RECENZE: Daniel Gris, Lars útočí

Soukromé očko a lapač na průšvihy je opět v akci. Čtenářům předchozího, druhého dílu bylo jistě jasné, že závěrečná scéna, ze které trnuly zuby, jak byla sladká a idylická, vydrží tomu párečku hrdliček stěží do příští otočky zeměkoule. A samozřejmě se nemýlili.

Uběhlo sotva pár měsíců, Lars je zpátky v Praze a zpívající Laura bůhví kde. Larsův život se vrátil do víceméně zaběhnutých a stále stejně kostrbatých tras osamělého vlka, co si líže rány, jen pokud ho u toho nikdo nevidí. Zrovna když bilancuje, že je zase o rok starší, a má z toho chandru, zazvoní mu telefon, na jehož konci se ozve Viktorie, bývalka, kterou neviděl dvacet let. K narozeninám mu popřát nechce, tak co teda… ztratil se jí syn a Lars je zřejmě jediná osoba v republice, která je schopná s tím něco dělat. To, co se zpočátku zdá jako banální rebelie čerstvě dospělé ratolesti, se rozvine do netušených rozměrů už v okamžiku, kdy vyjde najevo, že spolu s Arturem, (podle matky) zcela bezúhonným synáčkem, zmizela i pořádná suma z trezoru ve firmě, kde pracuje jeho otec. Mladík zmizel beze stopy, mobil má vypnutý a nikdo o něm nic neví. Kamarádi? Slečna? Samé slepé uličky… když se ale jeden podívá pořádně, zašťourá v odpadcích a zatlačí u správných lidí na správných místech, začne se z pod lesklého nátěru vylupovat hrubší povrch. Drogy? Podsvětí? Je ten kluk ještě vůbec naživu? A nebo je to všechno ještě úplně jinak?

Pátrání zavede Larse na zajímavá místa, kam se člověk nepodívá každý den, a stejně jako jeho neotřelé vyšetřovací metody, je to nedílnou součástí příběhu. Lars pořád miluje Jacka Danielse, dámskou společnost, co se ráno nechce zdržet, i rockovou hudbu a tříská ve sklepě do bicích, když si potřebuje vyčistit hlavu. Neumí žít fádní a spořádaný život, nejspíš by ho to zabilo. Můžete si být jistí, že případ nakonec vyřeší a škodný z toho nebude. Možná mu zůstane další šrám na duši, ale kdo by se staral o takové banality, životem omlácení hoši mají priority úplně někde jinde.

Daniel Gris stvořil drsného týpka amerického střihu, po kterém spořádané hospodyňky vzdychají ve tmě ložnice. Ráno by ale nejspíš rády odešly zpět do svých nalinkovaných životů ke svým nudným manželům, protože představa nejisté budoucnosti je pro ně nestravitelná stejně jako umělohmotný korálek. Lars ale není přestřelený superhrdina a příběhy jsou vypointované tak, že se jim dá věřit. Opravdu by se při troše představivosti mohly odehrát i v Čechách, kde se přestřelkám v ulicích a divokým honičkám placatých bouráků úplně nedaří. I potřetí mě bavil, bylo fajn se potkat i s vedlejšími postavami, které harcují Larsovou realitou a pomáhají ji dotvořit. Autor umí zacházet s jazykem a obecná čeština v ústech jeho hrdinů nezní násilně, protože ví, jak a kdy ji použít. Uvidíme, co si na nás vymyslí příště. Podle kuloárních zpráv už rukopis ke čtvrtému dílu odevzdal do nakladatelství, takže Lars rozhodně ještě nevypil posledního Jacka ani nepochroumal fasádu poslednímu padouchovi.

Daniel Gris
Lars útočí
Nakladatelství: Mystery Press
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 200
Rok vydání: 2020
Cena: 269 Kč