publicistika

Začalo to man cave... je takový dětský pokojíček dospělého chlapa.  Ano, byly tu strašně dlouho ta otřepaná konstatování, že mašinky či auto na ovládání tatínek fakt nekupuje dětem, ale sobě. Jenže na to, aby to nevypadalo divně, jste museli mít děti. 

Od chvíle, kdy se lidé naučili mluvit, začali si vyprávět příběhy. Ty první byly zřejmě jen lovecké historky u táborových ohňů, až mnohem později začaly vznikat legendy a pohádky. S příchodem psaného slova se příběhy dostaly na vyšší level a díky knihtisku přestalo být čtení výsadou vyvolených.

Máte rádi true-crime knižní příběhy, thrillery, horrory nebo temnou fantastiku, ať už v knižní, nebo seriálové podobě? A už jste se někdy setkali s tím, že by vás za to někdo soudil nebo se na vás díval skrz prsty? Já tedy naštěstí ne. Lidé v nejbližším okolí to většinou tolerují, berou to jako váš koníček a něco, co k vám neodmyslitelně patří. Je to přece forma relaxu, odpočinku, útěku z reality běžného života a podobně.

Jiřina Hofmanová (J.H.) je spisovatelka a legenda české kriminalistiky. Osm let pracovala jako vyšetřovatelka obecné kriminality na úrovni krajského úřadu vyšetřování, kde řešila nejzávažnější násilnou trestnou činnost. V 90. letech minulého století stála u vyšetřování tzv. orlických vražd. Později se školila u těch nejzkušenějších kriminalistů u Jednotky behaviorální analýzy Akademie FBI v americkém Quantiku.

Dne 12. září se v pražské Činoherní kavárně konal křest knihy Myšlenky zločince v české kotlině od Jiřiny Hofmanové.

Když mi v předdušičkovém čase od Terezy Kadečkové přistála prosba o napsání doporučení ohledně hororových knih, zatetelila jsem se blahem. Skoro stejně tak, jako se ráda tetelím příjemnou husí kůží, která mi vyráží při čtení strašidelných knih. A hnedle jsem pro vás zbastlila seznam deseti nejlepších hororových knih, které by vám v knihovničce rozhodně chybět neměly.

Místo vánočního šéfredaktorského editorialu jsme letos... tedy vloni (pardon)... měli skvělý Vánočník Honzy Procházky. Na Nový rok jsme vyhlašovali anketu. Tohle je první letošní Nedělník, na první neděli nového roku a já si ho (krapet) schovala na nějaké to opožděné přání.

V letošním roce se sešla nedělníková neděle se Štědrým dnem, a protože se to nestává každý rok, chtělo to něco extra. Místo standardního šéfredaktorského editorialu máme pro vás vánočně-nedělní zamyšlení od Honzy Procházky, našeho čím dál víc interního externisty. Snad vás pohladí po duši, stejně jako nás v redakci.