RECENZE: Julian Barnes, Žádný důvod k obavám

Smrt, úmrtí, skon neboli exitus, jak by řekli latiníci a říkají lékaři. Jedná se o událost v životě každého tvora, o které se ví, že nastane – jenom se neví kdy. Cesta k ní je obvykle dlouhá, není to však pravidlem. První krůček, milý čtenáři, už máš za sebou. Učinil jsi jej, když ses jako nemluvně poprvé nadechl. Nyní jsi živý – a jako vše živé odsouzen k nezvratnému konci. Jak napsal jeden nejmenovaný český profesor, působící ve Spojených státech, člověk je časovaná bomba. Ať se mu to líbí nebo ne, vybuchnout může ve své podstatě kdykoliv, leda by "časovač" nastavil sám. A proto… Žádný důvod k obavám.

Julian Barnes se odvěkým tématem zabývá vážně i nevážně a 250 stránek je mu skoro málo. A o čem tak může autor psát a řešit neřešitelné – po několika tisícileté historii existence lidstva? Ponejprv si bere na mušku smrt moderní, ke které dochází po zdlouhavém procesu chátrání za zavřenými dveřmi nemocničních pokojů a za závěsy lůžek. Nejsme to ale zatím my, kdo umírá. Kdepak, tohle se týká našich nejbližších. My pouze chystáme pohřeb. Známé a děsivé. Nastává krok číslo dva: Co s běžnými předměty pozůstalých? Nechat či zahodit? Barnes nabere plné tašky veteše a běží ke kontejnerům. (Poučení pro čtenáře: Jestli chcete ušetřit dědicům práci, nesbírejte ke stáru nezpeněžitelné blbosti.)

A krok číslo tři – čeká to i mě :-( Následuje spousta logických, a ne nutně příjemných otázek. Co je potom? A má cenu se tím trápit, když stejně žiji jen v současnosti? Ale myšlenka tu je a je třeba se s ní vyrovnat – ale jak? Mám na to myslet, nebo raději ne? (Myslím na to, i když nechci.) A když už na to musím myslet, jak často? Věřící to mají jednodušší, přiznává Barnes a vzápětí dodává, že on sám je bohužel ateista a na smrt myslí denně. Představa božstva, které na něj shlíží shůry a bedlivě zkoumá a pozoruje člověka při všech jeho činnostech mu přijde absurdní. Ke své smůle se esejista nemůže ztotožnit ani s dalšími variantami, jako je převtělení či spojení se s vyšší silou a podobně.     

Po smrti podle Barnese, což každého nepotěší – není vůbec nic. Skutečnost, že jednou upadne do nicoty, může lidské stvoření pořádně potrápit. Ale i zde má Barnes dobrou radu – najít si někoho, kdo se smrti bojí ještě víc. Barnes má svého známého G., G. má jistého skladatele, a tak dál. Vždycky se někdo najde.

Důležité je něco po sobě zanechat. Maminky a tatínkové to mají snadné – zanechají svá dítka. Autoři to mají také snadné – zanechají svá dílka (a někdy i dítka) – opomíjím, že ne vždy je o co stát (což ostatně u dětiček platí také). "Píšu proto, že se bojím smrti?" táže se Barnes a vzápětí spekuluje, zda by za čistě hypotetického předpokladu, že by jej lékaři dokázali strachu ze smrti zbavit za cenu jeho literárního talentu, na zákrok přistoupil.

Barnesova esej je psána vybroušeným stylem zkušeného autora, a přestože téma samo není zrovna z optimistických, věřte, že se při čtení i zasmějete. Text není nijak členěn do jednotlivých kapitol a plyne pozvolným tempem ke svému nezvratnému finále.  

Asi se budete ptát, co dělá recenze takové knihy zde, na serveru úžasného, oddechového čtiva, které se nestydím pojmenovat brak? Mohu odpovědět, že každý by měl občas myslet na poslední věci – dokonce i scifisté. Ale mám jiný důvod: Copak nejsou samy úvahy o tom, co je po smrti (i kdyby se mělo jednat o pouhé ,,nic“) sci-fi, fantasy, neřku-li rovnou horor?

Žádný důvod k obavám /Nothing to be Frightened of/
Barnes, Julian
Nakladatel: Euromedia Group - Odeon
Překlad: Petr Fantys
Obálka: Pavla Kocourková, Pavel Hrach
Redakce: Petr Matoušek, Jindřich Jůzl, Jiří Staněk
Rok vydání: 2009
Počet stran: 264
Rozměr: 130 x 205
Provedení­: hardback
Cena: 289 Kč