Recenze

H. P. Lovecraft vskutku nebyl velký básník, pokud jeho verše budeme porovnávat s poezií jeho současníků (jako například s C. A. Smithem, který jej v mnohém inspiroval). V mých očích však jeho poezie kvality jeho povídkové tvorby dosahuje, neboť ji nejen doplňuje, ale také rozšiřuje a stává se tak nedílnou součástí proslulého mýtu Cthulhu, do kterého i současní mladí autoři stále přispívají novátorskou (i poetickou) tvorbou.

Po nehode, pri ktorej sa otvoril zvláštny priechod (možno aj do inej dimenzie), uniká z Temelínu šedá. Nik nevie, čo je to za hmotu, no všetkým je jasné, že u niektorých jedincov prebúdza mimozmyslové schopnosti. V Čechách sa u obyvateľov takýto talent prejavuje oveľa viac. Lenže k svojim schopnostiam sa radšej nepriznávajú. Prečo by to robili? Skončili by ako pokusné králiky zatvorení v nejakom ústave, prípadne v armáde, ako experimentálne zbrane...

Jedného dňa sa trpaslíci rozhodli využiť všetky vymoženosti a bonusy pohodlného ľudského života a presunuli sa z lesov do miest. Hoci sú vývojovo niekde medzi človekom a lesnou hubou, ľudstvo sa prekonalo a zrovnoprávnilo ich. Dnes sú súčasťou spoločnosti, prepchávajú potrubia, odvádzajú dane a žijú svoje obyčajné životy. Na papieri. Pretože stále je dosť takých, ktorí majú trpaslíkov radšej zo sadry alebo v rozprávke...

Kristýna Sněgoňová nás již podruhé zve do postapokalyptického světa svojí série. Zatímco v prvním díle Město v oblacích jsme pomáhali vrchnímu vyšetřovateli Lewenhartovi v jeho pátrání po pohřešované dívce, Země v troskách přináší úplně nový příběh.

Stvůry z vesmíru v nejlepším akčním čtení, to se lze dočíst na obálce antalogie Krásky a vetřelci. Nepřehání však lákadlo na obalu?

Česká autorka Petra Štarková vytáhla ze šuplíku několik svých textů, které zakomponovala do sbírky Odkaz zpovědníka z Loudunu. Povídek je celkem devět, každá z jiného soudku. Pokrývají široké pole témat od fanfiction přes čistou historickou fantasy až po zdánlivě nerudovský fejeton.

Invázia Dokonalých je zničujúca. Milióny utečencov, zdevastované planéty a strach z genocídy ľudskej rasy. Presne o to sa Hora jitřního světla snaží. Kým elita spoločnosti na čele s Nigelom buduje novú vesmírnu flotilu, Ozzie sa túla po silfenských chodníčkoch a stále nevie, či Silfeni Spoločenstvu pomôžu. Nigel sa spolieha len na seba. Preto sa chystá vytiahnuť eso z rukáva. Nikto netuší, čo to je a čo dokáže spôsobiť...

Dobré military sci-fi není nikdy dost, ale upřímně – není jí ani úplný nedostatek, takže člověk nemusí vzít za vděk čímkoli co smrdí po vesmíru a vojácích. Kotoučova série, i když je mírně generická, by ale určitě neměla vaší pozornosti uniknout.