FILM: Sucker Punch

Recenze: Sucker Punch - 40%

Sny uvnitř snu uvnitř blázince, to je nejnovější dílo Zacka Snydera (Úsvit mrtvých, 300: Bitva u Thermopyl, Strážci - Watchmen).

"Když nic jiného, vizuálně to musí být kulervoucí", říkáte si jistě. A máte pravdu, co se týče několika minut filmu.

Ale nejdříve k ději, o kterém je nutno rozepsat se trochu podrobněji, abyste měli pak jasno, o čem budu mluvit:

Dívka, známá pouze jako Babydoll (Emily Browningová z Řady nešťastných příhod) je tyranizována otčímem a umístěna do blázince (otčím doufá, že zde bude co nejdříve dovedena k šílenství / lobotomizována a on bude dědit). V blázinci je zlý lapiduch, hodná doktorka a několik dalších pacientek. Toto je realita.

Z blázince Babydoll uprchne do nitra své vlastní fantazie (Level 1), ve které je blázinec šantánem, doktorka je choreografkou a pacientky jsou tanečnicemi. Vždy když Babydoll začne v Levelu 1 tančit, přenese se do dalšího fantastického světa (Level 2), ve kterém spolu s ostatními děvčaty prožívá fantaskní akční scény (celkem ctyři různé: japonský chrám s obřími pseudo-samuraji, steampunkovou První světovou válku, fantasy hrad se skřety a drakem a konečně futuristický sci-fi vlak s bojovými roboty). Ve scénách v Levelu 2 se vyskytuje Scott Glenn, který hrdince (a všem děvčatům) radí, co mají ve kterém světě udělat, aby získaly nějaký "item", nezbytný k získání svobody (zřejmě myšleno "svobody v reálném světě"). Jak vypadá samotný tanec, to nikdy neuvidíme, ale všem v Levelu 1 se evidentně moc líbí a jsou jím okouzleni.

Scény z reality zabírají asi 15 minut, scény z Levelu 1 asi 60 minut a scény z Levelu 2 (tedy ty vizuálně nejzajímavější) asi 35 minut.

Začněme Levelem 2, protože ten se dá analyzovat a hodnotit nejsnáze: 35 minut videoherně / mangového šílenství s neustálými kamerovými prostocviky, extrémním zpomalováním / zrychlováním a velmi hlasitým soundtrackem (většinou jde o inovativní remixy slavných songů a má je na svědomí Marius De Vries, který totéž dělal v Moulin Rouge). Všechno natočeno stylem, který připadá cool a sexy adolescentním hochům. Tyto čtyři scény jsou největším lákadlem filmu, ale už někdy uprostřed druhé z nich jsem se začal nudit. Bylo to jako kdybych se non-stop díval na mnoho minut něčeho takovéhohle. Je to profesionálně vyrenderované, hudba je patřičně hlasitá, ale je to prostě otupující a neměl jsem jakoukoliv starost o hrdinky, protože jim nikdy nic nijak nemůže ublížit. Sekvence se brzy začnou opakovat (například dopad na zem do poloklečící polohy s následnou dramatickou pauzou a pozvednutím obličeje je ve filmu asi půltucektrát). Jako videohra, kterou bych mohl ovládat, by to ovšem bylo super!

Většina filmu pozůstává z děje v realitě a v Levelu 1, kde bychom měli s hrdinkami nějak soucítit a chápat jejich motivace. To naprosto nefunguje. Především proto, že jsou to všechno hysterické krávy (postavy), velmi špatně hrají (herečky) a především: nemají co hrát, protože scénář je hrozný.

Film se snaží naznačovat, že má nějakou hloubku, ale s přibývajícími minutami v tomto ohledu torpéduje sama sebe a ukazuje, že prostě obsahuje jenom "nějaké náznaky aby tam byly náznaky", ale smysl to nedává. Jak můžou například na konci filmu v realitě být dvě postavy, která předtím byly pouze v halucinacích v Levelu 2 (kluk a děda)? Nejdřív to vypadá, že celý Level 1 se odehraje během krátkého okamžiku (několika sekund) v realitě, ale nakonec se ukáže, že to tak být nemohlo, protože v realitě se projevují rozsáhlé stopy toho, co se dělo v Levelu 1. Při závěrečných titulcích vidíme písňově-taneční číslo, které zcela neguje to, jak film skončil. Jak je to všechno možné? No prostě protože to byl osud a zařídili to andělové (asi). Hlavní důvod, proč ale nehodlám tyto nesmysly analyzovat a hledat v nich smysl, je prostě ten, že v případě tohoto filmu je mi to buřt. A nejsem evidentně sám. Četl jsem zahraniční recenze a některým renomovaným recenzentům (např. Richard Roeper, Peter Travers) ani nedošlo, že Level 1 není realita a domnívali se, že je prostě v blázinci současně i šantán (což rozhodně nemůže být pravda, protože stejní herci hrají v realitě a v Levelu 1 zcela jiné postavy, nedá se to vysvětlit nějakým "převlékáním" nebo "hraním si na někoho"). To neznamená, že jsou Roeper a Travers idioti, ale že Snyder mezi těmi všemi efekty a kamerovými filtry neumí vyprávět příběh, o kterém by se vám chtělo jakkoliv přemýšlet.

Za zmínku také stojí, že film je mládeži přístupný, takže v něm není žádná nahota, erotika a minimum brutality (je až legrační, jak nás tvůrci upozorňují, že v té válce v Levelu 2 nebojují lidi, nýbrž zombie, tudíž není nic závadného na tom, že jich desítky rozsekáme na kusy). Díky detailnímu snímaní dokonce většina hrdinek nepůsobí ani bůhvíjak sexy a jsou vidět obrovské vrstvy make-upu na jejich obličejích (existence make-upu v šantánu je samozřejmě logická, ale potvrdil se můj názor, že šantánové tanečnice nejsou zblízka sexy).

Nomen omen: Film produkovala společnost "Cruel & Unusual Films" a jeho název by se dal velmi snadno přeložit jako "Rána pod pás".

P. S.: Pokud čtete FFFILM pravidelněji, pravděpodobně jste si všimli, že mám tendenci obecně nadržovat filmům jen za to, že obsahují hezky vyrenderované, sestříhané a ozvučené akční trikové scény. Přesto dávám tolik procent, kolik dávám. Na druhou stranu, Alena Prokopová našla ve filmu jakousi hloubku a druhý plán, který v něm dle mého názoru vůbec není, respektive pokud tam je, dostal se tam omylem či náhodou, protože Snyder takovéto hloubky bohužel vůbec není schopen. A to se mi tak líbil Úsvit mrtvých...

Převzato z filmového blogu Františka Fuky FFFILM.fuxoft.cz. FFFilm, jehož autorem je František Fuka, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.