NEDĚLNÍK: Oskar Fuchs, Popkultura a ti druzí

Popkulturní odkazy v knihách, filmech, seriálech komiksech a videohrách, zkrátka médiích, jsou poměrně rozmanitou disciplínou. A já je miluji. Přiznávám se bez mučení.

Jejich rozpoznáním text dostává další rozměr, přináší symbiózu mezi autorem a čtenářem, která však nenastane, pokud jde o vtip pouze pro zasvěcené. Tedy skupinku pěti lidí, co chodí spolu v pátek večer na pivo. Popkultura, neboli populární kultura, by měla dopadat plně na cílovou skupinu a její prvky být všeobecně známé. Ovšem existují jistá omezení a hranice.

Například žánrové, ale často také věkové.

Dnešní generace čerstvých maturantů se asi nebude smát, když se v knize Chřestýš Callahan (právě jsem ji dočetl, tak jsem si ji vybral pro citaci) z prostředí Divokého západu objeví postava jménem Barker. Většinou totiž nebudou tušit, že slavného Old Shatterhanda hrál herec jménem Lex Barker, přičemž ale pro jejich rodiče půjde o naprosto očividnou narážku. Pokud tedy holdují westernům, ale myslím, že zrovna toto je příklad, kdy jde o postavu/herce známého napříč celou společností. Lépe už by mohly u mladších čtenářů dopadnout odkazy na desperáty Jednookého Quentina a jeho bratra ve zločinu Rodrigueze. Jako čtyřicátník dokážu rozpoznat i hlášky z tehdy u nás populárních francouzských filmů jako Fanfán Tulipán, série o Fantomasovi, Belmondovy Muže z Ria, Acapulca a Hongkongu, Cartouche, měli jsme rádi Černého Tulipána, Angeliku, ale také Sedmou rotu.

Ostatně, Tarantino je často považován za mistra popkultury, ovšem i ten může šoupat nohama vedle velikánů ze země vycházejícího slunce. Nádherné filmy Akira Kurosawy jsou obrovskou poctou Williamu Shakespearovi, na kultovní postavu Mijamoto Musašiho je tam odkaz snad v každém historickém filmu, manze nebo knize.

Nespočet popkulturních odkazů je ve filmech Deadpool, Strážci Galaxie, prostě v komiksových taškařicích Marvelu a DC. To jsou snad i rekordmani v takovém počínání. Skutečně, komiks, komedie a parodie jsou pro vkládání popkulturních odkazů zdaleka nejvhodnější adepti. Pamatujete si jistě Žhavé výstřely, Bláznivou střelu, Scary movie a mnohé další. Výjimky ale potvrzují pravidlo poměrně často a někdy dost nečekaně. Mnohdy jde o sotva patrné mrknutí, něžné pohlazení, jindy to do vás narazí s razancí rozjeté lokomotivy, zřejmě aby se tvůrce ujistil, že to nikdo nepřehlédne, i kdyby chtěl.

K jednomu z mých nejkrásnějších setkání s popkulturním odkazem došlo přitom nedávno při sledování posledního filmu Guye Ritchieho Gentlemani. Odehrálo se na konci, ve finále jedné celé dějové linie (pozor, spoiler!). Židovský byznysmen a gangster je hnán k zodpovědnosti za vše, co udělal. A cenou za to je libra jeho masa. Původ tohoto nebožáka však není náhodný, dokonce ani trest, který dostal za své činy. Je to vtipný odkaz na Kupce benátského a známou postavu bezcitného bezcharakterního obchodníka a lichváře jménem Shylock. To zase údajně znamenalo kormorán, což byl v té době znak lichvářů. Kruh se uzavřel. Excelentní zakončení filmu tohoto britského režiséra, lepší zapracování a zpracování popkulturního odkazu jsem skutečně dlouho neviděl!

PS: A také tam byl vrahem Číňan (ovšem pravda, nikoliv jediným), přesto si myslím, že tohle musel ocenit každý milovník klasických detektivek.

Oskar Fuchs (* 1986)
Narodil se v Lanškrouně a vystudoval střední školu technického zaměření, dnes pracuje v oboru. Odmala jej fascinovala historie a pověsti rodného města, stejně tak celého bývalého regionu Hřebečsko / Schönhengstgau. Má zálibu v mytologii, kynologii, technologiích, vojenství, pravěku, dějinách obecně a černém humoru. Ke psaní se dostal, jak tvrdí, vlastně náhodou. První pokusy byly čistá fantasy, popřípadě sci-fi, plynule ale přešly do mixů, v nichž začal k doplnění akčních prvků využívat reálie a poznatky získané díky svým zálibám. Patří mezi ty autory, kteří nikdy nikde nepublikovali povídky, ani nesoutěžili, a zkusili to rovnou na ostro. Jeho prvotina Frost vyšla v roce 2017, sama se přihlásila k české akční fantastice a dala najevo, že se jí mezi kulhavými kotletami líbí moc a moc. Druhý romám Hitokiri vyšel v roce 2018 a vzal čtenáře na Slovensko.