RECENZE: Vladimír Šlechta, Pár kapek krve (JFK 26)

Agent John Francis Kovář už byl skoro všude. Bojoval s nacisty, po boku Napoleona Bonaparta i Ježíše Krista. Poznal mushroompunk, dálnou budoucnost i postapokalyptické světy. Jednu věc však ještě nezažil. Crossover mezi sériemi! A ne ledajaký. Hned mezi dvěmi úspěšnými a starými, ryze českými fantastickými sériemi. Přesněji řečeno byl Agent JFK (který za chvíli oslaví šest let, čas letí, že?) zkřížen s Krvavým pohraničím (stejnojmenný román vyšel už před skoro jedenácti lety, ten čas letí dvojnásob, co?). Přijde vám, že to nemůže fungovat? Může. Dokonce skvěle!

Možná je to způsobeno tím, že pokud neznáme svět Pohraničí, ani nezaregistrujeme, že Kovář je vlastně v jiné sérii. Potkáváme tu sice „pohraniční elementy“, ale nemáme pocit, že by nám při čtení chyběli reálie či další informace o světě. A když přeci jen, jsou nám vzápětí vysvětleny. Zde jako berlička slouží fakt, že Kovář samozřejmě o světě, kde se ocitl, nic neví, a tak vypadá přirozeně, když mu postavy objasňují jeho fungování.

Charaktery dokázal i na tak krátkém prostoru Šlechta pěkně prokreslit, proto působí velmi realisticky. Jedinou postavou, která se mu nepovedla, je bohužel sám Kovář. Ne, že by byl špatně napsaný, ale není to ten „náš Kovář“. Šlechta je sice už dvanáctý autor, co přispívá do série, a každý si přeci jen upravil Kováře podle svého, ovšem teď již byla překročena pomyslná hranice. To, že se po denní známosti náš JFK vyspí s elfkou, je ještě nic proti tomu, že se do ní hned zamiluje a plánuje s ní zůstat na celý život. Co  nám to Šlechta s Francisem provedl?

Kovářova milostná eskapáda je ale naštěstí na vedlejší koleji - byť má v rámci JFK 26 důležitou úlohu. Nás, tedy všechny správný chlapy, zajímají hlavně Kovářova Pohraniční dobrodružství. Od Pár kapek krve očekáváme dobrodružnou vlakovku, a ne červenou knihovnu. Voila! Zde Šlechta konečně na všech frontách boduje! Už od začátku nasadí vyprávění řádné tempo, které je přerušováno kecacími (neřekl jsem nudnými) pasážemi, aby po nich mohla následovat další akce. Celou knihu Šlechta pomalu stupňuje napětí a vytváří skvělou atmosféru boje o přežití a beznaděje, například i tím, že vlastně ani neznáme smysl Kovářovy mise v Pohraničí (který se pomocí flashbacků dozvíme až někdy v půlce knihy). Gradace vydrží až do konce, který... který se hrubě nepovedl. Jednak celá gradace děje najednou z minuty na minutu vyšumí do ztracena, a navíc, otevřené konce jsou obecně prostě svinstvo. Sice má pěknou možnost pro pokračování v Pohraničí, ale v rámci JFK je příběh uzavřen. Ono Pár kapek krve je uzavřeno i v rámci JFK série a nepromítá se do něj vůbec „velký příběh“, na který si musíme počkat až do Procházkova Dlouhého černého úsvitu.

Možná je to i naschvál, aby nebyli zbytečně zatěžováni potencionální noví čtenáři, jež by mohl k JFK přes Krvavé pohraničí Šlechta přivést. Ti jistě zklamaní nebudou. Dostanou svůj oblíbený svět, navíc okořeněný o agenta Kováře. Jeho fanoušci zase dostanou svého agenta na dalším netradičním dobrodružství. Tak či onak, obě skupiny určitě nového JFK přečtou a spokojeně zaklapnou. Byť druhá skupina se bude nejspíš podivovat nad Kovářovím chováním. Až na pár much je to vážně povedený díl a osobně bych ho s přehledem zařadil do „Top ten of JFK“.

Agent JFK 26: Pár kapek krve
Šlechta, Vladimír
Nakladatel: Triton
Obálka: Petr Vyoral
Rok vydání: 2011
Počet stran: 200
Cena: 149 Kč