LITERATURA: Kudláčova kniha Literatura přes palubu

Kniha Antonína K. K. Kudláče (nar. 1971) nazvaná Literatura přes palubu vznikala ponejvíc z textů zveřejněných už ve Tvaru, Hostu, v Aluzi, v Literárních a Lidových novinách, v Respektu, Pevnosti, "Ádvojce", v Dějinách a současnosti anebo v konferenčním sborníku Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století. Taky ovšem v ročence Tahy, v revue Slovenská literatura a na serverech Portál české literatury a Fantasy Planet. Doplnily ji i dva zasvěcené a zvláště v druhém případě opravdu zevrubné doslovy ke knihám Petry Neomillnerové Vlastní krev a Pavla Renčína Beton, kosti a sny a ve finále i nikdy předtím nepublikovaný výčet Doporučená četba na dlouhé plavby s podtitulem Tucet mých nejoblíbenějších knih (v abecedním pořádku). A právě tento seznam snad také nejlapidárněji charakterizuje typickou autorovi toleranci k četbě z poliček zábavy, na kterých se ovšem tahle četba občas vyskytuje neprávem.

Kudláč sice zdůrazňuje, že se VELKÝ TUCET nadále trochu proměňuje, nicméně roku 2010 obsahoval z cizí literatury tyto položky: Spolčení hlupců, Foucaultovo kyvadlo, detektivku Vražda potřebuje reklamu, tři podle Kudláče nejlepší zástupce děl Chestertonových, Lovecraftových a Meyrinkových (Anarchista Čtvrtek, Případ Charlese Dextera Warda, Anděl západního okna) a dva tituly z oblasti současné fantastiky: Brány Anubisovy Tima Powerse a trilogii Oko v pyramidě, Zlaté jablko aLeviatan Roberta Shea a Roberta Antona Wilsona.

A čeští Kudláčovi favorité? Po právu adoruje Neffovu trilogii o Petru Kukaňovi z Kukaně, Vévodkyni a kuchařku, ale taky Mrchopěvce Jana Křesadla a Velinského Dzwille.

Nevylučuji, že třeba o měsíc později objevím nějaké zcela geniální a strhující dílo, které by mohlo nahradit některé ze zde zmiňovaných, dodává a v následné Poznámce na závěr se ještě k tomu vyzná z lásky k řadě dalších autorů fantastiky (Gaiman a Stephenson z těch cizích, Mičanová, Souček a Medek z našich), detektivek (především Raymond Chander, ale i Sir Artur Conan Doyle, Robert Van Gulik, Christopher Fowler a Boris Akunin) a povídek jako takových (O. Henry, Saki, Dahl, Bloch či Kuttner). Jako "zavilý britofil" má kromě toho Kudláč rád i "anglický humor v různých jeho podobách, od konverzaček stařičkého Pelhama Grenvillea Wodehouse přes Šťastného Jima a Egyptology Kingsley Amise až po skvělé (nejen univerzitní) romány Davida Lodge".

Kromě sedmi rozhovorů - s Jaroslavem Velinským, Milošem Urbanem, Stanislavem Komárkem, Václavem Cílkem, Patrikem Ouředníkem, překladatelkou Alenou Bláhovou a konečně taky s vlastně jediným současným čistě hororovým autorem Svatoplukem Dosedělem - zahrnutých do závěrečného oddílu Hovory v podpalubí, obsahuje knížka Literatura přes palubu i dlouhou řadu recenzí na česky vydané tituly Cult fiction. Průvodce po kultovním románu (Andrew Calcutt a Richard Shepard, 1999), Romantismus a Čechy (Zdeněk Hrbata 1999), Cesta do pekel (Václav Vokolek 1999), Sedmikostelí i Hastrman (Miloš Urban 1999 a 2001), Dáma z rajského ostrova. Sidonie Nádherná a její svět (Robert Sak a Zdeněk Bezecný 2000), Prostibolo duše (Arnošt Procházka a Karel Hlaváček 2000), Příběhy temnot v české literatuře XIX. a XX. století (1999), Mord (Jan Jandourek 2000), Den hněvu (Kurt Aust 2001), A odpusť nám naše viny… (Romain Sardou 2003), Svět rodokapsu (2003), Poslední tajemství Jana T. (2003), Tolary jsou zlaté (Eva Kačírková 2003), Černý domeček (Stanislav Komárek 2004), Tváře budoucnosti (2005), Trochu divné kusy (2005), Jezdec na delfíně (2005), Dějiny čtení (2007), Jonathan Strange a pan Norrell (2007) a Z teórie modernej fantastiky (Ondrej Herec, 2008).

Tyto recenze jsou doplněny dalšími statěmi a vše tematicky členěno do čtyř oddílů Návraty do starých přístavů, Pobřeží napětí a vzrušení, V souostrovích fantastiky a Plnou parou vzad, pro každý z nichž napsal Kudláč speciální úvodní stať, přičemž suma těchto statí zdárně navozuje pocit čtenářovy poznávací plavby.

Všimněme si teď hlavně obecnějších esejů. Publikace je především uvedena poutavou statí Podivuhodná dobrodružství ve věku páry s podtitulem Devatenácté století jako popkulturní inspirace a naprosto nevadí, že se tu autor zaměřuje výhradně na angloamerickou produkci, protože ta hraje v dnešní popkultuře skutečně roli hegemona.

