RECENZE: Sarah Janet Maas, Dvůr křídel a zmaru

Závěrečná část trilogie Dvůr trnů a růží, tentokrát nazvaná Dvůr křídel a zmaru, navazuje na napínavý a mnohoslibný závěr předchozí knihy. Opět ukazuje, že S. J. Maas má svůj jedinečný a velice čtivý styl psaní. Její vypravěčský talent jsme si mohli užít nejen v této trilogii, ale i v rozsáhlé sérii Skleněný trůn, která jistě mnoha z nás zpříjemnila čekání mezi díly.

Když Feyre pomocí svého hereckého talentu zachránila přátele, odchází s Tamlinem zpět na Jarní dvůr, ovšem tentokrát ne jako oslavovaná zachránkyně a věrná milující družka, ale jako špiónka. Snaží se zjistit co nejvíc o plánech nejen vladaře, ale zejména krále Hybernu, největšího nepřítele země i lidí, které Feyre miluje a touží ochránit. Pokud máte rádi intrikování, tajné plány a složité hry, první část románu si dozajista užijete. Myšlenkové pochody hrdinky, stesk po Nočním dvoře i její pravé lásce vytváří příjemné napětí mezi tím, co se jí honí hlavou a tím, co skutečně dělá. Díky němu se neodtrhnete od knihy a budete se těšit, co zase vymyslí, aby získala výhodu v nadcházející válce, a budete zvědaví, zda její nebezpečné plány vyjdou. Jak známe S. J. Maas, není pochyb o tom, že se všechno nevyvine podle našich představ. Feyre musí opustit Jarní dvůr za dost dramatických okolností a není sama.

Když jako právoplatná královna vstupuje na svůj skutečný Noční dvůr a po dlouhé době se opět setkává s milovaným Rhysem, rychle plynoucí děj se i přes zajímavé téma proměny jejích sester poněkud zadrhne. Nastává část knihy, kdy složité myšlenkové pochody, bitvy a akce nahradí odpočinek, trénink a diplomacie. A také to, co mně osobně trochu vadí na celé sérii – až abnormální množství sexuálních scén. V předchozích dílech jich také bylo dost, snad ještě víc než v tomto závěrečném, ale dávaly tam smysl. Zde, vzhledem ke kontextu, do jakého jsou zasazeny, snesete v klidu první dvě či tři a pak si říkáte něco jako „ach bože, už zase“.  Vzhledem k tomu, že román má přes sedm stovek stran, asi si umíte představit, jak často tahle situace nastane.

Světlou stránkou knihy a osvěžením neutuchající romantiky mezi Feyre a Rhysem je postava Nesty a její kousavé poznámky. Rozhodně není ráda, že se proměnila v bytost, na jejíž adresu celý život slýchala jen nadávky a dává to ostatním dost jasně najevo. Její vývoj  je velmi zajímavé sledovat, podobně jako u Feyriny druhé sestry Elain, smutné a apatické, ovšem postupně se probouzející k životu a pronášející podivné vize a poselství.

Jak dopadne snaha Feyre, Rhysanda a jejich přátel spojit všechny vladaře proti hybernskému vojsku? Koho dalšího se jim podaří získat na svou stranu? Plánování nevyhnutelné války a snaha vstoupit do ní na co nejlepší pozici vygraduje ve skvělém závěru, na který se můžete těšit a citlivější povahy si možná i pobrečí. Po předchozích dvou dílech ani tento své fanoušky nezklame.

Právě svižný a poutavý začátek a závěr knihy jsou jejími velkými výhodami. Pokud vám čtenářsky sedne styl psaní v předchozích dílech, určitě nebudete zklamaní ani tentokrát, i když kniha nemá tak rychlé tempo, jak jsme zvyklí. Někoho může trochu zlobit, že Feyre patří k typickým postavám, které si sice projdou nějakými těmi nesnázemi a duševními i fyzickými útrapami, ale nakonec zvládnou úplně všechno až zázračně. Ovšem vzpomeňme si na pohádkové ladění prvního dílu a vlastně i celého příběhu – všichni víme, že dobro nakonec zvítězí nad zlem, ale stejně si ten notoricky známý příběh znovu a znovu užíváme.

Dvůr křídel a zmaru
Sarah Janet Maas
Série: Dvůr trnů a růží
Překlad. Ivana Svobodová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 720
Cena: 399 Kč