Je to k zbláznění, jak některé příběhy na pokračování sami sebe posílají do kytek. Hře o trůny, nu dobrá, snad i Hvězdným válkám se to dá odpustit, protože v šoubyznyse jde koneckonců hlavně o peníze. Jaký důvod měl ale Vojtěch Matocha, aby horkou jehlou sešněroval první dva díly Prašiny, trilogie pro náctileté, a vytvořil nemastné neslané zakončení doposud epické ságy, to čert sám ví.

Říkám to nerad, ale za popularitu Wellse a hlavně Války světů prostě můžou Američané. Wells napsal Válku světů v roce 1898 a co na to Britové? Pochvalné recenze, práva na knihu do celého světa, ale jinak... nic až do roku 1938! Ale dnes, dnes se přesuneme ještě o trochu dál, do roku 1978.

Kultovní dílo bratrů Strugackých jistě nemusíme fanouškům sci-fi literatury sáhodlouze představovat. Piknik u cesty u nás vyšel v nakladatelství Mladá fronta poprvé již v roce 1974 a dočkal se od té doby hned několika dalších vydání, což samo o sobě svědčí o velké oblibě této ruské knižní klasiky. A dnes vám představíme vydání nejnovější, které se ale od těch předchozích výrazně liší.

Pokud už nějakou dobu přemýšlíte nad návratem do kina (a já doufám, že ano!), pak by film Tiché místo: Část II mohl být tím pravým.

Série Algor nabrala pořádný spád už v předchozím dílu, Pomnících zimy, který by se dal shrnout do věty - Avrian Dann nasral špatného císaře. Tím bylo načrtnuto mnohé a člověk, který má načteno a nakoukáno, by mohl hereticky tvrdit, že už tak nějak ví, co bude v Chladu Chiméry následovat. Jenže to by ji nesměli napsat Jan Hlávka a Jana Vybíralová.

Každý z nás občas potřebuje únik od reality (a kdo tvrdí, že ne, ho nejspíš potřebuje nařízený od psychiatra).

Rok se s rokem sešel a knihovničku obohatil druhý díl série UTSS SALAMIS V ledovém sevření. Autor Jakub Mařík i ve druhém díle nasazuje vysokou laťku a dokazuje, že military sci-fi umí.

Tohle by snadno mohla být jedna z těch recenzí, které se svým rozsahem blíží délce hodnoceného díla. Tak to vezměme hopem.

„Doufám, že už tu víc příšer není. Nechci mít hlídku rozhodnutou nás zabít za sebou, kapitánovy nepřátele před sebou a cestu lodí posetou zrůdami.“ Profesorka se s povzdechem narovnala. „Obávám se… že to zní přesně jako mise ve stylu kapitána Moravce.“ (str.221)

Čtete správně, Kápo i zbytek posádky Kraksny (tedy pardon, Vzdorující) je zpátky.