Ani ve chvíli, kdy děj na okamžik opustí kulisu nelítostné městské války a zdá se, že v podniku s mazlivým názvem Mazaný králíček dojde i na trochu té romantiky a něhy, nepoleví zběsilý autor JWP v rozdávání ran a stránkám knihy nadále vévodí třeskot palných zbraní snad všech myslitelných kadencí i svistot chladných čepelí.
Asi vám to už došlo. Agentuře teče ošklivě do bot, vlastně se spíš utápí ve sračkách. X-Hawk se totiž rozhodl vyhladit celé její osazenstvo a získat pro sebe její technologie. A protože není žádný hlupák, aby podcenil soupeře, poštval na agenturu desítky tisíc zfetovaných zombálců.
Chtějte po Františce Vrbenské „pouhý“ další příběh v zábavném seriálu, a dostanete něco, co šmahem zahanbí veškerou současnou literaturu s uměleckými ambicemi. A to jen tak mimochodem. Až budete číst Naganty a vlčí máky, útlou knížečku, prožijete toho víc, než u osmistovkového tlustopisu. Budete se smát, budete plakat, a čas od času strnete zcela paralyzováni krásou, která se před vámi znenadání rozprostře.
Nemožné se stalo skutečností a z hlubin paralelních světů se po nekonečně dlouhém čekání vynořil 18. díl série Agent JFK. Myslím si, že kniha se za ta léta stala legendární a že pro mnohé lidi už symbolem pro nešťastné číslo není třináctka, ale osmnáctka.
Agent John Francis Kovář už byl skoro všude. Bojoval s nacisty, po boku Napoleona Bonaparta i Ježíše Krista. Poznal mushroompunk, dálnou budoucnost i postapokalyptické světy. Jednu věc však ještě nezažil. Crossover mezi sériemi!
Po dlouhé době přemlouvání nad sklenicí vychlazeného piva, podplácení v podobě propisek a prosbách čtenářů se to povedlo. Povedlo se to (a je nutno dodat, že se jedná o zázrak), že jeden z nejpopulárnějších autorů naši SFFH scény Vladimír Šlechta konečně napsal příspěvek do stále více populárnější série Agent JFK.