REPORTÁŽ: Čtyři dny v Záhřebu – reportáž z Euroconu 2012

Článek od: Hanina - 21.05.2012

První Eurocon proběhl v roce 1972 v italském Terstu a od té doby tradice pokračuje. Letošní setkání připadlo na chorvatský Záhřeb. Valná část programu je v angličtině, udělují se ceny evropského fandomu, na rozdíl od gigantických worldconů se počty účastníků pohybují kolem několika stovek a celková atmosféra bývá velmi pohodová.

Záhřebský Eurocon probíhal čtyři dny a čestnými hosty letos byli spisovatelé Tim Powers, mimo jiné autor předlohy pro film Piráti z Karibiku, skotský autor Charles Stross, u nás známý sérií Vládcové obchodu (nakladatelství Talpress) s úžasnými obálkami od Jany Šouflové, ruský spisovatel Dmitri Glukhovski, autor knih Metro 2033 a Metro 2034, které také vyšly česky, a nám zatím méně známý chorvatský autor Darko Macan, který se proslavil i ve světě komiksu.

26. dubna, čtvrtek

Z Čech vyjíždějí tři auta s deseti zástupci českého a slovenského fandomu směr Záhřeb. Ve čtyři hodiny odpoledne se bez fronty registruji v hotelu International a dostávám tašku s materiály, obsahujícími program, antologii povídek v angličtině, mapu Záhřebu, letáky o městě a jeho okolí a informaci o nejbližších restauracích a fastfoodech. Jídlo totiž není zajištěno. Z programu zjišťuji, že con nebude probíhat po celou dobu v Internationalu, ale přesune se i na další místa. Skromný počet návštěvníků lehce stoupá, objevují se někteří čestní hosté a začínají první přednášky (například o rakouském a maďarském steampunku). Řada fanů klábosí na chodbách, ale já nikoho nepoznávám, a tak jen stojím a koukám a paradoxně si připadám jako před osmi lety na svém prvním conu v Brandejse.

Po dvou hodinovkách otázek a odpovědí, na které odpovídali Charles Stross a Darko Macan, v krátkosti proběhne oficiální zahájení conu, načež se účastníci odeberou do předsálí, kde je připraveno občerstvení v podobě místního vína a piva a nealkoholických nápojů. Oceňuji chuť chorvatského červeného a cvakám několik momentek.

Nastává večer a všichni se v dobré náladě přesouváme do minipivovaru Zlatý Medvěd, kde probíhá společná afterpárty.

27. dubna, pátek

Chorvatští pořadatelé vědí, že účastníci Euroconu si budou chtít dopoledne prohlédnout město, nebo jen tak pospat, a zahajují akci až v půl třetí odpoledne. V několika sálech probíhají paralelně přednášky o překládání, fanzinech nebo ženách bojovnicích v literatuře, také autogramiáda čestných hostů a zasedá evropský fandom.

Hvězdou conu je jednoznačně Tim Powers. U jeho stolu se kupí fronta. Tim si prohlíží cizí vydání svých děl, píše jedno věnování za druhým a rozmlouvá se svými fanoušky. Nechávám si od něj podepsat rovnou pět knih, čímž zdržuji všechny ostatní, kteří mají často jen po knize, ale do rekordu dvanácti knih, které si donesl jeden nadšený čtenář, mám pořád daleko. Tim Powers každou knihu prolistuje a pozorně si prohlíží obálky českých vydání. Zvlášť jej zaujala svrchní ilustrace k Tři dny do nikdy od Jana Doležálka. Ukazuje ji Charliemu Strossovi a přiznává, že ji vidí prvně.

Večer ve velkém sále probíhá s Timem Powersem a jeho agentem volná diskuze, padá spousta dotazů. Chystáme se do Terstu a ptáme se například na předobraz Neviditelné hospody v Stáčení temného piva umístěné do terstské ulice Via Dolores. Tim si ale na tuto pasáž z knihy ani nevzpomněl.

28. dubna, sobota

Con začíná v poledne ve dvanáct hodin řadou anglických přednášek, například o antropologii zombie na Haiti nebo o slastech a strastech volného publikování děl na internetu. Zástupci evropského fandomu neveřejně hlasují o místě konání Euroconu v roce 2014 a vyhrává Dublin. Eurocon se za dva roky bude konat týden po Londýnském Worldconu!

Odpolední program se z hotelových prostorů Internationalu přesouvá do blízké technické univerzity, což hodnotím jako výhodu. Prostory univerzity se pomalu zaplňují, konečně to tu vypadá jako na conu. Jsou tu typické conové stánky a objevuje se stále víc kostýmů, i když pořád je to méně než na našem průměrném conu.

Na rozdíl od českých ,,školních“ conů, kde posluchači často sedí na zemi, záhřebská univerzita nabízí velký přednáškový sál, je možné např. vyfotit se s bustou Nicoly Tesly, otevírá se herna, v chodbách si lze prohlédnout výstavu obrazů různých malířů, pro nejmenší je ustaven dětský program a já na stáncích chorvatských knihkupců nacházím i několik knih v angličtině. Konzumování vlastních nápojů a pochutin je povoleno. Ceny skromného množství nápojů, které organizátoři nabízí, jsou symbolické – ,,My tu prodávat nic nesmíme, takže dej, kolik chceš.“ Kupodivu to funguje. Nikdo také neobtěžuje účastníky s takovými výstřelky, jako je např. povinné nošení vlastních přezůvek.

Tim Powers ukazuje, že je nejen vynikající autor, ale také vtipný přednášející. Jeho téma zní, jak napsat text tak, aby působil hodnověrně a postavy a jejich pohnutky byly pro čtenáře pokud možno uvěřitelné.

