RECENZE: Ransom Riggs, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

„...tojeúplněbožímusíštopřečíst skvěláknížkaajetobožíjátitopůjčím amusíšmusíšjetoboží!“

Takhle nějak mi kamarádka popsala a následně půjčila román Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Ransoma Riggse. Nutno dodat, že jde o důvěryhodnou kamarádku, s jejímiž soudy se často ztotožňuji. U této knihy bohužel nikoliv. A ono to na začátku vypadá tak dobře! Tajuplný ostrov! Podivné děti! Sbírka zvláštních fotografií! Jaký skvostný materiál pro brilantní příběh! Ale pomalu si začínám zvykat, že knihy s větší reklamní kampaní nakonec za moc nestojí...

Jacob Portman má dědečka. Dědeček, původem z Polska, utekl jako malý židovský chlapec před nacisty a dostal se do sirotčince, kde se setkal s dalšími dětmi, které unikly. Tedy – tohle je alespoň verze, se kterou patnáctiletého Jacoba seznámili rodiče a kterou sám akceptoval. Když byl mladší, věřil ovšem příběhům, které vyprávěl sám dědeček – o takřka neviditelných netvorech, kteří ho pronásledovali, o dětech, které mají zvláštní schopnosti, od pyrokineze přes levitaci až po nadlidskou sílu, o úchvatném domě-sirotčinci, kde „každý den svítilo slunce a nikdo nikdy neonemocněl ani neumřel“ (str. 11). Dědeček má pro své příběhy zásadní podklady – sbírku fotografií, které dokazují to, co říká. Když následně dědeček zemře, podle policie roztrhán smečkou divokých psů, může se celý příběh rozvinout a Jacob začít pátrání, které změní jeho život...

Na knize asi nejvíc láká zvolený postup: autor vybral zajímavé fotografie z, jak sám píše, „osobních archivů sběratelů, lidí, kteří strávili léta a bezpočet hodin prohledáváním ohromných krabic s neroztříděnými snímky na bleších trzích, v antikvariátech a v garážových prodejnách, aby našli těch několik mimořádných, a zachránili tak obrazy historického významu a strhující krásy před zapomněním“ (str. 352), narouboval na tyto fotografie vlastní příběh a vznikl Sirotčinec. Na tomto postupu není nic špatného (i v českých končinách tak vznikla významná díla, ačkoliv nefantastického rázu – například Těsnohlídkova Liška Bystrouška), pokud nepřeváží obraz nad slovem. Na Sirotčinci jsou nejzajímavější fotografie. Příběh je poměrně klasický, psaný zejména pro –náctileté publikum a místy vyloženě přerušovaný odkazy na fotografie na následujících stranách. Tyto násilné vsuvky působí jako pěst na oko – na serveru Goodreads.com je to v diskuzi přesně vystiženo (pro potřeby recenze překládám do češtiny a parafrázuji): Hráli jste někdy tu hru, jak jeden člověk začne vyprávět příběh, v půlce věty skončí a pokračuje další? Tak na mě působila tahle knížka. Jenomže se neskáče po větách, ale po obrázcích.

Autor této recenze shodou okolností četl chvíli před touto knihou Kosińskiho Nabarvené ptáče a Naprosto osvětleno Jonathana Safrana Foera, dvě knihy, které mají podobné téma: 2. světová válka, uprchlíci, židovství. A obě jsou natolik zásadní a skvěle napsané, že vedle nich Sirotčinec působí jako velmi chudý příbuzný. Bez tohoto srovnání (a srovnání je to více než pochybné, nicméně kontext čtenáře vždy ovlivňuje) vychází Riggsova prvotina výrazně lépe. Fotografie jsou zajímavé, příběh je chytlavý (tedy měřeno objektivními měřítky, mě skutečně poněkud nudil), konec je otevřený (takže můžeme brzy čekat druhý, třetí, pátý, osmý a dvacátý šestý díl...) a některé pasáže jsou skoro děsivé (ať už stylisticky, nebo dějově...).

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je oddychová četba s několika příjemnými a zajímavými nápady a několika nedotaženými rušivými elementy. Nic extra dobrého, nic extra špatného.

Hodnocení: 50 %.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Riggs, Ransom
Nakladatel: Jota
Obálka: dle originálu René Senko
Překlad: Bronislava Grygová
Redakce: Martina Sendlerová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 358
Rozměr: 135 x 205
Provedení­: hardback
Cena: 348 Kč