RECENZE: Nina Špitálníková, Tota lítá

„No a já jsem zjistila, že už o ničem jiném než o té totalitě nedovedu psát,“ přiznává a obecenstvem zazní lehký smích. Jsme ve vzducholodi Gulliver galerie DOX, kde Nina Špitálníková sdílí zážitky ze vzniku svých tří novinek - pokračování úspěšného Svědectví o životě v KLDR, své pohádkové prvotiny Tota lítá a vlastního nakladatelství Paradox.

Vzducholoď ukotvená nad holešovickými střechami působí nepatřičně. Jako by ji sem něco přeneslo z čarovného světa studia Ghibli. Vyloženě zve na cestu do fantazie, na kterou nás vezme holčička Tota, hrdinka příběhu. Žije dvojím životem tak fantastickým, že jej ani nemusí skrývat, nikdo by v něj neuvěřil. Až na dědečka, který holčičku doprovází při uvažování nad zážitky z výprav, které podniká.

Tota má schopnost, kterou lze chápat všelijak. Je to živé snění? Projev nespoutané vůle? Nebo třeba kouzlo dětství, jaké známe z Nekonečného příběhu a Malého prince? Je to magie? Jsem rád, že příběh zrovna v tomto ohledu nekonkretizuje a ponechává čtenáři prostor k údivu a vlastní interpretaci. Ať je to, jak chce, když ostatní jdou spát, Tota lítá. Vysoko do oblak a na dno oceánů. To slovo je i přesným opisem holčiččina charakteru. Tota je zvídavá, cílevědomá, nesvázaná... lítá. Lítá Tota lítá.

Připadá jí tedy nemyslitelné, že by někde mohlo být místo, které by jí nedovolovalo být sama sebou, energickou, zvídavou. A přece takové místo je, potvrdí dědeček. Tím v holčičce zažehne plamínek nadšení, aby si to ověřila na vlastní kůži. Tak začíná Totina cesta jako do Půlnočního království, její vlastní Alenčino putování. Tota poznává svět, který je nejméně kouzelný ze všech navštívených, a přitom v ní probouzí nejvíce otázek. Vždyť nedává smysl! Jako by jenom čekal, až někdo zvolá „Král je nahý!“. Autorka zde velmi přístupnou formou předkládá nejmenším čtenářům nejen motivy ze své dosavadní práce, ale také z Havlovy Moci bezmocných, a tak demytizuje představy o schopnostech tyranů a nezdolnosti utlačujících režimů.

K příběhu mám jedinou podstatnější výtku, a to k délce. Pokrývá hlavní myšlenky a nic v něm vyloženě nechybí. Přesto bych si přál strávit ve světě krále Totáče více času. Nechat Totu i čtenáře objevovat tamní zvláštní pravidla pomaleji a do větší hloubky. Bohužel, hrdinka většinu času okolní dění pouze pozoruje nebo o něm slýchá z vyprávění, ale přímo se jej neúčastní.

Co se týče zpracování knihy, jde o zážitek pro více smyslů. Nádhernou vůní kvalitního papíru, jeho na dotek příjemnou texturou, vrstvami otevřené vazby a pestrými barvami. Díky ručnímu skládání přebalu jej navíc lze sejmout, narovnat a zarámovat. Je pokryt překrásnou kresbou od Dany Lédl (Myokard), a tak k vystavení vyloženě vybízí. Limitované vydání s přebalem ze stříbrného (!) texturovaného papíru pak bez přehánění září. Á propos, ilustrace. Jsou nádherné a jsou všude. Nebudu přehánět, když řeknu, že tvoří dobrou polovinu knihy. Zpracování mě skutečně potěšilo. Takto výrazný dojem na mne naposledy udělal Harry Potter od nakladatelství MinaLima.

Pohádková prvotina Niny Špitálníkové se povedla. Dovedu si ji představit jako samostatné čtení pro děti nižších ročníků základní školy (tento účel ostatně podporují i pracovní listy ke stažení na stránkách nakladatelství), ale vzhledem k povaze tématu doufám, že se bude jednat o sdílené čtení s rodičem. S průvodcem, jakým je Totě její dědeček.

Tota lítá
Autor: Nina Špitálníková
Vydáno: 2025
Nakladatelství: Paradox 
Počet stran: 112
Jazyk vydání: český
Ilustrace: Dana Lédl (Myokard)
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-909487-1-6