FILM: Jeden snímek vládne všem aneb cesta do Hollywoodu a zpátky

Fantastika je jako houba. Když někde rozptýlí své spóry, tak během krátké chvíle je její podhoubí úplně všude. A když si nedáme pozor, tak převezme kontrolu a tzv. mainstream zadupe do země. Ne vždy ale tomu tak bylo. Docela dlouhou dobu trvalo, než si americká filmová akademie všimla, že fantastika existuje i nějak jinak než v kategorii speciálních efektů nebo kostýmů. A většinou se dočkala pouze nominace, ale cílovou rovinku minula. Jedná se například o snímky jako 2001: Vesmírná odysea, Hvězdné války, Dobyvatelé ztracené archy, Exorcista, Carrie či Blízká setkání třetího druhu. Za dobu existence zlatých sošek si těch nominací odnesla fakt požehnaně. V první desítce nejčastěji nominovaných jsou série jako Hvězdné války (38), Batman (38), Pán prstenů (37) či filmy Marvel Cinematic Universe (21).

Zlom přišel až v roce 2004, kdy všech 11 nominací proměnil Pán prstenů: Návrat krále, a to i v kategorii Nejlepší film. A pak zase přišla dlouho nepřerušená série, kdy fantastika byla oceňována pouze ve vedlejších kategoriích. Jmenujme například film Avatar, který sošku získal za nejlepší kameru, výpravu či vizuální efekty, nebo ojedinělá ocenění v případě herce ve vedlejší roli (Heath Ledger) v Temném rytíři, nejlepší režii Alfonse Cuaróna za film Gravitace a několika dalších. Ale opět to bylo paběrkování. To se ale podařilo prolomit v roce 2017, kdy Guillermo del Toro boduje se snímkem Tvář vody. Byl nominován ve 13 kategoriích a získal 4 sošky, mimo jiné za Nejlepší film a Nejlepší režii. A pak zase bylo ticho a fantastika čeřila vody pouze ve výše zmíněných kategoriích a občas pronikla do soundtracku či nejlepšího hereckého výkonu (Joaquin Phoenix v Jokerovi).

Na tento nedostatek a určitou míru frustrace z nedocenění (co si budeme, Oscarem v hlavních kategoriích nebyly oceněny mistrovské počiny jako Počátek, Interstellar nebo již výše zmíněná Vesmírná odyssea) fantastika zareagovala po svém – vytvořila si své vlastní ocenění, cenu Saturn, která se uděluje již od roku 1972. Stejně jako u Oscarů postupem času přibývaly kategorie a dnes bere v potaz také seriály či snímky vytvořené streamovacími platformami. Nejvíce cen Saturn získal James Cameron, John Williams, série Star Wars nebo Marvel Cinematic Universe, kvůli kterému byla dokonce vytvořena v roce 2013 samostatná kategorie.

A potom nadešel 95. ročník Oscarů a rok 2023. Letos se zlaté sošky rozdávaly ve dvaceti třech kategoriích a ve dvanácti kategoriích zvítězily snímky, které v sobě více či méně obsahovaly fantastický prvek. Když si ještě připočteme nominace ve zbylých pěti (logicky fantastika neměla moc šanci zvítězit v kategoriích věnovaných dokumentárním filmům), tak tu máme zcela jasnou zprávu divákům – fantastika je „konečně worthy“! A aby toho nebylo málo, tak 7 kategorií ovládl jeden snímek – Všechno, všude, najednou.

Tento extravagantní počin vtrhl do šedých vod světového filmu bez zaklepání a udělal tam pořádný průvan. Pro navození obskurity jen dodám, že Všechno, všude, najednou málem prosvištěl kiny v Čechách téměř bez povšimnutí a mnohá z nich (nebudeme ukazovat prstem na známé multiplexy na C) mu začala věnovat pozornost až po jeho nominaci. Já jsem film viděla dvakrát. Jednou v pohodlí domova s přestávkami, podruhé v kině jako all inklusive jízdu v den, kdy získal zlatou sošku. A pokaždé to byla horská dráha nejen emocí, ale i žánrů. Příběh je přitom docela triviální. Čínská imigrantka středního věku žije se svým manželem, dcerou a otcem v USA. Vlastní malou prádelnu, má problémy s daňovým přiznáním a osobní život není žádná hitparáda. Rozpadá se jí manželství, její otec na ni klade vysoké nároky a vztah s dcerou je pod bodem mrazu. Takže vlastně takové mini rodinné drama s hledáním smyslu života. Jenomže… pak se do toho zamíchá sci-fi, paralelní dimenze, kung-fu, bagel a mýval. A po mocném protřepání a přidání nějaké halucinogenní houby (jo, celou dobu jsem přemýšlela, na čem scénárista jel, když tvořil, a po mé zkušeností s ChatGPT jsem pojala další notné podezření) tu máme post-postmoderní masterpiece. Tento film buď budete milovat, nebo jej označíte za největší odpad. Nic mezi tím. Nebo se můžete ocitnout ve stejné situaci jako můj táta, který na dotaz, o čem to bylo, odpověděl „Nevím.“ Kdybych měla vymyslet, jak by se tento film mohl jmenovat v jiných dimenzích, tak by mě napadalo něco ve stylu Doctor Strange na steroidech, Inception na tripu, Jak se zvrtlo jedno daňové přiznání nebo slovy české filmové klasiky A přitom taková blbost.

Michelle Yeoh svým herectvím zastiňuje všechny ostatní a její umění jen podtrhuje skvělá chemie s Jamie Lee Curtis, Ke Huy Quanem a Stephanie Hsu. Kamera i střih jsou mistrovsky zvládnuté a jen podtrhávají zběsilou jízdu multiversem. Zkrátka, všechno je na svém místě. Kdybyste z toho filmu cokoliv odebrali, tak se vám sesype jako domeček z karet. I ty sebešílenější detaily na konci filmu do sebe zaklapnou a vytvoří úžasný nonkonformní snímek, který po zásluze získal sedm zlatých sošek.

Upřímně jsem ale ráda, že zrovna tento film u Akademie tak mocně zabodoval. Otevírá to bránu do světa, kde fantastika nebude oceňována jen v kategorii speciálních efektů (jaký jiný žánr tam chcete jinak ocenit, že) a dostane šanci ukázat "mainstreamu", že představy o škatulce žánrovek jako o něčem méněcenném, čemu je třeba se vyhýbat, pokud chcete být úspěšní, jsou už dávno přežitkem. Je to ručník hozený do ringu Margaret Atwoodové a jí podobným (třeba nakladatelům pečujícím o tvorbu Davida Mitchella a Susanny Clarkové), že fantastika už dávno není bejby a po letošním úspěchu rozhodně nebude dál sedět v koutě.