nedělník

Blíží se Halloween. To je ten svátek, který tu neslavíme ani ne kvůli křesťanství, ani proto, že by sem nepatřil, ale prostě a jednoduše kvůli komoušům. A není to tak, že by byl importovaný z USA, z Británie, tlačený popkulturou. Tenhle svátek je opravdu prastarý a jeho kořeny hluboké. Jen se nám ten strom poněkud rozkošatěl. Obecně vychází z potřeby lidí nějakým způsobem uzavřít podzim. 

Onehdá jsme vedl se synem diskusi na téma osmdesátky. Bylo to při společném hraní Crew Motorfest a trochu mě vyděsilo, že vzhledem k jeho okruhu vstupů - což je Youtube, hry a nové filmy má vlastně strašně zkreslenou představu jako to tenkrát vizuálně vypadalo. Vzpomínky na minulost, zejména na dekády jako osmdesátky, jsou dnes formovány především vizuálními a popkulturními interpretacemi. 

Každý, kdo kdy chodil do školy, to zažil. Sedíte nad sešitem, před sebou hromadu úkolů, prezentace, testy na obzoru a máte pocit, že kdybyste měli každý den třicet hodin, stejně byste to nestihli. A to jste to už tomu třetímu, čtvrtému učiteli říkali! Máme toho moc, máme v plánu 3 písemky! Vlastně je to snad proti školnímu řádu :D Všichni to známe, ale napadlo vás někdy, že třeba tahle šílená přetíženost má nějaký hlubší smysl? 

Deskové hry pro dospělé zažívají v posledních letech obrovský boom. Přestože byly dříve více spojovány s rodinnými večery nebo dětskými hrami, dnes jsou plnohodnotnou zábavou pro dospělé, kteří hledají něco komplexnějšího a hlubšího. Vlastně utíkáme od počítačů zpátky k hraní s přáteli.  Ale jak se deskovky stávají sofistikovanějšími, začínají se přibližovat světu počítačových her, od kterých utíkáme, a to nejen svou hloubkou, ale i obchodními modely...

Aby se ti méně trpěliví mezi vámi nemuseli prokousávat následujícími řádky, odpovím na otázku v titulku rovnou: přečíst, samozřejmě. Jenže, jak už to bývá, je tu jisté „jenže“…

Takhle náhodou jsem narazila na literární soutěž, která měla v propozicích práci s umělou inteligencí (byly to Z-AI-mavé časy). A řekla jsem si – proč ne?

Sardenské počítadlo mi ukazuje, že jsem členem redakce již 12 let a 12 měsíců, až uplyne duben, což je za pár dnů, stane se z toho čistá třináctka. Nejsem pověrčivá a je to moje oblíbené číslo, takže jsem zvědavá, co mi přinese. Někdy se tomu ani nechce věřit (a je to stále dokola ohraná písnička), že čas umí tak pádit a nikdy nás nenechá vydechnout.