Jednoduchý periskop pro dívání se za roh

Když jsem byl malý, táta mi vyrobil z kartonu a zrcátek periskop s nastavitelnou délkou roury. Užil jsem si s ním víc zábavy, než očekával: nacházel jsem pomocí něj ztracené a odložené věci, vánoční dárky, sledoval jsem nepozorován své rodiče až do ložnice apod. Byl moc rád, že mi periskop vyrobil.

Cíl

Ten tátův byl byl z kartonu a měl hranatý profil. Jeho výroba byla docela pracná a ve výsledku toho moc nevydržel. Můj projekt vede ke trošku robustnějšímu výsledku, a vznikl docela spontánně: narazil jsem totiž náhodou v papírnictví na téměř všechny potřebné věci pro jeho výrobu a nedokázal nápadu odolat. Wikipedie vysvětluje, že "Periskop je optické zařízení, které umožňuje boční posun přijímaného světelného paprsku. Používá se především ve vojenství, kde umožňuje výhled, aniž by byl pozorovatel vystaven přímé střelbě. Je důležitou součástí vybavení ponorek a bojových vozidel, používá se ale i v mnoha dalších oborech." Já děti motivoval prostým vysvětlením, že touhle věcí lze vidět za roh, anebo se taky dívat na skříň i bez žebříku.

Vybavení a materiál

• 1 tlustý papírový tubus "na plakáty" (cca 50 Kč)
• 2 oválná zrcátka (nebo 1 oboustranné rozlepitelné) – cca 100 Kč
• kus gumy (např. 20 cm z pneumatiky) – ? Kč
• dřevěná kulatinka (kulatý profil) o průměru cca 5 mm a délce asi 20 cm (15 Kč)
• lepidlo (epoxidové + "Herkules"), pilka na železo, vrtačka

Postup výroby

A. Nejdříve jsme rozřezali tubus na dvou místech pilou na železo v úhlu 45 stupňů (obrázek č. 2). Šlo to celkem snadno. B. Pak jsme uřezané konce otočili, přilepili zpátky Herkulesem a nechali do druhého dne schnout. Vznikl základ periskopu. (obr. č. 3) C. Největší háček byl s uchycením zrcátek, protože jakékoli kombinování různých materiálů při lepení je vždy náchylné na rozpad, zvláště když vaše děti patří k divočejším. Naštěstí jsem měl v hlavě jistý nápad, který se podařilo zrealizovat. Podmínkou bylo, že oválná zrcátka měla rozměr zhruba stejně velký jako vnitřní průměr tubusu (mimochodem rukojeti zrcátek padly za oběť, museli jsme použít hrubé násilí a oddělit tak sklo od plastu). Jak na to? Přilepili jsme tedy zezadu na oválná zrcátka kousek gumy o rozměru cca 4x10 cm (epoxidem a ještě pro sichr přelepili promipáskou), čímž na každém zrcátku vzniklo jakési pružný, ale přitom relativně pevný "tunýlek" pro provlečení dřevěné tyčky (obr. 4-5). Nechali jsme lepidlo schnout společně se schnutím lepených konců periskopu. D. Pak jsme po jistém laborování a vyměřování navrtali běžnou vrtačkou na každé straně periskopu dvě díry o poloměru přibližně stejném jako byl průměr kulatiny (místo vrtu vyznačeno jako černé kolečko na zvětšeném detailu obr. 4). Důležité je, aby otvory byly navrtány tak, že po provlečení kulatiny tunýlkem budou gumu mírně napínat a zrcátko tak "potáhnou do kouta" periskopu. Tím bude zajištěn dost pevný spoj zrcátek s tubusem, který přitom snese i to, že tubus pruží a "pracuje". E. Konečně jsme dovnitř umístili zrcátka: nejdříve jsme je vsadili do tubusu a pak otvorem v periskopu protáhli kulatinu a snažili se ji provléct tunýlkem. Po chvíli zápasení se to podařilo a kulatina vykoukla z druhé strany tubusu. Zrcátko přitom pevně sedělo v koutě. Obě strany kulatiny jsme zařízli, zakápli Herkulesem a spíše z estetických důvodů přelepili trojúhelníčkem z promipásky (viz foto) A periskop byl hotov!

Jak to dopadlo

Na obrázku vidíte výsledek našeho snažení. Děti si s ním hrají už několik měsíců a zatím odolává (pominu-li fakt, že zrcátka jsou ušmudlaná, že skrz periskop není skoro nic vidět). Periskop je opravdu velmi zábavné zařízení, zvláště když se pak od kamarádů vašich dětí na návštěvě dozvíte, že vědí, co to je ("je to samozřejmě stetoskop"), a k čemu slouží ("no myslím, že k vyšetřování námořníků"). Táta geek: Tomáš Baránek Děti: Klaudie (8), Max (4)