Fantastická Epocha

Kristýna Sněgoňová nás již podruhé zve do postapokalyptického světa svojí série. Zatímco v prvním díle Město v oblacích jsme pomáhali vrchnímu vyšetřovateli Lewenhartovi v jeho pátrání po pohřešované dívce, Země v troskách přináší úplně nový příběh.

Vydavateľstvo Epocha v edícii Fantastická Epocha dáva priestor autorom klasickej fantasy, splatterpunku, akčnej fantastiky či iným podobným žánrom a ich fúziám. Tak sa stalo, že v tejto edícii vyšla aj kniha Prokletí pro všechny. Poďme sa pozrieť, v čom to prekliatie spočíva.

Již podruhé vítejte v postapunkovém světě Františka Kotlety, který očaroval tisíce českých čtenářů a stal se bestsellerem lockdownů v roce 2020, 2044, 2056, 2077 a v doplněné verzi i v roce 2103.

Knihu načetl herec Jan Meduna, kterého můžete znát převážně z divadelních jevišť. Působil například v divadlech Studio DVA, Divadlo V Dlouhé, Městská divadla pražská a řadě dalších. Čtenáři orientující se ve filmové a televizní tvorbě ho možná znají z filmů Tobruk, Rytmus v patách nebo ze seriálů Případy 1. oddělení a Labyrint. Režie se ujal Jakub Tabery.

Posádka (Vzdorující) Kraksny je konečně svobodná. Uprchla z vesmírného tábora nucených prací a teď si může létat po všech hvězdných soustavách, kam se jí zachce. A cestou z planety na planetu zachraňovat lidskou rasu… no, leda prd.

„Co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město. Ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou – smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jsme ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla.“

Petr Vachten, Praha 2107

Tohle mi ve vodách české fantasy literatury docela chybělo. Čistokrevný sword and sorcery román (jinak též fantasy meče a magie, chcete-li to hezky česky). Někdy prostě není nálada a chuť na komplikované světy a mnohasvazkové ságy plné nevyslovitelných jmen, zamotaných vztahů a ještě zamotanějšího děje, kdy už v půlce zapomenete, kdo je kdo a kdo koho podrazil/okradl/svedl.

Žít v oblacích, nebeské zámky... obě tato přirovnání evokují něco krásného, pozitivního a smyšleného. Město v oblacích je takové. Jeho obyvatelé uprchli před katastrofou na povrchu a teď již léta žijí mezi mraky. Všechno je dobré. Všechno je krásné. Všichni mají co jíst a nikdo se nechce vrátit na povrch. A kdo snad tvrdí opak, toho místní policie rychle umlčí.