RECENZE: James P. Hogan, Kdo zdědil hvězdy

Najít na Měsíci mrtvolu ve skafandru - to je šok. Zvlášť, když ze všech měsíčních expedic nechybí jediný člověk. A když navíc tato mrtvola leží na Měsíci již padesát tisíc let. Tuhle záhadu dostane k rozluštění NAVIKOM, špičkové pracoviště Organizace spojených národů, které se zabývá kosmickým programem. Tahle úloha mu vlastně oborově nepatří, protože už jeho zkratka napovídá, že se zabývá navigací a komunikací ve vesmíru. Šéf Navikomu Gregg Caldwell ale má k dispozici průřezový tým, nejvýkonnější výpočetní techniku a nejlepší analytické mozky, pro které je luštění problémů životní potřebou tak, jako pro jiné baseball nebo pivo.

Victor Hunt se do výzkumného týmu dostal nenápadně - ale jen málo z toho, co Caldwell dělal, bylo samoúčelné. A tak se doktor Hunt stal jeho pátou kolonou v týmu, který se nemohl dohodnout na výkladu fakt. Ono také bylo o co se hádat. Nedestruktivní technologií, která čtenáři hodně připomene počítačovou tomografii, zrekonstruovali tělo Charlieho (jak pojmenovali onu mrtvolu). Podobným způsobem se jim podařilo přečíst i knihu (či spíše zápisník), kterou měl u sebe. A postupně tak budovali obraz života a světa Lunarů, jak začali této nově objevené rase říkat.

Tak, jak na Měsíci nacházeli další pozůstatky Charlieho rasy, postupně vytvářeli obraz jeho světa, planety, kterou nazvali Minerva. Ale geografie Minervy se tak lišila od uspořádání světadílů, jak byly v oné době na Zemi. Otázek přibývalo. Proč Charlie byl na Měsíci? Co to mělo společného se zničením Minervy? Nebo byla Země přetvořenou Minervou? Biolog Danchekker tvrdě zastával názor, že něco tak totožného s lidskou bytostí, s jejím metabolismem, orgány, kostrou a DNA, se nemohlo vyvinout jinde než na Zemi. Proti němu stáli jiní, hájící názor, že Charlieho rodná planeta Minerva byla kdesi daleko, až za oběžnou drahou Marsu.

Spory mezi jednotlivými skupinami vědců hrozily přerůst v něco ne nepodobného defenestraci či brachiálnímu násilí. Tým se tak dostal do patové situace - a nejenom to. Zlomyslná náhoda jim ještě vyměnila šachovnici a přidala další figurky. Na Ganymedu totiž nalezla výzkumná expedice ztroskotanou kosmickou loď, patřící ještě k úplně jiné civilizaci, než Lunarské. Zjistili ale, že tato civilizace měla hodně společného s Minervou.

Nakonec se díky chytrému Caldwellovu tahu dva nesmiřitelní kohouti - Hunt a Danchekker - stanou pracovním tandemem a dvojmozkovým trustem, který ukáže cestu, jak k té hromadě rozporuplných fakt vytvořit teorii vysvětlující jejich zdánlivou nekonzistenci. Kniha končí, jedna záhada je rozluštěna. Vic Hunt ale stojí před záhadou další - otazníky kolem Ganymeďanů jsou tématem druhého dílu trilogie.

James Hogan v tomto románu ukazuje jeden zajímavý aspekt žánru. Je jím tvůrčí dědění a rozvíjení témat a námětů, které je právě v SFFH asi nejvýraznější v porovnání s jinými literárními směry. Já jsem tam našel nejméně tři - a to si toho pamatuji ještě méně, než co jsem kdy přečetl (schválně - co vás napadne na straně 55?), James Hogan ale není plagiátor.

Celkově knížka vyznívá nad průměr hard SF. Autor se výrazně zaměřil na popis postupů řešení problémů, méně už na vykreslení napětí a akce je až třetí v pořadí. Vždyť na úspěšném rozluštění záhady Charlieho určitě nezávisí životy lidí či zachování lidské rasy, nad hrdiny knihy nevisí Damoklův meč neodvratného časově blízkého zničení. Ale po všech takových katastrofických příbězích je tohle dílko vítaný odskok do jiné kategorie. A navíc se domnívám, že patří k těm knihám žánru, které zaujmou i dětského čtenáře. 

Redakční práce je tradičně na dobré úrovni, překladatel se s úskalími angličtiny vyrovnal dobře a zdá se, že Straky na vrbě získaly nadějnou akvizici. Několik překladatelských nepozorností se do textu sice dostalo (např. struktura místo konstrukce), ale pokud překladatel dokáže prohloubit svůj cit pro český jazyk, určitě se v žánru zabydlí.

hodnocení: autorské: 8/10, překlad, technické provedení: 6/10

James P. Hogan, Kdo zdědil hvězdy
obálka David A. Hardy
překlad Marek Čtrnáct
Straky na vrbě, Praha 2000
220 stran, 125 Kč, brožované
ISBN: 80-86428-06-0
Na Sardenu vyšlo 24. ledna 2001.