RECENZE: Radovan Kolbaba - Voda a krev

Kdysi dávno, když Slunce ještě bývalo bohem a já ještě měla spoustu času, jsem měla partu ztřeštěných kamarádů, se kterou jsem hrávala Dračí doupě. Nejdříve 1.6 a poté Plusko. Bylo to skvělé, na každé setkání jsem se těšila a svou pyromanskou čarodějkou a jasnozřivou kněžkou jsem Pána jeskyně doháněla k šílenství. A pak jsem naprostou náhodou objevila svět Asterionu a zamilovala si ho. Přečetla jsem si nějaké knihy (Kaata a Zrození Modrého měsíce) a zasadila do něj své první dobrodružství jako PJ. A pak se stal život, začala jsem pracovat a moje družina se rozutekla do různých koutů republiky. V potoce uplynulo mnoho vody a když před nedávnem Kamba nabídl k recenzi knihu Voda a krev, novinku z mého milovaného Asterionu, vzala jsem to jako znamení a sáhla po té možnosti všemi deseti.

Voda a krev není první asterionská kniha, kterou Radovan Kolbaba napsal. V roce 2012 vydal Pevnost zoufalství a přispěl do několika sborníků. V roce 2023 ve spolupráci se Strakami na vrbě publikoval humornou fantasy Meč a jeho rytíř. Jeho tvorba je také oceňovaná; zvítězil ve Vidoucích a Přeboru autorů fantastiky a mimo jiné se zapojil do Projektu Kalliopé, poskytujícího prostor mladým začínajícím autorům.

Ve Vodě a krvi se setkáváme hned s několika postavami. Novicka Trnka, šlechtična z panství Střelova a adeptka na kněžku bohyně Estel, žije svůj poklidný život, který je naplněn výukou všeho, co by ve svém novém životním poslání měla znát. Tuto rutinu násilně přeruší skupina lapků, která chrám napadne. Katastrofu obřích rozměrů ale zažehná lovec Zálesák se svou družinou a lapky eliminuje. Avšak k happy endu nedojde – Bor, bratr hraběte Bukvoje ze Střelova, je místo vděku obviněn z napadení kláštera, zajat a uvězněn v sídle střelovských pánů. Stejně tak je unesena i Trnka. Teď vše závisí na čtveřici společníků Zálesáka: Pírkovi, Koře, Iandži a Taragovi. Ti se za pomoci barda Zbyhněva dostávají na hrad a postupně odhalují spiknutí hraběte a jeho pravé ruky Dorana.

Za největší plusy této knihy považuji, že moje touha po tom zahrát si dračák opět exponenciálně vzrostla. Celou dobu jsem ji četla s tak mocnou nostalgií, že jsem začala přemýšlet, kdo by se připojil do mé družiny. Kolbaba skvěle popisuje mi známé prostředí a zaměřuje se na detaily, které by měl popisovat každý správný Pán jeskyně, aby jeho dobrodružství bylo plné života a napětí. Postupně odkrýváme nepravosti, které se na střelovském panství odehrávají, a díky pečlivé detailnosti, především během soubojů, jsem měla pocit, jako bych se jich sama účastnila. Přátelský je také formát knihy, díky němuž si ji můžete jednoduše vzít s sebou na cesty, aniž byste museli mít obavy, že zabere moc místa v batohu nebo jej nadměrně přetíží. Oku lahodí také povedená obálka, kterou má na svědomí Karel Krajča.

K zamyšlení ale je, jestli je formát knihy opravdu taková výhra, jak to na první pohled vypadá. Lepená vazba je poměrně hutná, kniha tudíž po přečtení vypadala značně použitě, a to jsem s ní nemanipulovala nijak hruběji než s kteroukoliv jinou knihou. Musím také bohužel konstatovat, že se nejedná o jediný nešvar knihy. Přebal ji čtenáři předkládá jako román, avšak rozsahem se kvůli velikosti a sazbě jedná spíše o novelu, na což se nabalují další drobné nedostatky, které ale mohou značně ovlivnit čtenářský zážitek. Na takto malém prostoru se nachází na můj vkus docela hodně postav, ať už hlavních, nebo vedlejších. Když se navíc Kolbaba rozhodne čtyřčlennou družinu ještě rozdělit, nastává docela solidní chaos. Nemám nic proti střídání perspektiv vyprávění nebo chaosu obecně, ale změna co jeden nebo dva odstavce byla moc i na mě. Navíc mnohdy příběh působil jako učesání jedné hráčské session – vždyť vlastně i postavy mnohdy byly spíše classy s nějakými staty a vzhledem k jejich počtu jsem neměla absolutně žádnou šanci si k žádné vytvořit nějaký vztah. A to jsem se minimálně první dvě třetiny knihy opravdu snažila. Výsledkem Kolbabovy snahy o rozmanitost je nakonec vlastně pouhá přehlídka dovedností téměř všech dračákovských povolání.

Nasnadě je otázka, jestli bych tuto knihu četla jinak, kdybych neznala Dračí doupě a neměla k němu tak vřelý vztah. Bohužel, chaos v podobě postav a docela komplikovaných a místy nepřehledných soubojů by mě rušil i tak. Avšak v tomto případě skutečně převážila nostalgie a já jsem v konečném důsledku dostala, co jsem chtěla: závan minulosti a vzpomínek na svá vlastní dobrodružství s mírným nádechem klišé. Voda a krev je minichuťovka na léto, která nijak neurazí, ale ani extrémně nenadchne.

Radovan Kolbaba - Voda a krev

Vydáno: 2025, Mytago
Počet stran: 230
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Karel Krajča
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-88501-85-5