RECENZE: Vladimír Šlechta, Orcigard

Silva Viktorina Baro je zrůda. Je stará – alespoň podle dobových měřítek. (Je jí dvacet šest.) Je tlustá – podle svých vlastních měřítek, i když mužská část jejího okolí tvrdí opak. Neumí to se zbraněmi. Je to intelektuálka s výraznou slabostí pro historii tajemných a nebezpečných lokalit. A nikdy nespala s mužem, se ženou, dokonce ani s goblinem. Čili pravý opak drsňaček, na jaké jsme v posledních letech zvyklí.

Jenomže tahle Silva, princezna Silva, abychom byli přesní, si svou prosadit umí, a to i v pěkně ostré bandě a že na dobrodružství má nos. Její průvodci jí však dlouho nevydrží. Mají rozličné cíle, zaplétají se do plánů mocnějších než oni sami a jejich počet se stránku ze stránky ztenčuje.

Pod nohama jim čvachtá bahno a kolem hlav létají komáři. Zíp, zíp, sviští vzduchem skřetí šípy a zem rudne krví. A Silva jde dál, protože ona ví, co chce. A také to dostane. Aspoň na chvíli.

Tolik k hlavní postavě, autora asi většině čtenářů představovat nemusím. Vladimír Šlechta je zkušeným bijcem na poli fantastické literatury a jeho příběhy obsahují všechno, co čtenáři oddechového čtiva chtějí: akci, napětí, výrazné postavy, špetku humoru a spád. A jako bonus propracovaný svět s barvitou historií a vzájemné propojení osudů jeho obyvatel.

Ani Orcigard nezklame. Poprvé vyšel před deseti lety u nakladatelství Straky na vrbě s příznivým ohlasem a ještě před pár dny se dal sehnat prakticky pouze v antikvariátech. Jeho reedicí udělal Brokilon řadě čtenářů velkou radost. 

Máme tu zaniklou civilizaci tajemných pterrů, lidská města postavená na zeleném drnu a gobliní hoogany uprostřed bažin a osady bojovných orků. Kromě skřetů a lidí tu žijí také elfové a jejich míšenci, a samozřejmě čarodějové – hodní i ti zlí. Alarich Touraine, Gordon Fee a můj favorit půlelf Thompson – to jsou jména, která mají v Šlechtově světě velkou váhu a zazní nebo se přímo osobně objeví také v Orcigardu.

Podle anotace jde zdánlivě o samostatnou knihou. Ve skutečnosti je to ale pouze jeden díl rozsáhlé mozaiky, složený z několika volně propojených příběhů. Jsou tu novely a povídky, mající většinou stejné hrdiny, z nichž nejvíc prostoru je dáno právě Silvě.

Pro příznivce Krvavého pohraničí je koupě této knihy téměř svatou povinností. To ale neznamená, že by Orcigard nefungoval také samostatně. Funguje, až na pár drobností. Předně tato kniha už jednou vyšla. Před deseti lety. To znamená, že je psána v souladu s tehdejšími trendy. A tehdy nebyly v kurzu upíři, zombie a vztahové fantasy, ale epické ságy a krvavé honby za artefakty. Správně, je to putovací fantasy. Vadí nevadí? A je to tak trochu dračák, i když mistrně napsaný.

Kniha nemá žádný pořádný konec. Kdo chce vědět, jak to bylo dál, musí si pořídit Zahradu sirén.  Oproti staršímu vydání přibyla asi padesátistránková povídka Krysí zub, fajnšmekři ji jistě ocení, ale mě připadala jako výrazně nejslabší část jinak výborného textu. Snad to bylo tím, že mi příliš nepadla do oka její ústřední postava - Čolek.

V závěru najdeme ještě nějaké informace k letopočtu, vysvětlivky k jménům a skřetím jazykům a také autorovy plány do budoucna. Chystá se psát porno. Trochu mě to vyděsilo... Ale jenom trochu.

Orcigard (ukázka)
Šlechta, Vladimír
Nakladatel: Brokilon
Obálka: Michal Ivan
Redakce: Robert Pilch, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2012
Počet stran: 398
Rozměr: 110 x 165
Provedení­: paperback
Stav: nové vydání
Cena: 288 Kč

Anotace:

Závěrečná kniha Likarijské trilogie ze světa Krvavého pohraničí.

V Orcigardu se kdysi rozkládala říše pterrů, bytostí s lidskými těly a ptačími hlavami. V průběhu věků se Orcigard změnil v obrovskou mokřinu. Rozptýleně tu žijí skřeti, potulují se zde různé nestvůry. Ve starých chrámech, utopených v močálech, se skrývá zlato i cenné artefakty.
Orcigard stále ještě ovládá Alarich Touraine, zvaný Temný mág, jeho moc však slábne. Propukají proti němu povstání, na jeho území vnikají hledači pokladů i lovci orčích skalpů. V těchto bouřlivých časech je do Orcigardu zavlečena Sylvia Viktorina, nejmladší dcera vévody z Barro. Aby přežila, musí si hledat spojence a přátele - a to jak v řadách dobrodruhů, tak mezi skřety i nestvůrami.