SLOUPEK: Padesátka pana Jamese Bonda

Článek od: Martin Stručovský - 07.10.2012

Padesát je úctyhodné číslo, zvlášť, když se pojí s takovým fenoménem, jakým je James Bond. Přesně tolik let právě oslavil agent Jejího veličenstva se dvěma nulami a povolením zabíjet. Musím říci, že vypadá pořád dobře a za těch padesát let přežil kromě hromady nepřátel, taky krach studia MGM a chvíli to vypadalo, že se s ním už nikdy nesetkáme. Což se naštěstí nevyplnilo, takže už za pár dnů se dočkáme v kinech třiadvacáté bondovky nesoucí název Skyfall (titulní píseň najdete na konci tohoto sloupku).

Osobně jsem se s Bondem poprvé setkal ve svých třinácti, čtrnácti letech, a tak jako další fenomény před ním, mě i tenhle zcela pohltil. Jak by nemohl na člověka v mém věku zapůsobit hrdina, který má spoustu úžasných hraček (auta nevyjímaje), jeho příběhy se odehrávají v exotických lokacích, nepřátele skolí jednou ranou pěstí za doprovodu hlášky: "Bond. James Bond" a jako odměnu pokaždé získá krásnou děvu? Navíc okouzluje vybraným chováním a nebezpečí se směje do tváře. Stačila jediná bondovka a byl jsem zcela ztracen.

Postupem času se moje obliba jednotlivých představitelů měnila, až to nakonec skončilo u trojice Connery/Dalton/Craig, přičemž nejnovějšího představitele agenta 007 mnozí fandové stále nezkousli.

Někdo teď možná namítne, že Bond nemá na Sardenu co dělat, ale nesmíme zapomínat na spousty hi-tech věciček od Q, které se místy prostě jeví jako hodně velká sci-fi, stejně jako jeden z dílů – Moonraker, snažící se o jakousi konkurenci Star Wars. A především pak musím připomenout, že nebýt Bonda, tak se asi nikdy nezrodila další popkulturní ikona – Indiana Jones, o jehož vzniku už jsme se kdysi zmiňovali. Někomu se taky Bond může zdát jako pohádka s totálně nereálným dějem, ale je nutné ho brát především jako dobrodružství, které tak jako řada podobných filmů plní svůj primární účel - dovoluje divákovi na několik hodin prožít spolu s hrdinou jeho divoké eskapády. Což je vlastně primární důvod, proč ho pořád milujeme - jednoduše chceme být jako on. 

James Bond je prostě nesmrtelný, nezničitelný a nepochybuji, že ho jednou budu pouštět svým dětem a ty zase svým. Doufejme tedy, že se dožije dalších padesáti let a dalších 23 dílů. A má nejoblíbenější bondovka? Dech života. A co vaše? Pochlubte se v diskuzi. 

Komentáře

Jj, mluvíš mi z duše:-)

Bond tu má rozhodně co dělat a tvrdit, že sem nepatří... no kdo by si to troufnul?

Nevím odkdy přesně registruju Bonda ve filmu,ale nejvíc mě asi postihnul Pierce Brosnan a mám ráda všechny čtyři filmy s ním. Connery je ovšem Connery, a i když jsem se k němu dostala teprve zpětně, protože v dobách hlubokého budování socialismu se, vcelku logicky, propaganda britské tajné služby do českých kin a televize jaksi nehodila. Je úžasné sledovat, jak se mění s politickou skladbou světa i Bondovi filmoví protivníci...

Filmy s Roger Moorem prakticky neznám, protože ten pán mi v roli Bonda tak strašně vadí.... prostě na toho panáka nedokážu koukat. Nechť mi všichni jeho příznivci prominou.

Patřím do skupiny obrácených hříšníků, kteří napřed Danieli Craigovi nemohli přijít na jméno a hroutili se před obrazovkou, kdykoli se mluvilo o jeho obsazení do role nejneohroženějšího agenta na světě. Na Casino Royale jsem koukala prakticky z donucení a královna zaplať!! Craig všem dokázal, že každý herec může do té role přinést něco nového, a že na barvě vlasů přitom rozhodně nezáleží.

Takže už se taky nemůžu dočkat nejnovějšího filmu...

A úvodní song taky rozhodně nebude ve společnosti těch dalších dělat ostudu... jedna lepší než druhá... nejradši mám nejspíš Goldeneye od Tiny Turner...

http://www.youtube.com/watch?v=FGV7CvD8ufk

 

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Goldeneye od Tiny Turner je klasika a sám tenhle song opravdu miluju. Co se toho Brosnana týče - mám s ním nejradši Zlaté oko a pak ještě Zítřek nikdy neumírá, v posledních dvou bondovkách (hlavně v Dnes neumírej) už je vidět, že na to přestává stačit. Ale naštěstí to zabalil dřív, než Moore. Craiga jsem si oblíbil hned v Casinu, ještě dneska si pamatuju, jak jsem na té bondovce byl v kině a valil jsem oči na filmové plátno 

Jsou skvělí, pro mě teda především Craig - Brosnan - Connery (v tomhle pořadí, klasici prominou...). A hrozně se těším, protože Skyfall bude první bondovka, kterou si užiju v kině

FENCL: Když už píše Martin Stručovský o svých 13i letech, vzpomenu na svýc h 13. Spolužák Vašek Chýlek přinesl do školy vytrženou dvoustránku z časopisu... Buď ze Zápisníku nebo z jiného technického, českého magazínu. V tom článku jsou shrnuty jen první bondovky a doplňují ho jen černobílé fotky. Vyšel v šedesátých letech. A proč o té banalitě píšu? Protože to tenkrát bylo všechno. Neviděli jsme v Plzni či Plzenci žádný film, video neexistovalo, knihy byly přeloženy jen dvě (a jedna povídka - Vyhlídka na vraždu). A ten článek jsem hrozně chtěl, ale Vašek ho zase ukryl. Nějaké ofocování? To bylo tehdy tak neobvyklé, že jsem na to ve dvanácti či třinácti ani nepomyslil... No, a obdobu jsem zažil, když vyšel - aspoň že barevný - článek ve Světě motorů, jenž odebíral táta. I tady to bylo jako zjevení, když tu rozebrali pověstné auto. A zase nic. Až do mách pětadvaceti (1989), vlastně. Anebo jsem v osmdesátých letech viděl nějaké bondovky (právě) na videu? Už nevím, ale mám pocit, že tam jsem koukal spíš na horory a... Je zajímavé, že bylo něco tak nevinného jako Flemingovy knihy a filmy dle nich tak ostrakizováno.

Myslím, že silné kouzlo má kupř. Godfinger. Je tam působivý padouch a je tam golf i další úžasné scény. Ale je těžké vybrat nejlepší bondovku a charakter těch filmů se časem trochu posunul, s Danielem pak silně.

Přidat komentář