Jelikož se nám pomalu blíží Vánoce a vy jistě už pilně vybíráte, co si (nechat) nadělit pod stromek, řekli jsme si v redakci, že vám s výběrem trochu pomůžeme a sestavili jsme redakční žebříček.
Kdysi dávno v Mexiku se narodil Angel (vyslovuj Ánchel). Jeho matka si zřejmě myslela, že z něj vyroste něco lepšího, než se pak stalo – gangster, kriminálník a vodní nůž, neboli asasín a špeh pro lasvegaský vodní úřad.
Jen málokdy se stává, aby ostřílený a cenami ověnčený autor sci-fi zabrousil do v současné době tolik populárního žánru young adult a jeho dystopických světů. Paolo Bacigalupi se rozhodl přilákat k science-fiction i mladší čtenáře.
Nečetl jsem všechno. To nejde. Z toho, co jsem četl, vybírám ty nejlepší knihy, z toho, co jsem nečetl, vybírám to, co bych si chtěl přečíst, o čem se mluví a co asi bude dobré. Enjoy.
Nej knihy roku 2013? Za sebe jsem měl poměrně jasno už někdy v květnu či červnu a není lepší důkaz o jejich kvalitách než to, že mne nadšení z nich s časem neopouští. Ba naopak sílí chuť se opět mezi jejich stránky ponořit. Vybíral jsem... pozor, teď vás překvapím... pouze z knih, které byly vydány letos a já je letos přečetl. Což je smůla třeba pro nádherný sborník Nejlepší science fiction a fantasy 2011. Ale dost canců a pojďme se podívat na mou soukromou síň literární slávy.
Za devatero řekama a devatero horama, na pobřeží Mexického zálivu v chatrči z bambusu a odpadního plechu, který ani výkupčí kovů nechtěli, žil byl jeden chlapec. Jmenoval se Nailer a nikoho asi nepřekvapí, že byl polovičním sirotkem a Sudičky mu přichystaly tuze zvláštní osud. Ovšem než (a jestli vůbec) dostane ruku spanilé princezny bude se muset zatraceně ohánět. Sudičky jsou totiž mrchy a tohle není žádná pohádka. Paolo Bacigalupi v péči nakladatelství Plus předkládá drsný postapokalyptický příběh ze světa, kde je ropa vzácnější než šafrán a věrné přátelství cennější než černé zlato.
Asi nejdůležitější postavou je sama Dívka na klíček, geneticky vyšlechtěná bytost, která byla upravená pro absolutní poslušnost a touhu zalíbit se za každou cenu pánovi, ale skončila v pekle, na které ji výcvik ani genetika nepřipravili, a tak mezi znásilňováním a ponižováním, i když je to proti jejím genům, touží po svobodě.
Někdo nazval Paola Bacigalupiho alarmistou. Ten termín se mi líbí. Bacigalupi však není žádné vřeštící siréna. Nekřičí a nemává zbraněmi. Neburcuje k revoluci. Jen trpělivě a citlivě poukazuje na skutečnosti, které každý den míjíme bez povšimnutí. Píše tak, že na něho už po první přečtené povídce nikdy nezapomenete.