RECENZE: Kristýna Sněgoňová, Země v troskách

"Gabrysz lapal po dávno zapomenutém jako po dechu, a dokud byli s Piotrem malí, snili o tom, že se na zemi podívají, že zjistí, co se tam doopravdy stalo, že se budou procházet mezi troskami původních měst, které na obrázcích a v knihách vypadaly větší a krásnější než cokoliv, s čím se v životě setkali.
Jenže pak začali dospívat."

Kristýna Sněgoňová nás již podruhé zve do postapokalyptického světa svojí série. Zatímco v prvním díle Město v oblacích jsme pomáhali vrchnímu vyšetřovateli Lewenhartovi v jeho pátrání po pohřešované dívce, Země v troskách přináší úplně nový příběh.

Ocitáme se ve slovanském městě Visegrád, druhém největším evropským městem v oblacích. I to stojí na obrovských pilířích, které jej úspěšně chrání před nebezpečími číhajícími na zemském povrchu. Jenže už je to více než 150 let, co bylo postaveno a lidé mají tendence na takové věci zapomínat. Prostřednictvím Sítě, skryté pavučiny informátorů, se po Visegrádu šíří zvěsti o životě dole, který je… lepší. Opravdovější. Prostě jako dřív. Zvěsti tak lákavé, že k podniknutí nebezpečné cesty do neznáma přesvědčí i rodinu, které ve městě nechybí vlastně vůbec nic.

A tak Gabrysz se svojí manželkou a dcerou sestupují po točitých schodech dolů, zpět na zemi. Snaží se nemyslet na život, který nechává za sebou, a soustředí se jen na malou Luizu, kterou miluje nade všechno na světě. Jeho instinkt mu neustále velí pomáhat všem, to ale platilo nahoře, v bezpečí městských pilířů. Tady dole je to každý sám za sebe, jak Gabrysz brzy pochopí.

Slunce, tekoucí voda, vůně kvetoucích stromů. Zní to až moc krásně na to, aby to byla pravda, říkáte? A máte pravdu. Vždyť je to postapo, sakra. Sotva se setmí, romantická idylka znovunalezeného ráje nenávratně mizí. S přicházejícím šerem se z hlubin lesa vynořují temné stíny nestvůr a skupinka na vlastní kůži pozná, před kým to do vzdušných měst tehdy jejich předkové vlastně utekli.

Sněgoňová opět ukazuje, že přesně ví, jak správně dávkovat příběh a napětí. Nevěnuje už tolik prostoru popisu světa, to hravě zvládla v Městu v oblacích. Namísto toho představuje Visegrád se všemi jeho světlými i stinnými stránkami, ukazuje společenské rozložení slovanského města a velkou část samozřejmě věnuje i hlavní postavě. O tom, že psát silné mužské charaktery Sněgoňová umí, nás přesvědčila už v předchozím díle, a kapitán Gabrysz toto tvrzení jenom podtrhuje.

Kvůli knižní sérii Legie si možná spousta čtenářů zařadí autorku hned vedle Františka Kotlety. Byla by ale škoda předpokládat, že jejich styl je stejný – zatímco Kotleta staví kromě akce hlavně na vtipných hláškách a sexuálních scénách, Sněgoňová tyhle prvky z velké části vypouští. I v Zemi v troskách se dočkáme nějakého toho sexuálního napětí a pár drsných hlášek, obojí ale spíš jen pro dokreslení atmosféry. V příběhu to působí naprosto přirozeně a uvěřitelně, stejně jako popisy přestřelek a soubojů.

Pokud máte chuť strávit pár podzimních večerů nad skvěle napsaným, poctivým postapo románem, neváhejte. Zeptejte se nejprve ale sami sebe: jste připraveni opustit bezpečí města a vrátit se zpět na zemský povrch? Jakmile vyrazíte, už nebude cesty zpět…

Země v troskách
Autorka: Kristýna Sněgoňová
Nakladatelství: Epocha
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 452
Rok vydání: 2021
Cena: 379,-