RECENZE: Carlton Mellick III, Plyšákokalypsa

Lidé to zas jednou podělali a dostali na frak od jednoho ze svých výtvorů. Tentokrát to nebyly radiací přerostlé ještěrky nebo k vraždění navržení roboti, tím méně nějaká celoplanetární umělá inteligence. Byly to hračky. Malé plyšové potvůrky, autíčka, vojáčci na hraní. To je tak, když dáte dětem do rukou bytosti s komplexní umělou inteligencí a pocity a nevysvětlíte jim, že už je nemůžou rozbíjet. Věta "Nech toho, tu panenku to bolí." pak získá na úplně jiném významu. A tak byla jen otázka času, kdy se tahle nová skupina obyvatelů planety přihlásí o svá práva, a když je nedostane...

Julie žije v docela nehezkém světě. Dřepí v podzemním komplexu, konkrétně na chirurgickém stole, a nechává se přešívat na pandu. Hezky kůže dolů, plyš nahoru a to prosím bez anestetik a po celém těle. Ne, to není normální, je to zvrhlé a nikdo jiný by to nedělal. Její lidští společníci se jí štítí, ať už kvůli plyši, nebo pro mechanický hlas. Julie má ale plán - proniknout do jednoho z koncentračních táborů pro lidi a tam najít a osvobodit své rodiče. Nějaké lidstvo to má spočtené, ale rodiče, ti přeci musí žít, nebo ne?
 
Calton Mellick III nikdy nebyl na řetězu, ze kterého by se mohl utrhnout. Už jsme tu zažili pohlavní choroby, které přenáší superschopnosti, vagínu, z níž lezou kostlivci a v neposlední řadě příběh, kde se vyskytuje těhotná démonka a legový rotační kulomet. Tak co jste asi čekali jiného než další zábavnou zvrácenost? Ale Plyšákokalypsa je jiná. Ne že by se tam nevyskytoval třímetrový plyšový medvěd trhající obrovským penisem ubohou lidskou ženu, ale až na těch pár výjimek jsem si připadal, jako bych četl něco vážnějšího, třeba novelu od P. K. Dicka. Celé to válečné téma mi hodně připomínalo Dickovy knihy a povídky točící se kolem horké války se Sověty. Celý roadtrip, který hlavní hrdinka absolvuje a stěží přežije, i konečné rozuzlení jako by vypadlo z Dickova psacího stroje. Carlton Mellick III rozjíždí svou imaginaci na plné obrátky, ale tentokrát ji neinvestuje do erotiky, zato do popisu světa a vymýšlení nestvůr, hraček, plyšáků a jejich osobností, které, ač na malém prostoru, nejsou úplně ploché a každý má nějakou motivaci. Hračky nejen že lidi porazily, ale vytvořily si svou hierarchii a navíc existují civilizované a divoké hračky, takže ani takový plyšák není vždycky v bezpečí, protože co kdyby ho napadl obří transformer nebo hejno plastových vojáčků. Svět je to, jak jsem psal, nehezký, ale zajímavý, o tom není sporu.
 
Julie jako postava je ještě dítě a je to na ní znát. Spojuje v sobě nevinnost, naivitu, bezohlednost a krutost, a jak už jsme od Carltona Mellicka III zvyklí, rozhodně bych ji neoznačil za čistě kladnou postavu. Vyrostla ve světě, který se řítil do sraček, a tak to prostě musíme brát. Proto mám pochopení pro oba dva konce, které kniha má. Plyšákokalypsa totiž skončí překvapivým odhalením a již klasickým nahlédnutím do budoucnosti, až padesátkově pozitivním, aby hned nato autor navázal a stvořil druhý konec, o dost znepokojivější.
 
Plyšákokalypsa je mnohem víc klasická sci-fi než čistá bizarrofikce, a proto by neměla uniknout ani těm, kteří zatím Carltona Mellicka III míjeli, protože to je ten chlápek, co píše o vagínách, souložení a úchylárnách. V tomhle případě to není tak úplně pravda a my dostaneme možnost nahlédnout do dalšího šuplíku v jeho geniální/choré mysli. 

Plyšákokalypsa  / Cuddly Holocaust, 2013

Autor: Carlton Mellick III
Překlad: Milan Žáček
Autor obálky: Ed Mironiuk
Edice: Club Bizarre (3.)
Vazba: měkká / brožovaná
Stran: 208
Vydáno: 2020, Carcosa
Cena: 249 Kč