RECENZE: Garth Nix, Za zdí

Nix to zazdil

Když se mi před pár týdny dostala do rukou kniha, jejíž název sliboval po úspěšném vydání abhorsenské trilogie nášup dalších příběhů ze Starého království, s radostí jsem se do ní pustila. O to větší bylo mé zklamání. Z celého počtu 272 stran se jich ani ne čtvrtina skutečně týká Starého království. Zbytek je jen souhrn autorovy povídkové tvorby, již kromě jména Garth Nix spojuje jen Nixův vybroušený styl a skvěle odvedená práce pánů překladatelů (Robert Tschorn, Zdeněk Uherčík, Milan Žáček). Bohužel, tím jsem přidělený díl chvály vyčerpala. Jedním ze zjevných záporů sbírky jsou předmluvy, předcházející všechny povídky, od těch delších až k těm nejkratším. Že by snaha "nafouknout" objem popsaného papíru?

Jak autor sám přiznává, povídky jsou povětšinu psané na zakázku do nějaké tematicky vyhraněné antologie v době, kdy jméno Garth Nix nebylo tak docela neznámé. Možná, že kdyby povídky vznikly v autorově ranějším stadiu, byl by výsledek lepší. Pokud si uděláte jméno, projde vám ledacos, včetně věcí, za které by nováček na workshopu sklidil shovívavý úsměv. Taková "slabší povídka" od známého autora sice antologii co do kvality nepozvedne, ale zvýší šanci na rozebraný náklad, a to se počítá. Udělat ale z takových povídek sbírku, to je jiné. A Nixovi se to povedlo. Výsledek posuďte sami.

První a jediná "abhorsenská" povídka "Nicholas Sayre a stvoření ve vitríně" není špatná, ba je dokonce docela dobrá, ačkoliv zejména poslední třetina nabitá akcí až k prasknutí by lépe vynikla na filmovém plátně. Nicholas Sayre není typický hrdina, a at’ se snaží sebevíc, čtenář stejně nebude spokojen. Mám silné podezření, že autor to se svým hrdinou z počátku "myslel dobře", ale Nick si jako správná postava po několika popsaných stránkách začal dělat, co uznal za vhodné a vy si to můžete nyní přečíst. Snad vás prapodivný konec jinak docela slušně napsaného příběhu nezklame tolik, jako mne.

Stylisticky vybroušené povídky "Pod hladinou jezera" a "Po čem srdce touží" jsou dalším světlejším místem. Nemám nic proti artušovskému mýtu ani jemné melancholii, předvídatelnost děje však kazí jinak pozitivní dojem. "Pod hladinou jezera" je spíše další předmluvou k nějakému většímu příběhu nebo první kapitola románu, který však pravděpodobně napsán nebude, a je to škoda. Podobně i "Moje nová echt nekonečná fantasy série" je jen úvodem k něčemu, co zpracováno dále nebude, zde je však tomu dobře. Autorův pokus o parodii selhal, stejně jako jeho pokusy o vtipnost. "Králík Karlík" naopak vůbec vtipný není a ani být nemá. Jde o smutný příběh o tom, co dělají děti, když se dospělí snaží navzájem pobít. Do sbírky nezapadá a podle mě tam nemá co dělat. Když si chci přečíst něco vážného z naší současnosti, obvykle nesáhnu po knížce, která má na obálce rozervanou krajinu s hradem uprostřed. Ale to je věc názoru. Jiný by třeba řekl, že "Králík Karlík" jinak dosti chabou sbírku oživuje.

Asi nejslabší a nejpředvídatelnější povídka vůbec je "Z majáku", kde jsem měla velký problém text vůbec dočíst. Připomnělo mi to cosi, co končí na spodních příčkách jistých nejmenovaných soutěží. Po této nudné kvasi hříčce přichází další ne zrovna silný kousek, "Kopec", což je jediná povídka, která má zajímavou předmluvu. Díky lidské omezenosti ji však byl autor donucen přepsat tak, že se z ní ztratilo veškeré kouzlo a původně silný mýtus vymizel v nové verzi natolik, že smysl díla by bez znalosti historie povídky čtenáři unikl docela, ale i s onou znalostí je to na hraně. "Bleskonoš" je průměrná oddechovka, nenadchne ani neurazí a pěkně se čte v přecpaném autobuse za bouřky. Kdyby nebylo tak předvídatelné finále, možná by se příběh mohl posunout mírně nad průměr. Ani erotika to nezachrání (na to, aby to byla opravdu erotická povídka, jak autor tvrdí v předmluvě, je tam té erotiky zatraceně málo.)

Docela by mě zajímalo, co dělá v povídkové sbírce herní příběh "Výprava do špatné čtvrti". Bud’ byl autor hodně zoufalý co do naplnění obsahu knihy, nebo mu dal někdo špatnou radu. Kvalitu tohoto dobrodružství, které se snaží být úsměvným, si však netroufám posoudit, neboť mé zkušenosti s podobnými texty jsou nevelké.

Opravdu drsná pohádka "O Jeníčkových očích" aneb Perníková chaloupka pro dorost po průměrném až podprůměrném "Kopci" nebo "Z majáku" působí jako prsten z Arabely mezi slepičinci. "Truhla naděje" je další z povídek, která poněkud vybočuje z řady, tentokrát svou tematikou divokého západu. Nixův pokus o originální zpracování neoriginálního opět nevyšel. Představit si Führera a jeho údernou svitu jak řeční v zapadlém americkém městečku dokáží opravdu jen ti nejotrlejší z čtenářstva. Po této krvavé vyvražďovačce ve stylu "Kill Bill" následují melancholické "Tři růže" a "Konce", které svou takřka mladickou zmateností připomínají povídky nejmladších autorů, v nichž se talent teprve probouzí.

Tak, a víc povídek tam (naštěstí?) není. Pokud nějaký nadšený přívrženec namítne, že "ta kniha přece nebyla tak zlá", bude mít jistě pravdu. Kniha není zase tak úplně špatná, ale dobrá také není, a Nix už několikrát ukázal, že má navíc. Nicméně, i autor je jen člověk a musí také něco jíst…

Za Zdí
/Across the Wall/
Nix, Garth
Nakladatel: Triton
Překladatel: Robert Tschorn, Zdeněk Uherčík, Milan Žáček
Obálka: Larry Rostant
Redakce: Miroslava Karlíková, Jana Henžlíková
Rok vydání: 2010
Počet stran: 272
Rozměr: 140 x 210
Provedení: hardback
Cena: 268 Kč