LITERATURA: TOP 10 nejlepších knih 2013 podle Jana Křečka

10. František Novotný – Křižník Thor

Co si budeme povídat, každá kniha nová kniha Františka Novotného je pro českou sci-fi událost. Military sci-fi z blízké budoucnosti, ve které jsou Spojené státy čím dál slabší a Čína čím dál silnější není to nejlepší, co Novotný napsal, ale pořád to stojí za to. Snad i pro určitou kontroverzi, kterou kniha vzbudila.

9. Paolo Bacigalupi – Prachožrouti 

Dvěma výrazným autorům posledních let vyšly letos česky knihy zaměřené na mládež. O Miévillovi ještě bude řeč. Bacigalupi opět přinesl pesimistickou vizi světa, tak jak jsme u něj zvyklí, a přestože je to jen slabý odvar Čerpadla 6, o Dívce na klíček ani nemluvě, pořád ještě je to moc dobré.

8. Lauren Beukesová – Zoo City

Zajímavý nápad o zvířatech, která se přimknou k člověku, který spáchá něco špatného, atraktivní prostředí jihoafrického Johannesburgu, moderní jazyk a jeho slušný překlad... To vše dělá z této knihy něco, co jednoznačně stojí za zmínku v celoročním výběru.

7. Stephen King – Závan klíčovou dírkou

King se vrátil k Temné věži v podstatě milým pohádkovým příběhem, který vypráví Roland svým společníkům. No, možná to není až tak milé a pohádkové, ale dobré počtení to rozhodně je.

6. Pavel Gotthard – Léky smutných

Melancholický příběh o hráčích LARPů. Vyšlo v nakladatelství Host, takže (podobně jako Murakamiho 1Q84) to, mám pocit, uniklo fantazákům, ale to neznamená, že to není dobré, spíš naopak. Hrajete LARPy, jezdíte na dřevárny, zabíjíte ve volném čase počítačem generované nestvůry a paříte dračák? Tohle je povinná četba.

5. China Miéville – Kolejmoří

Zase Miéville? Děláte si srandu? Vždyť ten je tu každý rok. & jo. & má tu být. & musí tu být. Miévillova pocta Bílé velrybě Hermana Mellvila je jako obvykle miévillovsky nabitá nápady a Moby Dick je vytěžen až po poslední zbytky velrybího tuku. Tedy v tomto případě spíše tuku velkého jižního krtkouna. Jezdí se tu po kolejích, loví se tu krtci a v rámci téhle šílené jízdy autorovi odpustíte i to, že ten nápad vlastně nedává moc smysl.

4. Umberto Eco – Dějiny legendárních zemí a míst

Úchvatná kniha – ani ji nemusíte číst, stačí potěžkat, přičichnout, zalistovat stránkami z křídového papíru. Je to nádherný kousek, skvěle udělaný. Obrovské množství ilustrací, síla původních zdrojů a do toho několik Ecových úvah o tom, jak to je se všemi těmi Utopiemi a Atlantidami. Základní čtivo pro zájemce o mytologii a fantastiku.

3. Vilma Kadlečková – Jantarové oči a Led pod kůží (Mycelium 1 + 2)

Skvělé zjištění do dalšího roku: ještě nás čekají tři díly Mycelia! Pravděpodobně událost roku na české fantastické scéně. Kadlečková se vrací do argenitového univerza a přichází s dosud nejrozsáhlejším a nejambicióznějším románem. Je sice rozdělen do pěti částí (ostatně, takhle by to určitě udělali Össeané!), ale i na jednotlivých částech je znát, že už je vše hotové, dopsané a jenom se čeká na vydání. Je to výborně napsáno, sci-fi je spíše kulisou než účelem, hodně rozvinuté jsou lidské (i nelidské) vztahy a psychologie postav a na vytvořeném vesmíru je poznat promyšlenost. Paráda.

2. Neil Gaiman – Oceán na konci uličky

Zapomeňte na Nikdykde a Americké bohy. Gaiman se ztišil, ohňostroje jeho fantazie se změnily na přesně cílené a perfektně ovládané zásahy tam, kde je to potřeba, každé slovo má své místo, každý náznak svůj účel. Atmosféra je krájecí, postav je důvodně pomálu a máme tu starou paní Hempstockovou. Gaiman opět potvrdil, že patří k tomu nejlepšímu, co si dnes můžete přečíst.

1. Connie Willisová – Vnitřní záležitosti

Pokud jsem předchozí knihy chválil, vyšplhejte ještě tak o tři metry výš, abyste zahlédli Vnitřní záležitosti Connie Willisové. Na všechno ostatní se dívá z pěkné dálky, co se mě týče, nevyšla letos lepší kniha. Povídky, které se dají vystihnout pouze slovem „geniální“, a to jak nápady, tak provedením. Bonusem budiž jemný humor – posypka na dortu, po kterém se budete ještě dlouho olizovat. Mňam!

Dvěma významným autorům vyšly letos dva romány: Juraj Červenák dokončil Zlato Arkony a nedávno se od historie přesunul do neprobádáných (až na povídku v Pevnosti, nemýlím-li se) končin Divokého západu s Callahanem. Od Orsona Scotta Carda si můžete přečíst pohádkovou Zakletou, variaci na Šípkovou Růženku, nebo politický thriller Říše.

Z antologií a povídkových sbírek a antologie Plnou parou, kterou připravil Martin Šust, a monumentální Legendy: Prokleté knihovny Michaela Bronce. Černými koňmi jsou pro mě pak nedávno vyšlé knihy – Abercrombieho Rudá země, Dlouhá země Pratchetta a Baxtera (co mají všichni s těmi zeměmi?!). Za nejčernějšího koně považuji Petru Slovákovou (Cvrček v krabičce a Železonoc a jiné podivnosti), zatím jsem ji míjel, ale to, že se o ní mluví v souvislosi s new weird, považuji za natolik zajímavé, že asi neodolám. ´

Zbývá mi ještě jedna nezmíněná oblast – literatura faktu. Příběh spalovače mrtvol Jana Poláčka zdánlivě nemá s fantastikou nic společného, Poláček se totiž pustil do pátrání po osudech Ladislava Fukse. Jenomže jak Poláček (Spěšný vlak Ch.24.12, Kyberpunk & Heavy...), tak Fuks (Oslovení z tmy) jsou autory, kteří do fantastiky patří. A to nemluvím o Fuksových osudech, zvycích nebo o tom, jak vypadal jeho pracovní stůl. Kniha pro všechny literárně-vědné fantazáky.

Rok 2013 nebyl z hlediska fantastiky vůbec špatný. Těšme se, co přinese rok 2014. Přeji vám, ať se vám i v novém roce dobře čte. Třeba s novým Sardenem.

Přečtete si také naše topky z let 2012 a 2011. A nezapomeňte ani na letošní topku Honzy Žlebka.