Dost místa věnoval zde K. K. Kudláč i oběma dílům skvělého komiksu Liga výjimečných (2000-2003), méně už holmesovské mytologii. Tři z modelů soudobého využití motivů (a postav) z 19. století ilustroval pak především knihami Utajené případy Sherlocka Holmese (Donald Thomas), Seznam sedmi (Mark Frost) a díly z alternativní historie, mezi která kupř. náleží i (Kudláčem ovšem zrovna nezmiňovaná) série románů Philipa Reeva uvedená Tajemstvím prstenců Saturnu.

Zatímco Frost (jinak dvorní scenárista Davida Lynche) užil jako popkulturní ikonu samotného Conana Doyla – a navázal na Seznam sedmi i románem Šest mesiášů – Donald Thomas i jiní zasazují do reálné historie umně i samotného Sherlocka Holmese…

V dalším eseji "Tajemno, hrůzno, mužno, pitoreskno i směšno…" mapuje poté autor i "Pokus o obnovení Rodokapsu na sklonku 20. století". Proběhl u nás v letech 1990-2000 a jenom letmo (a hmotařsky) připomenu, že náklad nových Rodokapsů Iva Železného postupně klesal z původních sedmdesáti tisíc až na méně než pět tisíc výtisků, po čemž byla produkce zjara 2000 zastavena. A výsledek čilé dekády? Nikoli jen stovky, nýbrž tisíce rodokapsových sešitů, na kterých se občas podíleli i poměrně renomovaní prozaici (Velinský, Pecinovský i Václav Pinkava alias Jan Křesadlo alias v tomto případě Jake Rolands) a výtvarníci (Alois Křesala, Milan Fibiger, Jan Štěpánek i Jan Sovák).

Opravdu zajímavá je v této studii i sonda do té části produkce, která byla přebírána z původních Rodokapsů, přičemž nová redakce ve vší oddanosti navázala kontakt i se dvěma zbylými (=ještě tehdy žijícími) autory dřevní éry Leopoldem Sekerou a Jaroslavem Dandou, druhý z nichž (je ročník 1915!) se dokonce v letech devadesátých znovu pustil do psaní a pod pseudonymy Boeters a Adam otiskl na třicet nových westernů!!!

Ale pozor, dodejme. Původní texty starých Rodokapsů byly v letech devadesátých z osmdesáti procent přepsány!

Další přínosná studie o "Současné české literární fantastice" se jmenuje Odvážní mužové a ženy ve fantaskních světech a Kudláč postupně probírá díla Ondřeje Neffa, Františka Novotného, Jiřího W. Procházky, Jiřího Kulhánka, Jiřího Pavlovského, Štěpána Kopřivy, Leonarda Medka, Františky Vrbenské, Jany Rečkové, Veroniky Válkové. Jaroslava Mosteckého, Vladimíra Šlechty, Miroslava Žambocha, Juraje Červenáka, Roberta Fabiana, Adama Andrese, Pavla Housera a dalších. Text Soustružník versus soukromé očko aneb Jaroslav Velinský a drsná škola věnoval autor své ženě Markétě Kudláčové, jinak prý náruživé čtenářce Velinského detektivek s Otou Finkem a srovnává povahu a statut Velinského hrdiny jak s Philem Marlowem Raymonda Chandlera, tak s Nickem Charlesem Dashiella Hammetta. V druhé fázi studie se věnuje i porovnání "deskripce a dialogů" a v části třetí srovnává použitý jazyk jako takový. Spolu s Helenou Stiessovou (a její studií Drsná škola v české literatuře) dochází pak k závěru, že se prvky dané školy výrazněji projevují spíše v sérii se starším už Otou Finkem.

Pochopitelně netvrdím, že tvorba českého spisovatele Jaroslava Velinského je součástí literárního proudu, který vznikl a byl rozvíjen v odlišné kultuře a době, dodává Kudláč, a představuje spíš jeho vzdálený ohlas, přizpůsobený jiným podmínkám. (Jako další drsnou školu inspirovanou tvůrkyni připomene pak i Evu Kačírkovou a jejího detektiva Davida Brauna vystupujícího např. v knize Politik střílet nemusí.

Závěrem mi místo zbytečného (a marného) shrnování dovolte raději malé doplnění vztažené k jednomu z neustále se na tento svět vracejících motivů hororové literatury, který Kudláč objevil jak v Kolárově povídce U Červeného draka, tak v Levertově romnánu U Ryšavé opice. Inu, je to motiv v pravdě ďábelský (vzdáleně souvisí i se zrcadly) a zpracovali jej zrovna tak a kupříkladu i Hanns Heinz Ewers - v povídce Pavouk - a režisér Polanski - ve filmu Nájemník. Polanski, pravda, ve svém čase očividně bažil zpracovávat právě podobné městské legendy a zkazky toho nejarchetypálnějšího původu, jak o tom svědčí i další jeho film Frantic, jehož příbuzné si už, prosím, vyhledejte sami…

Literatura přes palubu
Kudláč, Antonín K. K.
Nakladatel: Pavel Mervart
Obálka: Jan Blažíček
Redakce: Jiří Studený, Lenka Chytilová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 216
Rozměr: 135 x 200
Provedení: paperback
Cena: 229 Kč