L. Lukačovičová

Cestovatelsky rozkročenou tuzemskou autorku Lucii Lukačovičovou netřeba českým čtenářům příliš představovat.

Pokud máte rádi chytré duchařské příběhy prosycené exotikou a mysticismem, s Čepelí Azylu rozhodně nesáhnete vedle.

Občas je dobré žiť v nevedomosti. Inak by ste sa museli zaoberať duchmi a strašidlami pobehujúcimi v uliciach či tajomnými bytosťami z rozprávok a legiend. Prípadne bojovať s nepriateľmi, ktorí tak celkom nepochádzajú z nášho sveta. Je lepšie o týchto veciach nevedieť. O tieto príšery nech sa stará Azyl so svojimi agentmi. No občas sa stane, že súboje s nadprirodzenom zasiahnu aj obyčajných ľudí...

Poslední bůh je výborný dobrodružný příběh z pera české autorky Lucie Lukačovičové. Odehrává se v období koloniální Indie, kdy se Britové snažili upevnit svou nadvládu, ale zároveň nedokázali potlačit místní tradice, vzývání hinduistického panteonu ani víru v nejrůznější nadpřirozené bytosti. A že jich v Indii je.

Když pejsek s kočičkou dělali dort, nevytvořili zrovinka delikatesu. Když ale Vrbenská s Lukačovičovou psaly Hořícího koně, s výsledkem to bylo přesně naopak.

Františka Vrbenská se dala dohromady s Lucií Lukačovičovou a přichází s novou historickou fantasy. Jestli se dočkáme dalšího Vítru v piniích nebo dokonce Stínu modrého býka zatím nevíme. Zatím si můžete ale vychutnat ukázku. 

Přichází další Literární vyhlídky,  v nichž lze zjistit následující: okurková sezóna je za námi. Novinky od Heteši a Šlechty už jsou sice venku, ale chystá se toho mnohem víc. Dorazí Batman, další komiks od Chucka Palahniuka, ale taky třetí Časodějové a dvě ambiciózní historické fantasy - Přemyslova krev a Hořící kůň. 

Výlučně ženská antologie povídek z žánru fantasy je vzácný jev, obzvlášť pokud zahrnuje pouze česko-slovenské spisovatelky. Pole fantasy literatury je zkrátka spojováno spíše s muži. Přesto je to pozoruhodné, protože ženy měly odjakživa k nadpřirozenu a fantastice blíže než jejich drahé protějšky. Mnohá náboženství i kultury v sobě nesou pohled na ženu jako na osobu přirozeně inklinující k empatii a schopnostem nahlédnout za oponu věčnosti. Podívejme se, nakolik se autorkám podařilo stát se důstojnými protivníky mužům na poli genderového souboje.

Loni jsme to zkusili. A letos jsme se rozhodli pokračovat. A abyste si sami mohli spočítat, že vám ve výsledcích Knihy roku Sardenu nekecáme, přinášíme konkrétní odpovědi jednotlivých respondentů. A těšíme se, že v komentářích přibudou odpovědi čtenářů.