RECENZE: Dohoda růží, Sasha Peyton Smith (Dohoda růží 1)

Článek od: Jana K. - 26.11.2025

Víly, dohody a debutantky v Londýně, který nikdy nebyl tak nebezpečně krásný.

Anglie 19. století. Plesové sály se blyští, korzety svírají pasy a křišťálové lustry odrážejí dokonalé úsměvy mladých debutantek. Jenže tady nejde jen o sňatky a společenské klábosení. V této zemi vládne vílí královna – nesmrtelná, záhadná a krutě rozmařilá panovnice, která každému občanovi nabídne dohodu: získej, po čem toužíš, ale zaplať tím, co je ti drahé. Dychtíš po kráse či postavení? Všechno tu má svou cenu: někdy paměť, jindy chuť, ale vždycky kousek tebe.

Do takového světa vstupuje Ivy Bentonová, dívka z kdysi vážené, teď zchudlé rodiny. Zatímco jiné debutantky sní o princi, ona sní o záchraně. O vykoupení sestry, kterou vílí dohoda zlomila, o navrácení rodinné cti, o šanci uniknout stínu zoufalství. A když královna oznámí, že letošní sezóna přinese soutěž o ruku jejího syna, prince Brama, zdá se, že Ivy dostala šanci znovu změnit osud. Jenže ve spárech víl nic není zadarmo. A pod vrstvou třpytek se skrývá zrada.

Kouzlo, třpyt a trny

Sasha Peyton Smith servíruje lahůdku pro všechny milovníky vílí romantasy. Výsledkem je příběh, který působí jako noblesní ples zalitý zlatem, v jehož koutě však číhá stín. Alternativní Londýn je tu živý, pulzující, a přitom strašidelný – svět, kde se kouzla prodávají stejně snadno jako společenské postavení a kde každý úklon může být pastí.

Autorka dokáže bravurně kombinovat svůdnou estetiku viktoriánské éry s vílími intrikami. Každý dialog, každičké gesto, dokonce i sebenepatrnější záchvěv magie má svou váhu. Tím se utváří prostředí, jež vás vtáhne, obtočí kolem prstu a jen občas dovolí nadechnout.

Děj se zpočátku rozvíjí pomalu, jako v rytmu valčíku. Čtenář si užívá bály, pohledy, šeptané intriky – dokud královna nerozehraje soutěž o prince. Tehdy se z romantického snu stává něco mezi Selekcí a Hunger Games ve vílím kabátku. Soutěžní úkoly, které mají účastnice plnit, nejsou jen zkouškou vkusu, ale i odvahy, rozumu a srdce. Královna se baví, zatímco debutantky balancují mezi ambicemi a hrůzou. Protože v této hře nejde o čest ani vzhled – jde o přežití a o to, kdo dokáže tančit, i když se podlaha pod nohama mění v trny.

Jedna kráska, dva princové

Ivy Bentonová patří k postavám, které si získají sympatie hned od první kapitoly. Není to žádná porcelánová princezna, spíš dívka, jež se nebojí riskovat, i když ji to může stát všechno. Její odvaha a občasná vzdorovitost z ní dělají přirozenou rebelku v říši, kde se od žen čeká především poslušnost a úsměv. Není ani typickou „vyvolenou“. Nemá v sobě výjimečnou sílu či snad šlechtický původ, který by jí otevřel dveře. Jenže právě tahle kombinace z ní dělá nepravděpodobnou, a přesto velmi přesvědčivou hrdinku – tu, která sice klopýtá, přesto se nezastaví.

Zatímco princ Bram představuje ideál krásy, moci a neklidné dokonalosti, jeho nevlastní bratr Emmett je mu naprostým opakem. Je drzý, vtipný, možná lehce ztracený, ale ve své nedokonalosti neodolatelný. A tam, kde Bram září jako odraz perfektnosti, Emmett připomíná realitu, do níž se lze zamilovat.

Milostný trojúhelník mezi Ivy, zdánlivě bezchybným Bramem a charismatickým Emmettem je vystavěn s jemností a citem. Žádné laciné drama, spíš pomalé, jiskřivé napětí, které doutná pod povrchem a s každou stránkou sílí.

Velkým plusem je i vypravěčská struktura – hlavní linka sleduje Ivy, ale autorka nahlíží i do myšlenek ostatních děvčat. Každé má svůj vlastní příběh, důvody, sny i zklamání. Najednou to nejsou jen rivalky, ale celá generace dívek uvězněných v systému, jenž je učí, že hodnota ženy se měří podle manžela. Téma emancipace je tu sice jemné, ale čitelně přítomné – a dává knize hloubku, která přesahuje rámec romantasy.

Síla i trnité slabiny

Dohoda růží je ukázkový příklad, že fantasy může být i mimořádně vizuální žánr. Každá stránka působí, jako by byla napsaná pro filmovou adaptaci – kulisy, nálada, dialogy, všechno hraje. Tempo je chvílemi pozvolné, spisovatelka si dává načas s budováním napětí, ale právě to přináší onu „předbouřkovou“ atmosféru, která drží v napětí až do konce.

A ten konec? To je kapitola sama pro sebe. Zatímco čtenář čeká sladké rozuzlení, Smithová mu podrazí nohy. Odhalení pravého nepřítele, otevřený závěr a příslib dalších zrad i polibků – to všechno z Dohody růží dělá první díl série, po němž okamžitě zatoužíte po pokračování. Občas sice narazíte na drobnou nedotaženost nebo pasáže, jež se zbytečně vlečou, ale celkový dojem to nezkazí. Jazyk je elegantní, překlad povedený a kniha se čte doslova sama.

Chápu, jak to Emmett myslel, když říkal, že bude vždycky toužit po lásce. Cítím se stejně pokaždé, když se na něj podívám. (str. 277)

Dohoda růží je zkrátka jako plesová róba – okouzlí vás na první pohled, ale skutečná krása se skrývá v detailech. Je to vyprávění o síle, oběti a touhách, které mohou být stejně nebezpečné jako kouzla samotná.

Pokud milujete Bridgertonovy, Selekci nebo Krutého prince, tahle kniha vás zcela pohltí. A jestli vám chybí četba, která umí být zároveň něžná i krutá, snová i sarkastická, tady ji máte. Ideální pro čtenářky romantické fantasy, které se nebojí, když jim čtení zlomí srdce. Aspoň na chvíli…