NEDĚLNÍK: Tereza Kovanicová, Umělá inteligence a elektrická kola aneb Kam ten svět spěje

Takhle náhodou jsem narazila na literární soutěž, která měla v propozicích práci s umělou inteligencí (byly to Z-AI-mavé časy). A řekla jsem si – proč ne?
Čím dál tím víc se začínají objevovat recenze, shrnutí, povídky, ba i delší útvary vytvořené pomocí tohohle ne-tvora. A jako mnoho autorů se ptám – nahradí mě AI? A samozřejmě se toho bojím. Sedím nad klávesnicí, ťukám do ní rychlostí postiženého datla a slova přibývají tak pomalu, zatímco AI je schopná chrlit svá díla naprosto bleskově.
Není to fér, povídám.
Je to nekalá konkurence.
Opravdu? Je to konkurence?
Jako čtenáře mě totiž také zajímá, jestli se takový výplod, neříkejme tomu útvaru povídka, dá číst. A odpověď je: Na tom záleží.
Podívejme se na to podrobněji. Umělá inteligence nepřemýšlí, tvoří díky tomu, co bychom u člověka nazvali volným proudem vědomí. Jen je tento „volný“ proud kvalitně natrénován; klade jedno slovo za druhé tak, jak se to naučila po přechroustání nezměrného množství dat. Doslova zvrací slovní spojení odpovídající nejčastějším, nejvíce používaným tréninkovým datům.
Umělá inteligence vás nepřekvapí. A jestli ano, nebylo to jejím úmyslem.
Umělá inteligence nemá úmysly.
Což je jedním z důvodů, proč se mi s ní tak špatně komunikuje. Personifikuju si ji. Jsem frustrovaná, že to hovádko se neumí poučit z mé zpětné vazby. Ono nepřemýšlí.
Ono halucinuje.
A standardní běžný útvar dokáže standardním běžným způsobem standardně běžně vytvořit.
Na vyhlášení výsledků výše jmenované soutěže se organizátoři ptali nominovaných autorů: „Jak se vám pracovalo s umělou inteligencí?“
Většina přítomných si spolupráci pochvalovala.
„Nikdy jsem nebyl schopný dokončit povídku,“ nechal se slyšet jeden. „Až teď. Dokážu psát díky umělé inteligenci.“
„Je to idiot, hovado a kretén,“ byl můj, politicky nekorektní příspěvek do diskuze. „Pracuje se s ním hůř než se začínajícím autorem. A než ho kopat k přijatelnějšímu výsledku, je jednodušší to přepsat!“
A oba jsme měli pravdu.
Je to tak.
Umělá inteligence dává možnosti autorům, kteří mají tvůrčí srdce, ale chybí jim řemeslo, talent, trénink, nazvěme to jakkoliv. Lidem, kteří by radost ze sdílení svého příběhu bez této berličky nezažili.
A je to dobře?
Kolik z nás, co jezdíme na kole (případně na obyčejné manuální koloběžce), zažilo dřinu se stoupáním do kopce, pot, sucho na jazyku, jazyk na vestě, vestu propocenou, slzy, vyčerpání, utrpení… jen proto, aby nás před vrcholem lehce předjel ten vůl na elektrokole? Jizerské hory jsou jich plné. Šlapou, jen aby se neřeklo, a snadno (jak si to dovolují!) se dostávají do míst, která my si odtrpíme, aby se pak naprosto nezaslouženě kochali úplně tím stejným výhledem jako my!
A je to dobře?
Prostě to tak je.
Je to fakt a pořád lepší, než aby brali drogy, že ano.
A proč ne. Proč by člověk, který nemá čas na trénink nebo dispozice k dobré fyzické kondici neměl vidět zákoutí Jizerských hor? Proč by autor příběhu, který neumí vyprávět, měl zůstat bez hlasu? Komu to ubližuje?
(Nám, samozřejmě, našemu exkluzivnímu klubu Těch Správných Těžce Pracujících, Co Si To Vydřeli.)
Svět se mění. Můžeme se nad tím vztekat nebo to akceptovat, ale je tomu tak. Mění se všechno. Co se nemění, stagnuje. Nástroje, která nám tahle nová (špatná, degradovaná, za mých mladých let bylo lépe) doba poskytuje, by bylo hloupé ignorovat. A ještě hloupější nevyužívat.
Někdy.
Co jsem se prací s umělou inteligencí naučila?
Je to idiot, hovado a kretén. Pracuje se s ním hůř než se začínajícím autorem. Ale...
Při správně napsaném promptu mi pomůže s výběrem jmen. Zjistí mi složitý vzorec z oboru astrofyziky a provede výpočet. Má historické znalosti o Divokém západě. Podle výslovnosti mi dá tip na jméno ulice v Paříži nebo na Havaji.
A pak mi tvrdí, že Jupiter, jako planeta, se skloňuje podle vzoru housle.
Idiot. Hovado. Kretén.
V návaznosti na druhé téma tohoto zamyšlení – nebudu mladá a v dobré kondici věčně. I já třeba časem elektrifikuji svůj kolový park. Podívám se tam, kam jsem se ještě nikdy nepodívala.
Dokud mi nedojde baterka.
Pak budu idiot, hovado a kretén.
Nové technologie tu jsou. A díky nim se víc z nás může podívat do míst a zažít věci, které nám byly dříve odepřené. Jen pro jejich optimální využití nesmíme přestat přemýšlet. A pochybovat.
Jsem autor a koloběžkář.
Vítejte do klubu.