ochraňují krále a své služby propůjčují výhradně ve jménu Krista, je příjemným zpestřením tematického rámce. Bohužel mimo své originality již nepřináší knize žádnou další přidanou hodnotu.

Následné přenesení ústředního tématu do přítomnosti v sobě skrývá příslib pro pokračování této ságy. Přiznám se, že tyto krátké pasáže ze současnosti mě bavily mnohem více než samotná „kronika“ a pokud autor v dalších dílech posune těžiště příběhu do této časové roviny, budu to vnímat jako velké plus.

Kniha je navíc příjemně čtivá a čtenáři přinese i několik velmi povedených, dovolím si použít slovo „šťavnatých“, pasáží. Autor umí vybudovat slušnou atmosféru, zdařile při tom kombinuje prvky napětí a akce. U celé knihy je navíc zřejmé, že André Wiesler investoval i nějaký čas do prostudování dobových reálií, což především českému čtenáři přináší drobné radosti při setkání s historickými postavami, které nemalou měrou ovlivňovaly osudy národa českého v této době.

V čem je tedy problém? Ve všem ostatním! Bohužel.

Pán čarodějnic působí často nepřehledně, velkou vinu na tom nese především nepodařené (na)časování, kdy autor bez vysvětlení či upozornění přeskakuje mezi dlouhými časovými úseky, ve kterých se (jak zpětně zjistíte z pokračování příběhu) stalo něco podstatného.

Motivy jednotlivých postav a logika jejich chování mi mnohdy dělaly rovněž problém - čtenáři se špatně ztotožňuje s hlavními hrdiny, chovají-li se jako retardovaní (byť dle autora evidentně nejsou). Toto byly ty momenty, kdy jsem měl pocit, že jsem si spletl knihu a čtu pátý díl „Zatmění“ či něčeho podobného…

Těžko jsem se při čtení zbavoval dojmu, že celý ten historický rámec je pouze kulisou pro hlavní souboj mezi alegorickým dobrem a zlem, mezi Hagenem a jeho bratrem Albrechtem. Jednotlivé zápletky jsou ve většině případů příliš čitelně vykonstruované. Nečiní vám tím pádem větší problém předvídat děj, což možná někomu nevadí, ale já osobně mám překvapení rád a považuji ho za koření každé dobré knihy.

Toto vše, co jsem doposud zmínil, bych dokázal Hexenmacherovi s přimhouřením oka (obou!) odpustit, ale pomyslná rána na „solar“ přichází nečekaně nenápadně a pokradmu - s každou další stránkou, s každou další kapitolou si víc a víc uvědomujete, že nepřijde žádné velké odhalení, žádná hlubší myšlenka, nápaditý zvrat či velkolepé rozuzlení, a to osobně považuji za největší slabinu této knihy. Skoro jako by se autor bál experimentu na čtenářích a drží se jako klíště předem stanoveného schématu, které je prošpikováno mnohými klišé; kniha tak valnou většinu času „klouže po povrchu“ a nepřináší nic nového.

Co říct závěrem? Pokud máte rádi historické romány (ideálně z období husitských válek), pěkně okořeněné patřičnou dávkou mystična a lykantropického přeměňovaní, ozdobené špetkou hororu a nevadí vám nedostatek hlubšího poselství, budete s tímto titulem určitě spokojeni.

V opačném případě doporučuji sáhnout do knihovny pro něco osvědčeného, byť již asi notně ošmátraného - upíry a vlkodlaky umíme (myšleno čeští autoři) snad nejlépe v Evropě (Kulhánek, Žamboch, Koutný…), dobové romány zvládá bezkonkurenčně Simmons, konkrétní období husitských válek pak Sapkowski. Mysteriózní horor hledejte pod písmeny G jako „Gaiman“ či F jako „Feist“. Ať vyberete kteréhokoliv z těchto autorů, zklamáni určitě nebudete… to vám garantuji.

Hodnocení:   50%

  • Odrostlí čtenáři:   -10%
  • Fandové vlkodlaků:   +10%
  • Fanynky „twilight“ ságy:   +10%

Pán čarodějnic (Kroniky Hagena von Stein - Kniha první)
Autor: André Wiesler

Nakladatel: Fantom Print
Žánr: fantasy a thriller
Překlad: Svatava Kretková
Obálka: Lukáš Tůma a Tomáš Havelka
Vazba: pevná bez přebalu
Rozsah: 368 stran
Formát: 145x205 mm
Cena: 269 Kč

Komentáře

Pěkně napsaná recenze, příjemně okořeněná tou částí, "jak recenzent ke knize přišel" :)

Jinak jsem od Pána čarodějnic taky čekala víc.

Musím recenzi pochválit. Skvělá práce. Časové úseky - zejména nepřehledné, taky nemám ráda, ale že se kniha chvílemi podobá Stmívání, to by mi nevadilo. Přesto mám dojem, že kniha pro mě nebude to pravé ořechové a obejdu se bez ní. I já čekala víc.

„Za zkušenosti musíme v životě platit. Máme-li štěstí, dostaneme slevu.“ Oskar Kokoschka.

Shodou okolností jsem stejnou knihu recenzoval pro Pevnost (možná jste to už četl) a dávám vám naprosto za pravdu. Ten román je promarněná příležitost. Přitom je zajímavé, že klan křesťanských vlkodlaků kdysi skutečně existoval v Irsku, píše o tom kroníkář Gerhard z Walesu. Jenže Wiesler celý příběh postavil na otřepané zápletce souboje hodného a zlého bratra. Jak správně píšete, ty současné pasáže jsou mnohem zajímavější a dramatičtější; je škoda, že z toho neudělal současný thriller s detektivním pátráním po pravé podstatě záhadného zla - třeba něco na způsob Brownových "šifrovacích" románů .

Ale protože se také hodně zabývám historií a sám píši historické romány, zlobí mě i povrchnost, s jakou je popsáno středověké prostředí a skutečné osoby (král Václav IV., král Zikmund aj.) I tady jsou použita tradiční klišé. A husité působí skutečně komicky. Nevadí mi, že je Wiesner popisuje v negativním světle, oni opravdu nebyli národní hrdinové, ale spíše fanatičtí náboženští radikálové na úrovni dnešních muslimských teroristů, ale je legrační, když z nich dělá tlupu povykujících opilců a zlodějíčků. Ti by určitě křižácká vojska neporazili! V těchto pasážích nesahá Sapkowskému (který husity také líčí s pěkně ironickou nadsázkou) ani po kotníky.

Přidat komentář