RECENZE: Nathan Ballingrud, Severoamerické jezerní příšery

Článek od: Tereza Kučírková - 07.01.2026

Je horší mít upíra schovaného ve stínu pod terasou, nebo mít za domem les, ve kterém se ztrácejí lidé?
Nathan Ballingrud svou debutovou sbírku naplnil hororovými a fantastickými povídkami, všechny ale spojuje temnota lidského jednání. Knížka byla propagována jako skrytý poklad amerického hororu, což podle mého názoru není úplně přesné. Pokud si pod atributy klasických hororových příběhů představujeme motorové pily v rukou vyšinutých psychopatů, nekonečné opuštěné lány se strašáky, hektolitry krve nebo osamělé chaty uprostřed hustých lesů, pak ty tady nenajdeme. Povídky postavené na silné atmosféře mají společného jmenovatele v precizně napsaných postavách. Pečlivě vysoustružení hrdinové pocházejí z okraje společnosti a jejich životy jsou prostoupeny traumaty, žalem, nechutí a nezdařenými vztahy. Jeden po druhém odkrývají jádro svých problémů, které řídí pokřivenost jejich jednání. Skutečnými příšerami tady většinou nejsou vlkodlaci nebo démoni, ale lidé hnaní strachem, bolestí či zklamáním. Nicméně v několika příbězích nadpřirozené bytosti vystupují; i v nich jsou však spíše kulisami, které si nijak nezadají s tím, čeho jsou schopni smutní a frustrovaní lidé.


Nejzajímavější povídky z mého pohledu byly následující.
Puklina – Příběh z arktické výpravy, kde se muži spoléhají na své věrné psy. Jaké milosrdenství jsou jim ochotni poskytnout při nehodě, i když jádrem příběhu je tajemná puklina sloužící jako obydlí něčeho starého a mocného. Děj opět tvoří primitivní jednání mužů postavených do extrémních podmínek.
Pod náporem slunce – Perfektně načasovaná povídka o mladíkovi, pod jehož domem se usadí upír. Ti dva svádějí dlouhý verbální boj plný nátlaku a přemlouvání. Může člověku připadat lákavé stát se upírem? Zmizí tím starosti, nebo přibudou jiné? Je možné tomuto démonickému stvoření věřit?
Severoamerické jezerní příšery – Povídka, jejíž titul byl vybrán pro celou sbírku, stojí za zmínku právě proto, že se v ní objeví ta šupinatá příšera, na kterou během čtení každý dychtivě čeká. Stvoření je však mrtvé a vyvržené na pobřeží. Otázkou je opět to, co s ním udělají obyvatelé malé přilehlé vesničky.
Přestupní stanice – Kratičký příběh o knězi přespávajícím v kostele a jeho návštěvnících. Jeden z nich se zeptá: Straší ve mně? A jak moc straší v každém z nás?


„Děti by prostě neměly kreslit useknuté hlavy!“
Tara se rozesmála. „Ale u dospělých je to v pořádku?“
(citace, str. 53)


Sbírka Nathana Ballingruda vyšla v originále v roce 2013 a dočkala se nadšeného přijetí, získala Cenu Shirley Jacksonové a byla nominována na několik dalších žánrových cen. Název může nalákat na encyklopedii příšer, což podporuje i nádherná obálka. Toho se však čtenář nedočká – monstra tu vystupují spíše jako katalyzátory temných poklesků spodiny amerických zapadákovů. Hrůza je zde velmi reálná a fantasy světa se dotýká jen okrajově. Pokud překousnete toto možné nedorozumění, čeká vás kniha plná temnoty, kterou je po dočtení těžké setřást.


Autor: Nathan Ballingrud
Vydáno: 2023, Host
Originální název: North American Lake Monsters
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 240
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-275-1819-7

Přidat komentář