NEDĚLNÍK: Školní Kobayashi Maru

Onehdy jsem jel s dcerou autem a poslouchal pravidelné stížnosti na přetíženost na gymplu a odněkud připlula myšlenka... Každý, kdo kdy chodil do školy, to zažil. Sedíte nad sešitem, před sebou hromadu úkolů, prezentace, testy na obzoru a máte pocit, že kdybyste měli každý den třicet hodin, stejně byste to nestihli. A to jste to už tomu třetímu, čtvrtému učiteli říkali! Máme toho moc, máme v plánu 3 písemky! Vlastně je to snad proti školnímu řádu :D Všichni to známe, ale napadlo vás někdy, že třeba tahle šílená přetíženost má nějaký hlubší smysl? Že vás škola nepřipravuje jen na test z matiky, ale třeba i na situace v životě, kdy budete muset zvládnout nemožné? A co kdybych vám řekl, že je to vlastně test Kobayashi Maru?

Pokud znáte Star Trek, tak vám tenhle termín nemusím vysvětlovat. Pro ostatní (a věřím, že je to nejzbytečnější odstavec nedělníku): Kobayashi Maru je snad nejslavnější test Hvězdné flotily. Nejde ho vyhrát. Simulace, kde vás postaví před nemožnou volbu: buď zachráníte civilní loď a riskujete život své posádky (a řekněme si to upřímně, není to úplně obyčejný risk, je to jistá sebevražda), nebo necháte civilisty napospas Klingonům, aby vaše posádka přežila. Ani jedno není správně, ani jedno není špatně. Test vás učí, jak zvládat stres a dilemata, která nemají dobré řešení. Staví kapitána před vidinu vlastní smrti.

A teď zpátky do školy. Kdo z nás nezažil ty momenty, kdy se na tebe valí jeden úkol za druhým? Matika, dějepis, dvě stránky češtiny, projekt z fyziky, do toho příprava na test z láčkovců a třeba ještě brigáda. Připadáte si jako kapitán Kirk sedící před průzorem (ano, fakt je to okno ven) z můstku lodi a vymýšlíš nevymyslitelné. Co uděláte? Někdy něco odfláknete, jindy to zkusíte vytáhnout na poslední chvíli, jindy nespíte a učíte se až do rána. Možná dostanete poznámku za spaní při testu, možná pár horších známek, ale zároveň se něco naučíte. Nejen o škole, ale o sobě.

Kirk byl jediný, kdo Kobayashi Maru "vyhrál" – hacknul simulaci a změnil pravidla. Ale to není pointa. Smysl testu je přijmout, že někdy prostě není žádné řešení. Učí vás prioritizovat, hledat cestu v chaosu a přijímat odpovědnost. V tomhle je škola podobná – ale naštěstí jen cvičná – situace, kdy se na vás hrnou úkoly, jsou simulací toho, co vás čeká v reálném světě. Ale nejde o život, ač vám to tak jako školákovi připadá. V práci dostanete nesplnitelný deadline, v rodině bude něco potřeba rychle vyřešit a nebudou na to podmínky. Každá taková situace vás učí, jak se s tím poprat, a protože na ni nenarážíte poprvé, nebude to takový průšvih, jako by mohl být. Čas navíc seženete tak, jak jste se to naučili ve škole. Přežili jste dva dny nespat? Máte řešení. Nebo jste to po dvou dnech beze spánku totálně podělali a propadli v pololetí? No tak to asi nebude to pravé řešení. Když mám moc deadlinů v práci, prostě prioritizuju podle toho, jak je který zadavatel velká osina v zadku. Je to funkční – asi jak pro koho. Víte, že vám matikářka dá šanci si to opravit? Asi zneužijete její dobrotu, abyste napsali tu češtinu.

Možná se ptáte: "A co s tím?" Odpověď je jednoduchá. Nejde o to vyhrát nebo splnit všechno. Jde o to naučit se vůbec fungovat v těch nemožných podmínkách. Když Kirk hacknul simulaci, nebylo to proto, že by chtěl podvádět, ale proto, že odmítal přijmout, že není cesta. A to je lekce, kterou si můžete odnést: vždycky je nějaká cesta. Třeba ne dokonalá, ale dostatečně dobrá.

Takže příště, až budete jako školáci sedět nad tou hromadou úkolů (my starší už jsme ztracení :D) a budete mít pocit, že se to nedá zvládnout, vzpomeňte si na Kobayashi Maru. Nejde o to vyhrát podle pravidel. Jde o to vytvořit si svoje pravidla, která vás dovedou k tomu, co je opravdu důležité. Protože ve finále – víc než zvládnout všechno – stačí zvládnout to, na čem opravdu záleží. A je úplně jedno, co si o tom Spock nebo fyzikář myslí.