REPORTÁŽ: Detektivcon 2013

Rád chodím na „cony“, proto se snažím žádný nevynechat. Člověk tam potká nové lidi i nové myšlenky, a také z čiré zvědavosti. Tentokrát se jen nezávazně se při-posadit, vyslechnout i bez výběru, případně se zeptat. „Detektivcon“ posledního dubnového pátku mě extrémně zajímal, je to totiž moje parketa, v krimi trpím pocitem mazáka. Také, s jistou pravděpodobností, měl dorazit i Holmes. Doklusal jsem tedy včas do Smíchovské městské knihovny a sedl si na tvrdou židli v poslední řadě, fakt jen krátce nakouknout, o čem je řeč: rodina se chystala na chalupu.

Použití tvrdé židle každému dovolí poznat kvalitu přednášky (stejně jako filmu) na vlastní kůži. Když nevnímáte otlačený zadek, je to dobré. První přednáška o Sherlocku Holmesovi mě zajímala, občas si ho půjčuji jako komickou postavu, navíc to Dr. Watsonovi to dělá dobře. Pozoroval jsem jistou paralelu se svou tvorbou, a když po šesti letech psaní pan Doyle svého hrdinu nechal zabít, ani mi ho nebylo líto. Jen jsem přemýšlel, kolik by se asi ozvalo čtenářů, kdybych příští rok zamordoval já toho svého.

Za ten jingle mobilu během druhé přednášky jsem se přítomným omluvil, to se mě rodina optala, kdy vyrážíme. Právě se probíraly vraždy za pomoci robotů a zároveň probíhala nenásilná rešerše současnou scifi a fantasy literatury. Fakt poučné. Do mobilu jsem naťukal „později“ a vypnul zvonění. Zločin pomocí techniky má svá specifika, humanita jde stranou, autor si může leccos dovolit. Doma raději nezkoušet. Julie Nováková zhodnotila možnosti fantasy detektivek, aby se kruhem vrátila ke scifi. Vynechala snad jen vraždu v časové smyčce.

Přednášky šly za sebou v těsném sledu, přestávka asi tak na hlt vody a nastalo detektivní povídání s Tomášem Němcem, šéfredaktorem Pevnosti, propagátorem detektivky a kromě toho i redaktorem nakladatelství Epocha. Hlavně mě zaujal velký plán dát dohromady novou internetovou doménu slučující fanoušky scifi, fantasy i detektivní literatury. To je, podle mého soudu, přímo fantastický počin, bohužel s optimistickým příslibem za rok a spíš víc. A to včera bylo pozdě. Jako odškodnění nám přednášející ukázali alespoň návrh titulní strany. Můžete se těšit.

Tvrdou židli jsem nevnímal ani během čtvrté přednášky. Je jasné, že půlhodina času a prostoru na samotného JWP nemůže stačit, a to si k tomu ještě přizval spoluautorku Kláru Smolíkovou. Takže se do vymezené lhůty vešla diskuze o rozdílech v ženském a mužském psaní, optimálním počtu mrtvých v detektivce a ještě se dostalo na ukázky autorského čtení i na plány, co bude k nalezení v dalších asi pěti knihách.

Po takové ukázce síly byla pátá přednáška oddychem. Napsal jsem domů „definitivní ne“ a protáhl si nohy, čas zatraceně letěl. Příspěvek Antonína Kudláče s úhledným názvem „Ohledání místa činu aneb Česká kriminální literatura po roce 1989“ škatulkoval a rozebíral jednotlivé kategorie v čase i žánru. To nemám rád, pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos – ale musím přiznat, že jsem se s potěšením dal poučit, a sám se zařadil do příslušné kolonky. Přednášející našel souvislosti s předešlými příspěvky, jako pěkný závěr. A možná jsem je tam našel sám, těžko soudit.

Panelová diskuze bývá pěkná otrava, proto se zpravidla koná až na závěr, to kdyby se náhodou strhla rvačka. Počet posluchačů poznamenalo páteční odpoledne s pěkným počasím, proto se v exponovaném prostoru panelu usadila třetina přítomných – kromě těch, kteří již hovořili navíc Daniela Mičanová a Štěpán Kopřiva. Na diskutování bylo vyhrazeno pětačtyřicet minut. I na tvrdé židli ta doba přeletěla jako mávnutí rorýsího křídla, všiml jsem si akorát hlášení vykazující opozdilce ven z knihovny; sedm hodin. Jinak bychom tam snad seděli do teď.

Vracel jsem se domů ke studené večeři spokojený. Slíbený Sherlock Holmes sice nedorazil, asi jel na chalupu, ale pro příští Detektivcon nechám pocit mazáka doma.

Počasí v sobotu stejně stálo za pendrek.

Napsal: Zdeněk Jarchovský
Foto: Jan Macháček