nedělník

Vánoce se na nás valí ze všech stran už prakticky od doby, kdy zřídkavá halloweenská strašidelná výzdoba přestala být aktuální. Nahradily ji girlandy umělých věnců, neobratně imitující borovicové jehličí, umně sladěné blýskavé baňky a jiné, více či méně blikající ozdoby.

Blíží se Halloween. To je ten svátek, který tu neslavíme ani ne kvůli křesťanství, ani proto, že by sem nepatřil, ale prostě a jednoduše kvůli komoušům. A není to tak, že by byl importovaný z USA, z Británie, tlačený popkulturou. Tenhle svátek je opravdu prastarý a jeho kořeny hluboké. Jen se nám ten strom poněkud rozkošatěl. Obecně vychází z potřeby lidí nějakým způsobem uzavřít podzim. 

Onehdá jsme vedl se synem diskusi na téma osmdesátky. Bylo to při společném hraní Crew Motorfest a trochu mě vyděsilo, že vzhledem k jeho okruhu vstupů - což je Youtube, hry a nové filmy má vlastně strašně zkreslenou představu jako to tenkrát vizuálně vypadalo. Vzpomínky na minulost, zejména na dekády jako osmdesátky, jsou dnes formovány především vizuálními a popkulturními interpretacemi. 

Každý, kdo kdy chodil do školy, to zažil. Sedíte nad sešitem, před sebou hromadu úkolů, prezentace, testy na obzoru a máte pocit, že kdybyste měli každý den třicet hodin, stejně byste to nestihli. A to jste to už tomu třetímu, čtvrtému učiteli říkali! Máme toho moc, máme v plánu 3 písemky! Vlastně je to snad proti školnímu řádu :D Všichni to známe, ale napadlo vás někdy, že třeba tahle šílená přetíženost má nějaký hlubší smysl? 

Deskové hry pro dospělé zažívají v posledních letech obrovský boom. Přestože byly dříve více spojovány s rodinnými večery nebo dětskými hrami, dnes jsou plnohodnotnou zábavou pro dospělé, kteří hledají něco komplexnějšího a hlubšího. Vlastně utíkáme od počítačů zpátky k hraní s přáteli.  Ale jak se deskovky stávají sofistikovanějšími, začínají se přibližovat světu počítačových her, od kterých utíkáme, a to nejen svou hloubkou, ale i obchodními modely...

Aby se ti méně trpěliví mezi vámi nemuseli prokousávat následujícími řádky, odpovím na otázku v titulku rovnou: přečíst, samozřejmě. Jenže, jak už to bývá, je tu jisté „jenže“…

Takhle náhodou jsem narazila na literární soutěž, která měla v propozicích práci s umělou inteligencí (byly to Z-AI-mavé časy). A řekla jsem si – proč ne?