Velký meziplanetární konflikt s vesmírnými bitvami flotil válečných lodí i množstvím pozemních přestřelek. Příběh plný zákulisních intrik a osobních dramat hlavních i vedlejších postav. Tak by se dal charakterizovat nejnovější román o dvou svazcích Jana Kotouče.
Přiznám se vám bez mučení. U Poslední kolonie jsem se bavil stejně dobře jako u obou předchozích dílů KOSovské trilogie Johna Scalziho. I přesto se ale u tohoto dílu člověk neubrání pocitu, že je něco špatně.
Volné pokračování úspěšného military SF románu Za zrcadlem Johna Ringa pokračuje do hlubin vesmíru. Ringo rozhodně ví, jak zaujmout čtenáře, kterého si získal již prvním románem cyklu, ale po několika desítkách stran by se nebohý čtivec mohl začít trochu nudit. Ringo s Taylorem předložili před zájemce klasiku v podobě Les Extraordinares Voyages – Podivuhodných cest.
Pomocí dětské říkanky můžeme vyjádřit jak očekávání, tak varování. Bohužel pro hrdiny prvního románu cyklu Zrcadlo světoznámého Johna Ringa to až tak neplatí, jelikož se svihlí tlové zpoza hladké odrazivé plochy vydali podívat na druhou stranu...
Vojín William Mandella nechtěl jít do války. Ale jelikož byl jedním z nejnadanějších a nejinteligentnějších pozemšťanů - spolu s ostatními z jeho elitní skupiny - byl zatažen do mezihvězdného konfliktu nesmírného rozsahu. Dokázal si poradit s krvelačnými Tauřany... Ale když ženu, kterou miloval, poslali na misi do budoucnosti, začal major Mandella uvažovat, za co vlastně bojuje!
Joe Haldeman se v této knize - ostatně v celém tématickém cyklu o Věčné válce - vrací ke svým osobním zážitkům (jeho druhé křestní jméno je William...).