RECENZE: Jasutaka Cucui, Konec stříbrného věku

Stříbrná bitva vzplála, stařečci, stařenky, stařeččata, třeste se!

V dnešní době žije v mnoha státech mnohem větší počet lidí středního věku než jejich potomků – to znamená těch, na které jednou spadne břemeno své staré, nemohoucí rodiče živit a uživit. Můžeme se ptát, co se stane, až se kolo času otočí tolikrát, že střední generace zestárne a nahradí ji nová, mladší. Co se stane s těmi starými, zatraceně živými lidmi, kteří už nechodí do práce (nebo by i chodili, ale není o ně zájem) a – světe div se – chtějí jíst, pít, potřebují někde složit hlavu a většinou zbaští denně spoustu nutných tabletek a drahých vitamínových preparátů, které jim pomáhají udržet jejich opotřebená těla v jakžtakž chvalitebném provozu? Namlít je do salámů je nehumánní (kdo by to jedl) a kdoví, zda eutanázie bude povolena.

Japonský spisovatel Jasutaka Cucui podává originální řešení: "Jmenuji se Matazó Saiki a jsem z ministerstva práce, zdravotnictví a sociálních věcí, kde pracuji ve Výboru pro regulaci obyvatelstva – VRO – jako dozorčí důstojník pro popravy v hlavním městě. Jak jistě víte, před dvěma lety byl v celém Japonsku spuštěn systém vzájemných poprav seniorů..."

Ano, čtěte dobře – opravdu se jedná o Japonsko, o to Japonsko, v jehož konfuciánské společnosti byla vždy hluboko zakořeněná úcta ke stáří.  

Autor není ve své branži žádným nováčkem, na svém kontě má asi osmdesát knih. Konec stříbrného věku je jedním z jeho novějších děl a před třemi lety vyšel u Odeonu další jeho román Peklo.  

Nacházíme se v ne až tak daleké budoucnosti a japonská vláda provádí pravidelná sčítání šedivějících obyvatel, a když jejich počet v jednotlivých čtvrtích dosáhne jisté alarmující cifry, je v okrsku vyhlášena tzv. stříbrná bitva. O co jde? Bitva potrvá několik dní a účastní se jí každý muž či žena, který dosáhl jistého pokročilého věku. Ostatní osoby jsou vyloučeny, ale nesmí účastníkům bitvy bránit v jejich počínání, a to ani kdyby se mělo jednat o hájení vlastní babičky. Přežít může jen jediný účastník, který bude světu ukázán v televizi a dostane doživotní dispens neboli vynětí ze všech ostatních bitev, pokud k nim snad v jeho čtvrti dojde.

A přece se ozvou hlasy oponentů.

"Ale my přece nejsme lidem na obtíž!" křičí osmdesátiletý Nobutecu Maeda, bývalý ředitel dopravní společnosti. "Máme své úspory a majetek!"

I na to mají ovšem vládní úředníci řešení:

"Jistě, jistě. Jenže právě ta skutečnost, že si sedíte na svém majetku, je příčinou útrap vašich dětí. Základní myšlenkou tohoto systému je totiž v podstatě to, že být důchodcem je zločin. Bitva oficiálně začíná zítra, ačkoliv si myslím, že nebude vůbec na škodu, když začnete ihned. Časový limit je od zítřka jeden měsíc čili do čtvrtka třetího května. Do toho dne se prosím pozabíjejte."

A co když lidé budou tak tvrdohlaví, a odmítnou se do sebe pustit? Podotýkám, že povoleny jsou všechny prostředky, sebevraždy nevyjímaje. Tak pošetilý žádný okrsek nebude, ale kdyby přece jen, i zde má vláda pohotové řešení:

"Nesmíte utéct do jiné zóny... Jakékoliv vnitrostátní i zahraniční cesty se zapovídají. Rovněž vás musím upozornit, že pokud bitvu přežije více lidí, budou tito popraveni dozorčím důstojníkem VRO."

Kniha je nám podávána v obalu složeného hlavně ze sarkasmu a velké dávky černého humoru. Přes tyto pokusy odlehčení, bez nichž by se patrně z vysoké literatury změnila v řadový krvák, ale ukazuje velice temnou cestu, jíž by se jednou mohla společnost vydat. Úplně nejodpudivější na tom je, že ono to funguje (naštěstí ale jen v Cucuiově textu – zatím). Text nemá a ani nemůže mít jednoho hrdinu. Před námi se míhají rozličné postavy stařečků a stařenek, někteří jsou vitálnější, jiní jsou méně vitální, a každý bojuje po svém. Najdeme zde muže, z něhož okolnosti udělaly vraha a on si to docela užívá, skřeta schovávajícího se v kanálech, úchylného charismatického profesora, babku popravčí, stárnoucí filmovou hvězdu a jejího siláckého obdivovatele a osobního strážce, úředníka, který má dohlížet nad průběhem bitvy, dokud se mu jeho nevděčná práce nevymstí, a další a další. Pár z nich dostává větší prostor, ale postupně ubývají. Jedinou nevýhodou je, že většina postav, které si čtenář tu s větší, tu s menší chutí oblíbí nebo alespoň zapamatuje, má ortel předem daný.

Neodpustím si ale drobnou poznámku k vlastním jménům postav – ano, jsou japonské a tudíž pro nejapanologa hůře zapamatovatelné, při čtení to však neruší. Zarazila mě ale jedna věc: Člověk, který je nejprve představen jako Saiky, o odstavec dále vystupuje jako Sasaki  a na dalších stránkách je z něj Sakaki. Co to, proč to? Že by šotek? 

Pokud se chcete dovědět, jak stříbrná bitva dopadne a koho diváci uvidí v televizi, směle do čtení, kniha je útlá a závěrečné finále za to stojí.

Konec stříbrného věku /Ginrei no hate/
Cucui, Jasutaka
Nakladatel: Euromedia Group - Odeon
Překlad: Anna Křivánková
Obálka: Václav Jírovec, Pavel Hrach
Redakce: Jindřich Jůzl, Jiří Staněk
Rok vydání: 2011
Počet stran: 192
Rozměr: 130 x 205
Provedení­: hardback
Cena: 249 Kč