Tima baví psát příběhy z našeho světa a jeho historie; zcela vymyšlené prostředí jej neláká. Ve svých dílech maximálně využívá známých faktů, s kterými potom dále pracuje, ale vždy tak, aby s nimi nebyl v rozporu. Předtím, než se pustí do samotného psaní, si nastíní postavy a vztahy mezi nimi. Každá postava by měla něco chtít a současně se něčeho bát. Tim používá tzv. metodu kalendáře – vezme si obyčejný kalendář, označí dobu, v níž se kniha odehrává a den po dni zaznamenává, co která postava dělá. Přitom se může ukázat, co je v ději nadbytečné a co naopak chybí. Jako všichni spisovatelé, i on má své beta čtenáře, jimiž jsou jeho paní a jeden dva blízcí přátelé.

I jednou vydaná kniha ale může mít další příběh, který leckdy překvapí samotného autora. Tim vzpomíná, že si během autogramiád při listování knihami všiml, že německá vydání jeho děl obsahují několik stránek psaných nápadně odlišným fontem než zbytek textu. Tyto podivné stránky našel i v dílech některých svých kolegů vydaných v Německu. Ze zvědavosti si nějaká německá vydání sehnal a zjistil, že odlišný font písma je vložen vždy mezi nějakou napínavou pasáž. Hrdinové v německém překladu zničehonic přeruší zavedený tok knihy, aby ,,si dali polévku“ (!). Asi na dvou dodatečně přidaných stránkách pak hodnotí složení, typy a přednosti jednotlivých polévek od německé firmy.

Vzpomínám, jak Tim Powers během autogramiády listoval českými vydáními svých děl a jsem opravdu ráda, že vkládání podobně ,,vkusných“ reklam do vlastního textu naše nakladatele zatím nenapadlo.

Následuje panelová diskuze o upírech moderovaná novinářem Vatkem Juričem Kokičem. Kromě T. Powerse se jí účastní chorvatská autorka Milena Benini a zástupce chorvatského fandomu a recenzent Davor Šišovič. Každý z diskutujících má na upíry jiný názor. Zatímco M. Benini je pokládá za zprofanované a málo děsivé, v Powersově podobě jsou to bytosti veskrze nelidské. Mně osobně však chybělo svérázné pojetí upírů od Petry Neomillnerové, které by chladnou diskuzi určitě dokázalo okořenit.

Po sérii přednášek a diskuzí následuje galavečer, během něhož se předávají ceny evropského fandomu. Ve stručnosti uvádím, že za československý fandom ocenění dostávají za nejlepší představení Divadelní spolek Kašpar, za autorství Honza Kotouč a za překlad Pavel Weigel (všichni v zastoupení). Lulu Bočková, nová předsedkyně slovenského fandomu, vyzvedává cenu pro Luciu Droppovou. Následuje hromadné focení všech oceněných, zástupci českého a slovenského fandomu se však stahují na chodbu k soudku s medovinou, kde se i s oceněními nechávají zvěčnit fotografem Jardou Houdkem. Následně přichází z Čech v reakci na naši textovku radostná odpověď od divadelního herce Jana Potměšila.

Návrhy na udělení cen evropského fandomu podávají fandomy jednotlivých států. O tom, kdo z navrhovaných bude oceněn, hlasují zástupci evropského fandomu. U nás všechny tři nominované navrhla Rada Českého fandomu.

Poté se většina účastníků ubírá do klubu Boogaloo, kde večírek pokračuje a spokojení zástupci irského fandomu, kteří budou pořádat Eurocon za další dva roky, nabízejí whisky a podávají místní pochutiny.

29. dubna, neděle

Con opět začíná v poledne. Lze zmínit diskuzi o steampunku, vedenou Milenou Benini, účastní se jí dále T. Powers, Ch. Stross, členka chorvatského fandomu a spisovatelka Ivana Delač a J. Kokič. Následuje přednáška o Bránách Anubisových, v níž T. Powers vypráví, čím se nechal při psaní inspirovat, dále je možné shlédnout film Krabat a v závěru hovoří Dave Lally o Euroconech.

Celé setkání končí poděkováním organizátorům a vůbec všem, kteří se na tom všem nějak podíleli. Nastává úklid prostor školy a rozlučkový večírek, během něhož je poslední možnost navázat kontakty se zahraničními fany, zeptat se hostů na to, co se nestihlo během diskuzí, udělat společnou fotku nebo sehnat opožděný autogram. Další Eurocon bude až zase za rok – tentokrát v Kyjevě.

Mám-li srovnávat s našimi cony, tak Eurocon v Záhřebu nebyl roztříštěn do žádných zvláštních linií, ale probíhal jeden společný program, do nějž byl zahrnut i chorvatský SFeraKon. Pro někoho to může být výhoda. Díky tomu byli fanové z jednotlivých států promícháni s těmi chorvatskými, což rozhodně dobře bylo. Projevilo se to i ve složení účastníků debat, kde vedle takových kapacit jako Tim Powers nebo Charles Stross vystupovali také úspěšní chorvatští autoři. Dalším podstatným rozdílem byl posunutý začátek programu a skutečnost, že con běžel prakticky až do nedělního večera, a díky tomu nebyl poznamenán uspěchanými odchody a hromadným loučením. Naopak se vyplatilo zůstat, protože večerní atmosféra na Euroconech bývá pohodová. Organizátoři si konečně mohou vydechnout, vzduchem létají balonky a účastníci do nich pinkají světelnými meči.

Organizace byla zvládnutá a přesuny v programu minimální. Celkově hodnotím akci jako vydařenou a v závěru této reportáže chci poděkovat Peterovi Pavelkovi, s nímž jsme se na Eurocon svezli.