SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Nejoblíbenější superhrdinský film Ondřeje Kocába je Kung Fury.

Je asi bláhové očekávat, že mé srdeční záležitosti nebudou obsahovat poněkud divoký, leč do značné míry sofistikovaný humor. Proto se dnes podívejme na kus, který se s přehledem stihnete v práci během obědové pauzy. (Pokud vás při sledování načapá nadřízený, nabídněte mu místo a chipsy.)
Nezdržujme se plácáním a pojďme v akčním duchu na věc; na přetřas nyní přijde můj nejoblíbenější superhrdinský film vůbec. Zapomeňte na upadající Marvelovské universum, které je evidentně za zenitem (a kde tvůrcům neodpustím smrt své oblíbené postavy, extrémního nihilisty a potenciálního výrobce žvýkaček Thanose). Nemám na mysli ani postavy z DC, kde najít skutečně zábavný film je jako vyhrát jedno kolo rulety v kasinu, přičemž víte, že nad ránem odtud stejně odjedete z prázdnou. Pokud se oprostíme od těchto dvou automatů na triviální bijáky (uhodli jste, hrdinské a akční filmy mě příliš nerajcují), stále najdeme celou řadu filmů, ve kterých figurují řádní psychop… superhrdinové! A jedním z těchto über-cool filmů je zhruba třicetiminutový snímek Kung Fury.
Od té doby, co byl mladý policista Kung Fury „zasažen bleskem a pokousán kobrou“, se u něj jakožto vyvoleného rozvinula schopnost extrémního kung-fu. Jeho kung-fu je popravdě natolik silné, že je defacto nejlepším uživatelem tohoto bojového umění ve známém vesmíru. Svých schopností nepokrytě používá při potírání zločinu v Miami, přičemž nezřídka dochází k destrukci blízkého okolí (znáte to, porušování dopravních předpisů, výbuchy a různé mňamky s ratingem R). Jeho šéf už toho má jednoho dne dost, ale Kung Fury se rozhodne, že pro něj běžná pravidla neplatí a u policie končí… když v tom policejní stanici telefonicky napadne Adolf Hitler. Vše je zapomenuto a Kung Fury s pomocí svých přátel (jako například Hackerman, nejlepší hacker všech dob – doslova!) vyráží zlovolného Kung Fürera zastavit a překazit jeho zlovolný plán…
Toliko ve zkratce. Má to spád, zvraty, vtip… prostě všechno! Ve druhé polovině možná tempo mírně ochabne, ale i tak si to stále drží svou úroveň a styl. Spousta vtipů pramení jak z absurdního humoru, tak i odkazů na všechny možné i nemožné žánrové propriety. Nehledě na slovní hříčky, kterých si ale užijí zejména jedinci znalí angličtiny (nebojte, rozuměl jsem i já, a to na cizí jazyky nemám talent), neboť celý film je bez dabingu a volně k dispozici na Youtube. Pokud si chcete přiblížit, jak moc šílené to je, třeba vám poslouží můj oblíbený dialog postav:

Kung Fury: Jaký je rok?
Barbariana: Je doba Vikingů.
Kung Fury (jen v hlavě): To vysvětluje toho Laser-Raptora. Kurva!

Jednou z věcí, která podle mě tento film dělá tak koukatelný, je retrostyl, do kterého je zasazen. Mladší hlavy to asi nebudou znát, ale vizuál je velmi podobný tomu, jako když jste do domácího videa strčili VHSku a užívali si šumu, zrnění obrazovky a jiných projevů velkého třesku. Celá ta láska k věku, kdy počítače byly obrovské krabice s operačním systémem DOS, je navíc ještě podtrhnuta retrohudbou. Většinově jde o synthwave (výjimky se najdou), ale ten je dobře volený a do akčního děje pasuje. Hudba se tak stává plnohodnotnou částí celého zážitku; vtipné pak je, že plný soundtrack filmu je ve výsledku mnohem delší než snímek samotný.
Nevím, jestli jsem někoho nalákal, ale svým stylem, odkazy a humorem je Kung Fury dalším filmem blízkým mému srdci. Pokud někdy vznikne druhý díl (což není nereálné), budu doufat, že se potkáme v kině! Ale teď už mě omluvte, musím někde sehnat nihilistické žvýkačky Thanos… prý už nejsou…