Myslím, že každý vypravěč to zná: jsou historie, které vám straší v hlavě, ale jsou na nic, protože z nich máte jenom útržek – obraz, dva, třeba i tři, jenže zbytek chybí. Sám myslím, že kdybych si udělal pořádnou mozkovou inventuru, vydoloval bych jich aspoň dvacet (a to nepočítám ty, které mi v různých nepatrných fragmentech leží na disku; ty už jsou mimo, u těch se nevzdávám naděje, že je jednou doplním).

Máme pro vás jednu zatoulanou gratulaci k sardenským narozeninám, a protože Leonard Medek není jen tak někdo a je se Sardenem spjat od samého počátku, nevešlo se mu to přání na pohlednici jako ostatním. Chcete vědět, jak to tenkrát bylo? Jeho zcela osobní úhel pohledu je vám zcela k dispozici.

Letošní povídkový vánoční dárek pro naše čtenáře napsal spisovatel Leonard Medek. Démon odjinud přišel přímo na Sarden a těší se, že vám mrazivě zpříjemní vánoční čas. Kdo zná tvorbu pana Medka, jistě tuší, že to nebude prvoplánové čtení, neb si se svými čtenáři i se slovy rád pohrává. Tomu, kdo se s jeho tvorbou dosud nesetkal, přejeme dvojnásob pěkné čtení, chytí-li vás Démon odjinud, otevře vám širokou škálu možností ke čtení, tvorba páně Medkova je vskutku bohatá.

Přejeme vám krásné svátky a spoustu skvělých chvil nejen při čtení této povídky.

Nakolik si vzpomínám, prvním opusem Simona Hawka, který u nás vyšel, byl v roce 1992 nebo tak nějak román Batman: Honba za fantómem. Přesně vám to nepovím: tu knihu jsem už dávno komusi věnoval, nebyla nic moc a jenom zabírala místo v knihovně. Třetím byla před několika lety nevímkolikadílná fantasy sága; o té vám neřeknu, ani jak se jmenovala (myslím, že to bylo cosi se sluncem, ale přísahat bych na to nemohl), neboť v té době už jsem se o tlusto- a mnohašpalkové fantasy série přestal zajímat: lezou do peněz a až na řídké výjimky jsou všechny na jedno brdo. No, abych jejich autorům nekřivdil - možná na dvě až tři brda, ale víc určitě ne.