Posádka (Vzdorující) Kraksny je konečně svobodná. Uprchla z vesmírného tábora nucených prací a teď si může létat po všech hvězdných soustavách, kam se jí zachce. A cestou z planety na planetu zachraňovat lidskou rasu… no, leda prd.
Stáva sa pomerne často, že dvaja autori spoja sily a napíšu spoločné dielko. Knihy, do ktorých prispeje viacero autorov, sú rovnako úplne bežné. Nech už sú to zborníky poviedok, či len dva- tri komorne ladené príbehy, vždy ide o pestré publikácie, s veľkým potenciálom zaujať svojou rôznorodosťou. Milenci ze snů / S Meluzínou sůl lízat by sa dal nazvať spoločným recitálom dvoch skvelých pisateľov hororov. Poďme sa na nich pozrieť z blízka a podľa abecedy...
Přemysl Krejčík také není typickým autorem fantastiky. Dostaveníčko se sci-fi si dal v díle Kybersex, kde si v patnácti povídkách osahal nástroje alternativních realit, dystopie a pseudohistorie. Na svém kontě má i dvě básnické sbírky (které doporučuji, hlavně tedy Asfaltového plameňáka) a mimo jiné knihu Malej NY.
Ursula K. Le Guin byla a je jednou z nejzářivějších hvězd světové fantastiky. To je fakt, se kterým nebudeme a ani nechceme polemizovat. Její dílo je rozsáhlé a pokrývá nepřeberné množství témat. Přesto se jejím psaním jako ta červená nit táhne jeden Motiv s velkým M: úhel pohledu.
Kto by si aspoň raz za čas nedal niečo sladké? Niekto mlsá verejne, iný potajomky, sem-tam či niekoľkokrát denne. V detstve sme milovali rozprávky o krajinách nekrajinách z cukrovej vaty a marcipánu. V dospelosti sme na ne zabudli. Hrdina nášho príbehu zabudnúť nedokázal. Lenže on mal na to dôvody. A veľmi presladené dôvody. Čo však, keď krajina z cukru naozaj existuje a domorodci sú skutoční ľudomili? Nie hypoteticky, úplne prakticky...
I v této nelehké době probleskují knižním trhem nové hvězdy české fantastiky. Pavel Motejlek je jednou z nich. Se svou knihou Temné duše vzdává hold své oblíbené RPG hře Dark Souls a zároveň přináší na český knižní trh něco nového a neobvyklého… Otázka je: Ocení tuto osobitost a originální přístup i čtenáři?
Troufám si tvrdit, že Kroniky Deštné divočiny jsou u nás neprávem přehlíženy. Odrazuje dospělé čtenáře doporučení pro mládež? Odrazuje ty mladší výtvarné provedení, které se spíš než dnešním atraktivním young adult obálkám blíží těm klasicky fantastickým? Ať už je to jakkoli, nedělejte tu chybu, že hodíte dračí sérii do škatulky, do které nepatří!
Petr Jaroněk na sebe poprvé upozornil vcelku nedávno; v roce 2019 vydanou Ospalou slovanskou dírou. Na Sardenu jsme ji nerecenzovali, ale stála by za to – mrazivý příběh ze Zlína 13. století s téměř až detektivní zápletkou má plíživě temnou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu a kupu fascinujících reálií. Jen ten konec se moc nevyvedl. Nová Jaroňkova kniha, Běsi z temného hvozdu, navazuje právě na ten pokulhávající konec… bohužel.
Staré opustené domy majú atmosféru aj históriu. No niektoré z nich sú plné démonov a strašných spomienok, lebo udalosti, ktoré sa v nich odohrali, neboli pekné. Trpezlivo stoja a dúfajú, že ich voľakto opraví a umožní im vrátiť sa. Potom naplnia svoje poslanie. Aké však môže mať poslanie stará budova? Prichýliť dušu mŕtvej majiteľky, ukrývať kosti obetovaných, či stať sa strašidelnou atrakciou pre halloweenské pobavenie? Vyberte si...
Příběhy jsou staré jak lidstvo samo. Bez nich by nebylo nic – kultura, slovo, písmo, fantazie, naděje... Autoři se často snaží vymyslet příběhy nové a neotřelé, a přitom někdy stačí vzít to, co všichni tisíckrát četli a slyšeli, a převyprávět to po svém. Něco přidat, něco ubrat, změnit kulisy či povahu hrdinů… a může jít o příběh mnohem zajímavější než ten původní. A pokud zůstane poselství zachováno, může být navíc novou generací lépe uchopitelné.
Proč jsem pro úvod nepoužil nic z knihy samotné, má svůj důvod: příběh je totiž klíčovou devízou Veraxu, proto nechci spoilovat. Ne že by příběh byl nějak originální, určitě jste něco podobného již četli/viděli. Jedinečný je prožitek při objevování, co se to na stanici vlastně stalo. Úplně vám závidím, že to máte zatím před sebou!
Prázdný svět je ráj pro introverty. Lidstvo téměř vyhubila smrtící pandemie, města se rozpadají a jediný, kdo z dezolátní situace jakž takž prosperuje, je Matka Příroda. Avšak nenechte se zmýlit – i na planetě, kde je dost místa pro všechny a člověk je poprvé za tisíce let zase svobodný, se najde důvod rozpoutat válku o území.
Nedávno tady na Sardenu proběhla vcelku živá diskuze na evidentně nesmrtelné téma objektivita / subjektivita v recenzích. Že s tím hned v té následující (tj. v téhle) recenzi budu tak bojovat, to jsem tedy netušila…
Byli jsme přesvědčení, že jsme na vrcholu potravního řetězce. Ukázalo se ale, že jsme dobří tak maximálně do salámu. Vítejte ve světě Legie, nové série Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové.