Pokud v nějakém bazaru najdete malbu, na níž je přidělána mříž, raději si na koupi nechte zajít chuť. Každý malíř alespoň jednou za život namaluje obraz pro potěchu Ďábla a věci, skrývající se v takovém díle, určitě nechcete poznat.
Dvůr mlhy a hněvu není jen čtivou a vtipnou harlekýnkou ve fantasy hávu. V jistém smyslu je i pohádkou pro dospělé, takovou, jakou by napsala Božena Němcová, kdyby žila za dnešních dnů.
Deset autorů, sto příběhů, a deset tisíc slov – to, a ještě nezapomenutelný nášup strachu slibuje útlá sbírka nakladatelství Netopejr. Najdeme v ní takové triviálnosti jako sadistické úchyly a vrahy, oblíbený motiv pomsty, notoricky známou zombie apokalypsu, věčný déšť a vše pohlcující tmu či básnicky laděné, dekadentní kraťasy.
Ben H. Winters před námi rozplétá jednoznačně Henryho největší a nejlepší případ se zaslouženým a lehce překvapivým, a přitom velice lidským fínále. Závěru trilogie není co vytknout.
Družina hráčů se sejde, aby vzala své postavy na jejich první dobrodružství ve světě Dračího doupěte. Tak zní úvodní text ke krátkometrážního filmu Dračák. Pán jeskyně, ručně dělané mapy, šesti a více stěnné kostky, osobní deníky postav… Společná sezení dlouho do noci. Možná to někteří z vás znají.
Třetí vydání Šlechtova románu, které kdysi odstartovalo stejnojmenný cyklus, čítající k dnešnímu dni deset knih. Název, jak nám prozradil autor v doslovu, si prosadil první ze tří nakladatelů. Důvodem byla oblíbenost odvozenin slova „krev“ na obálkách knih. Tehdy se psal počátek druhého tisíciletí.
Trnový císař završuje Lawrencovu trilogii Roztříštěná říše. Jedná se o dark fantasy, která kulisami připomíná rytířský středověk. Liší se však řadou odkazů na naši současnost i minulost, což je dáno tím, že vše se odehrává po jaderné katastrofě, která postihla Zemi.
Krásná obálka Dvora trnů a růží nechává tušit, že máme před sebou romantický příběh na motivy pohádky „Kráska a zvíře“. Pohádkově působí celý začátek knihy a svým mrazivým počasí je ideálním čtením do sychravých podzimních dnů.