nedělník

Jako autorka mám důvěru ve svého nakladatele. Já jsem jen spisovatelka, umím si sednout ke klávesnici a nadatlovat knihu, ale všechno to ostatní – korektury, sazby, grafiky, obálky, tisk, rozesílání recenzních výtisků a komunikace s médii – je mimo moje schopnosti a chápání. Takže když odevzdávám své literární dítko do rukou jiného člověka, musím mu stoprocentně věřit, že ze mě i ze sebe neudělá blba.

Když nám okolní svět nerozumí nebo my nerozumíme jemu, skýtají příběhy nejen vítaný únik, ale i možnost porozumění. Setkáme se v nich s postavami, které by se z fleku mohly zařadit mezi naše nejlepší přátele; vidíme stejně tak  do nitra postav pro nás opovrženíhodných a dokážeme jim navzdory veškerým nesympatiím porozumět, možná pro ně i nalézt pochopení.

Tohle bude trochu osobní, ale nebojte se...

...nás sprevádzajú príbehy. Rozprávky, romány, komiksy či filmy. Málokto si ale uvedomuje, že mnohé z nich patria do mnohými zatracovaného žánru, ktorým je fantasy. My sa budeme baviť konkrétne o sci-fi. Keďže na Sardene máme ten sci-fi maratón, pozrime sa aspoň na niektoré z najznámejších príbehov.

Tuhle mě napadla taková myšlenka ohledně autorských bloků – že snad existují čtyři druhy: Ten, kdy se nám tvořit prostě nechce. Ten, kdy tvořit chceme, ale nevíme co. Ten, kdy víme co, ale nevíme jak. A pak ten, kdy víme co a jak – ale nevíme proč.

Knihy jsou nedílnou součástí mého života, kam až moje pamět sahá a život bez nich si neumím vůbec představit. Je to jako v té reklamě na Kofolu, když je miluješ, není co řešit.

Vody internetu jsou hluboké a mají své dno. Je plné kalu a špíny, ale já naivně věřím, že všechno se dá vyčistit. Jen se do něj musíme ponořit a ukázat si na rovinu to svinstvo.

Hned na začátek chci říct, že tímhle textem chci vychválit jisté „budoucí“ spisovatele. Bude to příběh, ve kterém se zrodí hrdinové a dokáží velké věci. A taky trochu reklama na knihovnu, ale to mi snad odpustíte…